9°C
Důchodci i prodavačky strádají. Česko rozdělují migranti i majetky, ukázal průzkum
Česko je rozdělené. A to nejen na dva tábory při demonstracích, kdy jedni pískají na premiéra či prezidenta, druzí je za to odsuzují. Rozdělené je podstatně složitěji - a to i navzdory svobodě, nabyté v roce 1989. 30 let od sametu se nedaří zdaleka všem stejně dobře. A zdaleka ne všechny sny a cíle se po revoluci splnily. Sociální nůžky se rozevřely, na jedné straně jsou elity a zajištěná střední třída, zformovala se i nová, nastupující kosmopolitní třída. A pak jsou tu důchodci, nezaměstnaní, samoživitelky, prodavačky či pracovníci mezi regály supermarketů a skladů. O rozdělení společnosti pojednává nová, unikátní studie Českého rozhlasu.
Podíl na tom, že je česká společnost v současnosti rozdělená, přičítají kritici mj. i politikům - Milošovi Zemanovi či premiérovi Andreji Babišovi (ANO). Jak to skutečně s rozdělením Česka je v době, kdy se blíží výročí 30 let od sametové revoluce, na to se v unikátním projektu „Rozděleni svobodou“ podíval Český rozhlas.
Závěry v úterý představené studie jsou do značné míry alarmující. Česko rozdělené je. Nikoli ale na dva tábory odpůrců a příznivců kohokoli či čehokoli. Problémem je, že v Česku nadále existuje velké množství lidí, kteří strádají, a nebo kteří jsou strádáním ohroženi. Octili se na hraně propasti, ze které se těžko drápe ven.
Že je česká společnost rozdělená, potvrzuje i generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. „Řekli jsme si v Českém rozhlase, že se pokusíme dát 30. výročí návratu svobody nějaký obsah. Užitečný, inspirativní. Václav Havel by řekl smysluplný obsah. Poměrně rychle jsme dospěli k sousloví rozdělená společnost,“ upozorňuje.
„Sousloví rozdělená společnost slýcháme všichni dnes a denně a povídali jsme si o tom, zda společnost rozdělená je, pokud ano, co je příčinou, jaké jsou štěpící, dělící linie. A pokud budeme znát příčiny, zda se tato nemoc dá nějakým způsobem léčit,“ uvedl Zavoral na tiskovce k představení unikátního projektu.
Šest tříd v rozděleném Česku
Průzkum operuje s tím, že je obyvatelstvo Česka rozděleno celkově na šest tříd. Patří k nim Zajištěná střední třída (22 % obyvatel), Nastupující kosmopolitní třída (12 %), Tradiční pracující třída (14 %), ale také Třída místních vazeb (12 %) a pak dvě nejnižší, do kterých patří více než třetina obyvatel Česka - Ohrožená (22 %) a Strádající třída (18 %).
„Ohrožená třída je něco přes 2 miliony lidí, kteří jsou jednou nohou v bezpečném středu a druhou nohou ve vážném maléru,“ upozorňuje šéfredaktor stanice Plus Petr Šabata.
Kdo patří mezi do Ohrožené či Strádající třídy? Kam se poděly české elity? A jak velký podíl na rozdělení společnosti mají téma migrace a obavy z imigrantů? Blesk Zprávy mají závěry výzkumu Česká společnost po 30 letech k dispozici.
Omezený počet „příznivců“ migrace
Mezi tématy, které Čechy rozdělují, se vysoko objevila migrační krize. Není to sice téma v Česku již denně přítomné, zcela však „neuvadlo“. Obavy z imigrantů trápí Čechy dále a rozdílné postoje k migraci však mají též rozdílné skupiny obyvatelstva.
„Imigranty jako hrozbu pro náš způsob života vidí 72 procent veřejnosti,“ upozorňuje studie. Za klíčovou roli označuje znalost cizích jazyků a práce s počítačem. „Názor české veřejnosti je celkem jednoznačný v tom, že vyložených ,příznivců' migrace je omezený počet. Názory většiny ale nelze zaměňovat za bezpodmínečné odmítnutí,“ stojí též v závěrech výzkumu.
Sociolog Martin Buchtík české obavy z migrantů přibližuje slovy: „Téma migrace se ve veřejnosti zrcadlí jinak, než bychom mohli čekat. Nikdo vlastně není vyloženě pro migraci. I nastupující kosmopolitní třída má neutrální postoj a ostatní jsou spíše proti migraci. Ta diskuze není: Přijmeme kohokoliv, kdo sem přijde, nebo nepřijmeme nikoho. Ta diskuze ve veřejnosti mezi lidmi v ČR je nepřijmout nikoho, nebo za nějakých podmínek, o kterých musíme dlouho diskutovat, je dobré nějakým způsobem nějaké lidi přijmout.“
Promarněné příležitosti po roce 1989
Rozdělení společnosti však způsobují i další témata. Polarizaci „zajišťují“ třeba prozápadní směřování a nevyužité šance po roce 1989, korporace vydělávající na úkor ČR, důležitost majetku a dalších materiálních věcí či nejistota z dalšího vývoje.
