8°C
Cesta Karla k výtvarnému umění a k nalezení vlastního výrazného stylu započala velmi brzy. „Odmalička maluji, a komiks tak přirozeně vstoupil do mého života už na základce. V dětství jsem měl sešity, kam jsem si maloval komiksy na pokračování, které byly inspirované komiksy z ABC, Čtyřlístku a Pifa,“ vyjmenovává tuzemskou, ale i dnes už méně známou francouzskou inspiraci v dobrodružstvích psa Pifa a jeho kočičího kamaráda Hercula.
Od Čtyřlístku k Saudkovi
„Nejraději jsem ovšem měl Káju Saudka, kterého vydávala Česká speleologická společnost, ale to už bylo na druhém stupni základky,“ vzpomíná. „Výtvarně a obsahově to bylo něco úplně jiného než dětské komiksy. Saudkův Arnal podle scénáře Ondřeje Neffa mne dost ovlivnil.“ Když po základní škole přišlo na přetřes rozhodování, kam po ní, vybral si Výtvarnou školu Václava Hollara, později také Akademii výtvarných umění v oboru malba.
Nakonec to byl právě komiks, ve kterém se výrazně prosadil. Ostatně v roce 2008 obdržel první cenu v kategorii profesionálů na Mezinárodním komiksovém festivalu v Lodži. Známé jsou zejména alba Šifra mistra Hanky, Král Bulharů nebo velkoformátová komiksová trilogie Candide, která na tuzemské komiksové scéně nemá svým rozsahem a vizuálem obdoby.
Nesourodá sloučenina
Styl jeho komiksové tvorby vyvěrá především z inspirace science fiction a fantasy, s přídechem steampunku, hororu a nonšalantní satiry. „Baví mne pozorovat lidi, vztahy a dění kolem mne,“ vysvětluje. „Vše si odlehčuji tím, že vyhledávám v situacích kousky nadsázky. Díky grotesce se mi líp žije a její vliv mi pomáhá najít výraz postav i situací.“
Mimo komiksů a malování obrazů se pak ještě věnuje uměleckým provedením nejrůznějších figurek, nejčastěji legendárních socialistických igráčků, ze kterých vytvořil kupříkladu Péráka, protektorátní symbol vzdoru proti nacistům, nebo Octobrianu, »fiktivní« sovětskou hrdinku. „To je taková okrajovka, kterou si dělám čistě pro radost,“ uvádí k tomu Karel.
Praha: Fantastické město
Ačkoliv dnes bydlí kousek od Dobříše, v Praze, konkrétně na Zahradním Městě se Karel narodil a vyrůstal. Také v ní dlouhá léta studoval, takže se mu pochopitelně vryla do srdce i do představivosti. „Praha by byla ideální kulisou pro dobrodružný fantasy komiks,“ říká. Za příklad takových ideálních scenerií považuje třeba kyvadlo na Letné, nezaměnitelné starobylé křivolaké uličky nebo charakteristické střechy a věžičky.
„Jsou to takové bizarní drobnosti, kterých je Praha plná. Stačí se jen pozorně dívat,“ je si Karel vědom. „Třeba záhadné dveře, které vedou do svahu pod Letnou, na kterých by byla cedulka s nápisem: Výzkumná laboratoř prof. Gorgola. To se pak fantazie rozjede na plné obrátky,“ usmívá se s tím, že nějaký ten dobrodružný příběh odehrávající se v Praze jej láká. Ostatně toto téma maličko nakousl už svými ilustracemi pro knihu Jana Nejedlého Nová pražská strašidla, ve které nechal v netradičním provedení ztvárnit například spartakiádního vraha.
Pocta mistrovi
Že ale umí plavat i ve vodách, které nejsou výlučně fantasy, dokázal Karel také. Mimo jiné spoluúčastí na nové komiksové sbírce Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, která byla pojata jako pocta Jaroslavu Foglarovi (+91). Karlův příspěvek do celé mozaiky neotřelých dobrodružství byl sice jedním z těch kratších, přesto nejoriginálnějších.
Rychlonožkovi, který je ještě v předškolním věku, se v něm zdá noční můra, při které mu na pomoc přijdou právě budoucí přátelé na život a na smrt - Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer a Červenáček. Společně se noční můry zbavují, a Rychlonožka celý příběh po probuzení uzavírá slovy: „Jejkote, to teda byl sen! Doufám, že jednou budu mít takovéhle kamarády, co mě nikdy nenechají v bryndě!“
„Tomáš Prokůpek, editor knihy, mne oslovil s projektem Rychlých šípů, a protože jsem tehdy měl hodně práce, napsal mi scénář na tělo,“ vysvětluje k tomu Karel, který s Prokůpkem již několikrát spolupracoval. O to byl podle něj výsledek a celkový dojem příběhu efektivnější. „Tomáš je znalec nejen českého komiksu a mne velmi potěšilo, že mne oslovil a zařadil mezi autory, od kterých očekává nějaký zajímavý výsledek,“ váží si. A jak vidí svou budoucnost?
Malý rybníček, plno ryb
„V Čechách je na malém území nebývale mnoho výrazných a talentovaných malířů i komiksových výtvarníků,“ myslí si Karel. „Já osobně o tom moc nepřemýšlím. Mezinárodní uznání patří mezi sny, ale když výtvarník žije a tvoří v Čechách, tak to jde těžko. Lépe se daří ve světě prosadit těm, kteří odešli žít do ciziny. Ale asi jako každý komiksový tvůrce bych si přál, aby byly mé knihy čtené, aby se obrázky líbily, protože to pak generuje další tvorbu,“ odpovídá na to, co je jeho hnacím motorem. „ Prostě dělám, co mne baví a co je třeba,“ uzavírá.
