9°C
Výstavba areálu Ústředního sociálního ústavu hl. m. Prahy Masarykovy domovy, dnes Thomayerovy nemocnice, probíhala v letech 1926 až 1928. Jednalo se tehdy o navýsost reprezentativní výstavbu, která ctila přísná měřítka funkcionalistické architektury. „Kaple vznikla počátkem 30. let,“ vysvětlil nemocniční kaplan, kněz Řehoř Jiří Žáček. „Jejím architektem byl Bohumír Kozák, který se při stavbě inspiroval vršovickým kostelem sv. Václava od Josefa Gočára.“
Tím nápaditost mezi oběma stavbami zdaleka nekončí. „I kaple je zasvěcena sv. Václavovi,“ doplňuje kaplan. „Dokonce v kulaté apsidě kaple má člověk podobný pocit jako ve Vršovicích, jen ve trochu zmenšeném provedení.“ Svému účelu kaple sloužila jak za druhé světové války, tak i po ní. Až v roce 1950 komunistický režim kapli zrušil a prakticky na 40 let se stala skladištěm strojů a stavebních materiálů. Od roku 1991, po vysvěcení biskupem Františkem Lobkowiczem, slouží opět svému původnímu účelu.
Rarita ze zákopů
Kaple je vyzdobena střídmě, přesto si uchovává nesporný punc půvabu. Podle nemocniční kaplanky a koordinátorky duchovní péče Doubravky Vokáčové se do kaple vejde odhadem 200 lidí. Ti se tam schází k různým akcím. Jsou to jednak bohoslužby, ale také pravidelné koncerty, dále k otevřeným setkáním s poslechem hudby a četbou příběhů k zamyšlení. Vrcholnou akcí je pak koncert Requiem.
„Ten pořádáme zpravidla v předvečer svátku zesnulých jako vzpomínku na zemřelé toho roku a jako poděkování personálu za jejich náročnou práci,“ přiblížila kaplanka.
Přes dlážděnou podlahu kaple je rozprostřen koberec. Podle Žáčka dlaždice tvoří mozaikové obrazce. „Jenomže bohužel nejsou v úplně ideálním stavu. Proto ten koberec,“ přisvědčil kaplan. Nejpozoruhodnější součást výbavy kaple se nicméně nenachází ani na zemi, ani za oltářem, ale vedle něho.
Jedná se totiž o deskový trojkřídlý polní oltář, který byl používán za první světové války v zákopech, když se sloužila mše pro vojáky. „Není mi bohužel známo, jak se sem původně obraz dostal,“ uvedl kaplan, který v Thomayerově nemocnici působí přes dva roky, „jen vím, že se jedná o pozůstatek původního vybavení kaple, než byla zavřena.“ Komunistickou dobu přečkal oltář ve lhotecké farnosti. Zbytek kaple byl zařízen po roce 1990 především přispěním Církve adventistů sedmého dne. Na kapli je mimochodem zajímavé i to, že je tzv. ekumenická, tedy že ji kromě ní využívá jak římskokatolická církev, tak i československá husitská.
Nejen nemocným
Podle Vokáčové do kaple nedocházejí jen pacienti nemocnice, ale i lidé z blízkého okolí. „Mimoto se zde konají například rozloučení, tzv. mše za zemřelé,“ vysvětluje paní Vokáčová s tím, že teoreticky by se zde mohly konat pohřby i svatby. „Dosud jsme však takovou situaci řešit nemuseli,“ připouští. Během první republiky však kaple k pohřbům sloužila. V prostorách pod kaplí se totiž dnes nachází část oddělení nemocniční patologie. Dříve tam byla márnice pro nebožtíky.
„Naše práce spočívá v doprovázení nemocných, také jejich blízkých, a jsme tu i pro nemocniční personál. Lidé v takových situacích mívají potřebu kontaktu, řešit svou situaci nemoci a sdílet svou bolest, smutek, obavy, osamocení, ale i svou naději či očekávání. Vůbec nehraje roli, zda jsou nebo nejsou náboženského vyznání. Ty hovory se vůbec nemusí týkat Boha, jen toho, co nám chtějí sdělit, o čem chtějí hovořit,“ uvedla kaplanka.
Dějiště historické události
Právě v nemocniční kapli sv. Václava se ve čtvrtek uskutečnila historicky první Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) společně s kardinálem Dominikem Dukou, Danielem Ženatým a generálním sekretářem Petrem Janem Vinšem z Ekumenické rady církví, za přítomnosti ředitele Thomayerovy nemocnice Zdeňka Beneše, podepsali trojstrannou Dohodu o duchovní péči ve zdravotnictví, kterou uzavřelo Ministerstvo zdravotnictví, Česká biskupská konference a Ekumenická rada církví v ČR. Účelem dohody je stanovit podmínky pro vzájemnou spolupráci mezi Ministerstvem zdravotnictví a církvemi při poskytování duchovní péče ve zdravotnických zařízeních.
