Anna si prošla anorexií: Hubla jsem kvůli tanci. Vyléčil mě strach o život

Anna říká, že problémy s jídlem měla už jako batole. Další problémy se objevily, když jí bylo kolem šesti let. „Najednou jsem přestala přijímat potraviny. Ani nevím z jakého důvodu,“ vzpomíná mladá žena.

Anička ráda tančí, tanec a hudba ji provázely celý život. Byla členkou dívčího tanečního souboru, ale ve 13 letech začala dospívat rychleji, než ostatní dívky.

„Nehodilo se dospívat rychle. Najednou máte prsa a holky ne, máte stejné trikoty, samozřejmě to vypadá jinak, i ta choreografie vypadá jinak a vy tím pádem kazíte celkový dojem. Trenérka nás samozřejmě podporovala v tom, abychom vypadaly stejně - třeba jsme si už ve 13 letech barvily vlasy stejnou barvou. To bylo poprvé, kdy jsem začala cíleně hubnout kvůli svému vzhledu,“ svěřuje se Anna s tím, že naštěstí měla všímavé rodiče, kteří nikdy nenechali svou dceru hubnout do extrémů. Anna chodila k lékaři a k psychologovi, ostatní dívky ze souboru také začaly dospívat, takže se její ženské tvary staly přijatelnými. 

Dívky nejí kvůli alkoholu, chlapci kvůli svalům. Čechy ohrožují nové poruchy psychiky

Ztráta menstruace a strach ze smrti

„Jenže když už jsem se jednou dotkla světa anorexie, tak se to vracelo, až do mých 24 let,“ přiznává mladá žena.

O těžkém období se Anna zmiňuje v náznacích. „Moje anorexie přicházela v různých stresujících vlnách. Něco se nepovedlo a já padla na dno. Pak jsem se zvedla, chvíli fungovala, pak jsem opět padla na dno. Byla jsem fyzicky i psychicky vysílená,“ popisuje Anna.

Kvůli anorexii se například nedostala na vysokou školu. „Nezvládla jsem přijímačky, byla jsem tam úplně vyhladovělá. Kvůli vyčerpání jsem častokrát byla nepozorná a to mě málem stálo život. Prodělala jsem během tancování i úraz páteře. Dělala jsem pole dance a na ten jsem potřebovala sílu a tu já neměla, pokračuje Anna ve svých vzpomínkách na nejtěžší chvíle.

„Pak se mi ztratil menstruační cyklus a gynekolog mi řekl, ať se vzpamatuji, jinak nebudu mít nikdy děti. Bála jsem se o život,“ říká Anna o okamžiku, kdy se zvedla ode dna. O tom, kolik vážila nejméně, také mluvit nechce. Raději to prý vytěsnila.

Anna je nyní čistá, jak sama popisuje svůj stav. Pracuje v marketingu, žije v Praze a má psa. Co je ale nejdůležitější, pomáhá lidem, kteří na tom jsou stejně, jako kdysi ona a prochází si problémy s poruchou příjmu potravy. Pracuje jako peer konzultanka v centru Anabell v Praze.

Na pokraji smrti vážila 24 kilo. Jana (21) porazila anorexii a řekla své přání

Dát si zmrzlinu bez výčitek

Jako peer konzultanti se ve volném překladu  označují osoby, které prošly stejnou zkušeností jako klienti daného centra. Peer konzultanti velmi často fungují i v jiných odvětvích, pomáhají tedy hlavně duševně nemocným, drogově závislým nebo i tělesně postiženým.

„Není to jen práce, je to zodpovědnost a zároveň poslání. Jak to vlastně funguje? Dáváme si schůzky s klienty, kteří projdou nejdříve přes sociální pracovnice centra. Spousta lidí si myslí, že si jen povídáme nebo sedíme v nějaké místnosti. Není to tak. Chodíme se procházet, podporujemem klienty v konzumaci v jídle na veřejnosti,“ přibližuje svou druhou práci Anna.

„S klienty si stanovuje různé cíle. Pokud mi dívka řekne, že by si dala zmrzlinu, tak si ji dáme. Ale není to o tom, že si jí dá, ale aby neměla výčitky a pochopila, proč si ji může dát,“ říká Anna.

„Nejvíce mě mrzí, když vidím mladou dívku, která se díky anorexii okrádá o své mládí, jako kdysi já. Já už to nevrátím, ale snažím se ostatní podporovat v uzdravování. Jednou mi jedna mladá klientka řekla, že díky mně se jí život zcela změnil, že se poprvé po letech vyspala. A to je důležité - jakmile se člověk dobře vyspí, tak druhý den je hned lepší,“ uzavírá Anna.

Máte pocit, že vy nebo někdo z vašeho okolí si prochází poruchou příjmu potravy?

Obrátit se můžete např. na Centrum Anabell nebo na Kliniku adiktologie v Praze.  Pomohou vám také na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN.