Jan pochází z Mostu, odtud také pramení jeho obliba v industriálních sceneriích. „Když jsem se stěhoval do Prahy, hledal jsem podobně fotogenickou oblast na úkor centra, kde se to hemží turisty,“ vysvětluje. „Tak jsem si vybral Holešovice,“ zmiňuje Jan čtvrť, která je podle něho z celé Prahy nejfotogeničtější, a to díky lokalitám podél Vltavy.

Fotografovat se naučil víceméně svépomocí. „Už když jsem začínal, znal jsem se se spoustou skvělých fotografů, od kterých jsem leccos v rámci workshopů pochytil,“ cení si Jan lekcí například od Jana Saudka, Antonína Kratochvíla nebo Jiřího Havla. „Bylo to daleko intenzivnější a přirozenější, než kdybych fotografii na nějaké škole studoval.“

Od „industriálu“ k nahotě

Mnohem více než svými krajinami a industriální tematikou je Jan v poslední době známý pro své vytříbené portréty, glamour fotografie či akty. „Bylo to postupně atraktivnější a dalo se tím i vydělat, na rozdíl od krajin, kde jsem do výstav za ty roky jen investoval,“ připouští s odstupem času. Na krajinnou tvorbu ale nezanevřel. „Došlo mi, že tvoří ideální pozadí právě pro modelingovou fotografii. Je to takový můj rukopis. Krása žen v kontrastu s drsnější přírodou.“

Život ve snu

Jak se fotograf, jehož fotky se ocitly na 50 výstavách v Čechách i zahraničí, zrovna tak i v Playboy, vyhýbá tomu, aby nesklouzával k laciné nahotě? „Už jen to focení v přírodě se jí tak trochu vyhýbá,“ připouští Jan s úsměvem.

„Mnohdy stačí opravdu málo. Třeba pískovna nebo lom vykreslí aktovou fotografii úplně jinak, než když se fotí v ateliéru nebo na apartmánu. Tam je mnohdy těžší udělat umělecký akt a nesklouznout do kýče. Není přitom důležité, aby fotografie byla odvážná a erotická, ale aby dívka nepůsobila lacině.“ Nejraději proto fotí pod širým nebem, ideálně koncem dne v šerosvitu posledních slunečních paprsků.

V podstatě se dá říct, že svou prací žije Jan sen mnoha mužů. Decentně i úplně odhalených dívek fotil nepočítaně, přesto je to práce, která Janovi nezevšední. „Už jsem zvyklý na to, že se pohybuji v přítomnosti nahých slečen,“ pokyvuje hlavou. I když to prý také nebylo úplně pravidlem. Nejtěžší v tomto ohledu jsou totiž pro fotografa začátky. „I těmi jsem si prošel, takže když jsem fotil poprvé, byl jsem nervózní víc já než modelka,“ neskrývá s odstupem let Jan úsměv.

Přehlídka v uhlí

Tu a tam se Janovi podařilo nakouknout do míst, kam se málokomu poštěstí. A samozřejmě s fotoaparátem kolem krku a s krásnou modelkou po boku. „Jednou jsme takto fotili v hnědouhelném lomu Československé armády, kousek za Mostem,“ vzpomíná.

Spojení krásných dívek a poutavé přírody - to Jan považuje za svůj rukopis.
Autor: Jan Hodač

„Modelku jsem chtěl nafotit s obrovským rypadlem za zády. Když jsme začínali, byli okolo nás zhruba jen čtyři lidé, kteří nám pomáhali s technikou, a než jsme skončili, byli jsme obklopeni davem dělníků v helmách,“ směje se fotograf. „Čím modelka byla svlečenější, tím více chtěl někdo pomáhat. Dokonce i ten bagrista přerušil rubání uhlí a šel se podívat.“

Šikovnost je na místě

V dnešní době je kladen choulostivý důraz na dokonalost a krásu, ke které nezřídka přispívají moderní technologie. Každý chce na fotografiích vypadat krásně, za čímž stojí podle Jana i několik hodin focení, přípravy a následně i úprav v počítači. Jan se přitom stará, aby největší podíl práce odvedl za fotoaparátem.

„Po více než 15 letech focení už přece jen fotím tak, abych s tím na počítači neměl tolik práce. Hodně záleží na vzájemné důvěře, zvoleném prostředí i póze a pak také na osvětlení,“ vysvětluje fotograf, který za jeden ze svých vzorů uvádí proslulého Helmuta Newtona. „Sám se moc v dodatečných úpravách na počítači nevyžívám, i když dnes je to téměř nezbytnost. V poslední době spíše raději fotím mobilním telefonem. Princip dobré fotografie zůstává stejný a technických omezení je naopak méně.“

Holešovický patriot

V Holešovicích žil Jan zhruba šest let, než se letos přestěhoval do Libčic nad Vltavou, kde tvoří vlastní nový cyklus. Svérázná pražská čtvrť se mu ale navždy podepsala do srdce. Však jí také založil instagramovou kroniku Holešovice now. „Dnes už sestává z osmi tisíc fotografií, které pravidelně posílají desítky amatérských fotografů,“ cení si Jan, že jeho snaha nezůstala nepovšimnuta. V rámci nejrůznějších workshopů obrážel s jinými fotografy holešovické střechy, na kterých vznikaly nevšední pohledy na město. A pak také v Holešovicích doteď organizuje „fotozávod“ Pražskou sedmičku, poněvadž je i aktivním běžcem.

Holešovické dominanty pohledem fotografa Jana Hodače
Autor: Jan Hodač

Nuda? Neexistuje

Činorodý je Jan více než dost. Když zrovna nefotí, doma se založenýma rukama nesedí. Vyjma festivalu Fotosféra totiž stojí i za vznikem soutěže pro glamour modelky Czech Beauty. „Snažil jsem se, aby to nebyla další variace na soutěže typu Miss. Spíše aby naše agentura dala šanci i těm dívkám, které do klasické Miss nechtějí nebo nemohou, ať už kvůli malé výšce, tetování, věku či jiným faktorům. Přitom nejen na fotografiích jsou krásné,“ vysvětluje fotograf, který 21. září na Střeleckém ostrově od 17:00 pořádá tradiční show Czech Beauty, na které představí nové tváře.

Fotogalerie
46 fotografií