Co potřebují dospívající od rodičů nejvíc? Naučte je číst v lidech a zdravě riskovat!

Aktuální výzkum přinesl nová zjištění a shrnul možnosti, jak mohou rodiče hrát i nadále aktivní a pozitivní roli v životě svých puberťáků, jak s nimi udržovat, navzdory potížím, silný vztah. Jejich úkolem je hlavně zůstat blízko, být k dispozici a snažit se o emocionální propojení založené na důvěře. Navzdory všem divným a nepochopitelným nápadům a náladám, které nejsou u dospívajících ničím výjimečným.

Na stejné vlně!

I když to není snadné, je třeba napnout veškeré síly a pokusit se o maximální toleranci, empatii a nekonečnou trpělivost. Ptáte se, proč si ti blázni sednou do auta s opilým kamarádem nebo jinak zbytečně a nebezpečně riskují? Proč se z chytré a poddajné slečny zčistajasna stane vzpurná a drzá rebelka? Na některé z těchto otázek přináší odpovědi studie vedená skupinou vědců na University of Melbourne v Austrálii. Ti přišli s novými zjištěními a hypotézami týkajícími se chování a emocí dospívajících, které zcela mění dosavadní názory na vliv rodičů a jejich roli, kterou hrají v procesu dospívání svých potomků, a naznačují, jak jim co nejlépe pomáhat zorientovat se v okolním světě a podporovat rozvoj intelektuálních, sociálních i emocionálních dovedností. Jaké jsou tedy nejnovější poznatky vědců?

Některé věty je lepší rovnou spolknout

Autor: istock.cz

Věk 11 až 12 let: roztržitost a úzkosti

Může se vám zdát, že s nástupem puberty jako by se dítě intelektuálně „zaseklo“, nebo dokonce sklouzlo směrem dolů, a to i pokud jde o některé základní dovednosti. Studie ukazuje, že může klesnout úroveň prostorového vnímání nebo schopnost analytického myšlení. Stále ještě dozrávají části mozku, které jsou zodpovědné za paměť a rozhodovací schopnosti, což může být příčinou, že se vám zdá vaše dítko naprosto bezradné nebo zmatené, případně v jednom kuse něco zapomíná. Není schopné předat ve škole učitelce váš vzkaz? Možná za to potomek nemůže. Pasujte se do role kouče, zapojte různé podněty a trénink paměti do běžné každodenní rutiny, nenápadně ho donuťte, ať se sám rozhoduje, přemýšlí o výhodách a nevýhodách svých rozhodnutí. A když o čemkoli uvažuje, tak vždy z více různých hledisek. Měl by rovněž dokázat odhadnout důsledky svého chování, slov i činů. Podle odborníků jsou děti, které si toto rychle osvojí, méně úzkostné a celkově jsou šťastnější. Víte, že rozvoj mozku dítěte závisí z velké části na matce? Zmiňovaná studie zjistila, že děti, které měly láskyplné, vřelé, tolerantní a nekonfliktní maminky, vykazovaly v pozdějších letech (16 až 17) svého života mnohem nižší míru úzkostí a smutku, a naopak disponovaly větší sebekontrolou a sebedůvěrou než jejich vrstevníci, kteří žili s citově chladnějšími, často se zlobícími a hádavými matkami.

Věk 13 až 14: společenský stres

Vynaložte úsilí na maximální podporu při často divokých emocionálních bouřích. Dospívající v tomto věku jsou extrémně citliví na názory svých vrstevníků a nechají se jimi ovládat. Silně a prudce reagují na kritiku, bývají nešťastní a zmatení, protože ještě naplno nerozumějí jednání a smýšlení ostatních, nedokážou správně rozšifrovat jejich záměry a úmysly a frustruje je jejich vlastní nejistota. Jde o tzv. sociální stres, jehož úroveň může v této době vrcholit, a je hodně důležité, jak se s ním dítě (s vaší pomocí) „popere“. Proč? Odborníci tvrdí, že ze všech dospělých, kteří trpí nějakou duševní poruchou, často vyvolanou stresem, byla až 50 % stanovena diagnóza již před 15. rokem jejich věku. Je to dáno tím, že oblasti mozku, které jsou zranitelnější vůči stresu, stále ještě nejsou zcela vyvinuty, takže nedostatečné strategie ovládání stresových situací a emoce s nimi spojené se mohou „uložit“, zakořenit v podvědomí jako celoživotní vzorce chování. Psychologové proto doporučují trénovat s potomky nejrůznější modelové situace, jak zdravě zvládat pocity a vyrovnávat se s nejrůznějšími sociálními podněty i tlakem. Ukažte jim relaxační techniky, jako jsou meditace, poslech hudby, četba nebo cvičení. Nezapomeňte je učit, jak číst řeč těla jejich vrstevníků, co všechno se dá zjistit ze způsobu jednání. Povzbuzujte je, aby si vybírali přátele na základě společných zájmů a sympatií, nikoli podle popularity ve škole, zdůrazňujte, jak důležité je umět se omluvit a dělat kompromisy. Podle nedávné izraelské studie publikované v časopise Journal of Family Psychology mají dospívající, jimž rodiče poskytují potřebnou duševní a emocionální podporu a pomáhají při řešení problémů, několikanásobně nižší pravděpodobnost, že se u nich později, když budou vystaveni nadměrnému stresu, vyvine deprese nebo jiné psychické onemocnění.

Věk 15 až 16 let: potřeba vzrušení a ochota riskovat

Nutkavá potřeba vyhledávat vzrušení nebude už nikdy silnější! V tomto období vrcholí „chuť riskovat“. V mozku se tvoří vyšší hladina dopaminu, což je chemická látka (tzv. neurotransmiter), která ovlivňuje emoce a zejména pocity radosti, spokojenosti, ale i bolesti a smutku. Umožňuje člověku prožívat štěstí, vášeň a potěšení, zároveň pomáhá regulovat emocionální reakce a vytvářet dostatek energie pro fungování celého těla. Mysl patnáctiletého puberťáka dokáže potlačit pocity strachu z nebezpečí, což je podle vědců zakořeněno v přirozené evoluční potřebě vylétnout z hnízda, opustit domov a získat samostatnost. Vědci zjistili, že dospívající v této věkové skupině nedokážou změnit svá hodnocení rizikových situací ani poté, co jsou upozorněni, že rizika jsou mnohem větší, než předpokládají. V této vývojové fázi si už mladí lidé obvykle umějí získávat a udržovat přátele, kterým důvěřují a na něž spoléhají. Podle psychologů se u těch, kteří mají s navazováním přátelství s vrstevníky potíže, častěji objeví problémy v chování nebo sklony k alkoholu, drogám či hazardu. V čem by měli být nápomocni rodiče? Zejména podporovat zdravá přátelství, mluvit o problémech, dávat najevo respekt a důvěru a být stále po ruce s – obrazně řečeno – otevřenou a hřejivou náručí. Dítě potřebuje vaši pomoc, aby se naučilo „luštit“ nevyzpytatelné lidi a jejich motivy a řešit složité, nejednoznačné situace.