„Společnost vnímá nerovnosti rozdílně. Není moc lidí, kteří by si mysleli, že (rozdělené) společnosti v ČR nejsou problém. Ta diskuze je trochu jiná, je o tom, jestli to je problém, nebo jestli to je opravdu velký problém,“ říká sociolog Buchtík. Společnost se tak třeba dělí i v tom, kdo považuje vývoj po roce 1989 za „sérii totálně promarněných příležitostí“.
Důležitý je majetek i to, kdo vám pomůže
Výzkumníci zkoumali ekonomický, sociální a v neposlední řadě i kulturní a lidský kapitál jednotlivých tříd. „Člověka definuje to, jaký má příjem a majetek. Majetek je v české společnosti velmi důležitý, dají se podle něj lidé rozdělit možná lépe, než podle příjmu,“ říká Paulína Tabery ze společnosti CVVM.
„Sociální kapitál je to, jaké má člověk kontakty, jakou má sociální síť. Kolik lidí znáte, jaká je prestiž lidí, které znáte. A to jsou lidé, kteří vám pak mohou pomoci. Ale je to i blízký sociální kapitál - pokud je vám špatně, kdo vám pomůže. Je to velmi důležité, když se dostáváte do problémů, jestli máte někoho, kdo vám např. pohlídá děti, postará se o vás v nemoci atd.“ dodává Tabery.
Ve výzkumu se přitom ukázalo, že některé postoje v rozdělené české společnosti nejsou zdaleka závislé jen na příjmu či majetku, ale právě i na ostatních typech kapitálu, podotkl sociolog Daniel Prokop. „Kolik mám kontaktů ve společnosti, nakolik umím cizí jazyky a s počítačem, což může být budoucí chudoba, že jsem si velmi jistý, a nebo nejistý uplatněním v budoucnosti,“ varuje Prokop.
Češi v ohrožení: Bydlí v nájmu, nevyužívají možnosti
Potíží jsou cizí jazyky či znalosti práce s počítačem často i pro lidi z Ohrožené třídy. Ti mají často podprůměrné příjmy a majetky, mívají průměrné a nižší vzdělání (středoškolské, s maturitou i bez ní). Profesně jde často o řadové administrativní pracovníky a zaměstnance ve službách.
Výrazně častěji jsou zde zastoupeny ženy (62 %). A vysoký podíl je i lidí, kteří bydlí v nájmu - nikoli ve vlastním. Potenciál ke zlepšení situace a postavení tu je, jenže jsou tu i značné hrozby. „Jde o zapomenutou třídu, která netěží z globalizace, nástupu digitalizace a pravděpodobně nedokáže zachytit ani budoucí trendy,“ varuje studie.
Sociolog Prokop varuje, že tato třída by v zahraničí i někdy prosperovala, ale u nás kombinací řadou prvků včetně chudoby regionů míří spíše ke strádání. „Je v ní i hodně samoživitelek, které mají malé příjmy a díky tomu mají chudé domácnosti, ačkoliv mají dobré vzdělání,“ uvádí Prokop.
Jde o třídu sraženou řadou problémů a s velmi odlišnou zkušeností, než jsou třídy vyšší. Co roli hraje, je však i kraj, ze kterého lidé pochází - a strukturální potíže především v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji.
Strádají důchodci, ale i chudí před penzí
Do Strádající třídy často patří čeští důchodci a nezaměstnaní a chudí lidé v předdůchodovém věku, jde však i o mladé lidi, protože strádání zasahuje všechny generace a věk nehraje zdaleka takovou roli. Jde ať už o pomocné pracovníky, neodborné manuální pracovníky, prodavače apod.
Studie neopomíná ani jinou potíž. A sice že zhruba 800 tisíc lidí v ČR je v exekuci a okolo 400 tisíc lidí má exekuce několikanásobné. „Dalším velkým sociálním problémem současného Česka je dostupnost bydlení a nedostatečná politika řešení bytové nouze,“ podotýká výzkum.
Český unikát: Místní vazby
Českým unikátem v rozdělení obyvatel na třídy je Třída místních vazeb. S nadprůměrným majetkem ve formě bydlení a velmi silným sociálním potenciálem.
„Tito lidé mají dobré kontakty v prestižních profesích a zároveň mají vždy na koho se obrátit, pokud potřebují pomoc ať již v profesním, nebo osobním životě. Žijí primárně na venkově a v malých obcích. V této třídě jsou velmi málo zastoupení mladí lidé do 25 let,“ uvádí studie s tím, že jde o třídy intenzivně propojené s venkovskou komunitou.
Elitní procento Čechů
Ani v Česku nechybí elity, byť jak autoři studie upozorňují, české elity netvoří jednu homogenní skupinu a vývoj porevolučních elit je specifický. Jde o politické elity, ale samozřejmě i elity soukromého hospodářského sektoru, vysoce postavené manažery, ředitele aj. „I v širším pojetí mluvíme o polovině procenta až jednom procentu dospělé populace, hovoříme tedy o desítkách tisíc lidí,“ podotýkají autoři.
K českým elitám následně Paulína Tabery uvedla: „Ony se neztratily, jen analýza, kterou jsme použili, hledá konzistenci kapitálů. A znamená to zhruba tolik, že pokud máme české elity, tak nejsou konzistentní ve všech třech kapitálech (…) Za 30 let se nevyvinula taková elita, která by byla konzistentní ve všech třech kapitálech.“
Video Politoložka Dvořáková: Lidé protestují, protože se země dostává do mrtvého stavu
Video se připravuje ...
Sociolog Prokop uvedl, že často jsou současné elity „buď bohaté, nebo vzdělané“, což nemusí být případ budoucí elity, která vzniká z Nastupující kosmopolitní třídy. Ta je ale především v Praze ohrožena tím, že nemusí dosáhnout na dostupné vlastní bydlení.
„Elity existují, ale je jich relativně málo. Jsou to desítky tisíc lidí, kteří mají všechny kapitály. Mají vysoký příjem, vysoký majetek ,hodně kontaktů, dobré vzdělání, kulturní kapitál. Je to skupina, která třeba v Británii má 6 procent, ale u nás těm, kteří by se mohli tvářit, že jsou elitami, většinou jeden z těchto zdrojů chybí. Buďto mají majetek, ale třeba už jim ujíždí vlak v jazycích a znalosti PC, nebo mají tyto nové kompetence, nebo ještě nemají ten majetek, protože ho v porevoluční historii teprve získávají. Občas tlačíme do pozice elit někoho, kdo to splňuje z jednoho kritéria, ale ne ze všech. Máme spíš dva typy vyšší střední třídy, z nichž jedna je majetnější a druhá více připravena na globalizovaný, digitální svět,“ shrnul pro Blesk Zprávy problém českých elit Prokop.
Chybějící dialog
Analytik ČRo Václav Hradecký podotkl, že vzorkem pro výzkum bylo 4 tisíce respondentů, tři čtvrtiny byly dotazované online, čtvrtina lidí neužívajících internet byla dotazována slovně.
Nejde však „jen“ o rozdělení českého obyvatelstva na šest různých tříd a elity stojící stranou. Jedním z témat, které rozdělují společnost, je přitom i rozdělení na dva tábory. Projevovalo se i v průběhu letošního roku - právě během demonstrací proti premiérovi Babišovi či dříve před Hradem proti Miloši Zemanovi.
„Mladá generace se o politiku zajímá v zásadě okrajově,“ upozorňuje sociolog Buchtík. Nadpoloviční většina lidí míní, že politici většinu věcí „zkazili“. Česká společnost není podle něj rozdělená na dva nesmiřitelné tábory, situace v české společnosti je složitější a „barevnější“, nikoli černobílá.
„Demokratické společnosti by měly usilovat především o dialog, nikoliv o názorovou shodu. Po třiceti letech od revoluce je česká společnost někde na půli cesty,“ upozorňují autoři studie.
Českou jako součást „Velkoruska“? Nikoli
Zatímco kritiky bývá prezidentovi Zemanovi vyčítána orientace na Východ, premiérovi Babišovi pak jeho kauzy, ale i některé postoje například k migraci, průzkum hovoří o něčem jiném.
„Jsme společnost rozhodnutá nesměřovat na Východ, nejistí jsme si především tím, zda chceme (a bylo-li by vůbec možné) jít vlastní cestou. Neexistuje zde také proud, který by chtěl zásadně kulturně proměnit naši společnost o množství lidí z jiných zemí, relevantní je spíše tematizovat, za jakých podmínek a z jakých kulturních okruhů,“ podotýká studie.
„V ČR - a to je možná zkreslení toho, co často slýcháme - neexistuje moc lidí, kteří by si mysleli, že máme být součástí nějakého nového východního bloku, nějakého Velkoruska. Ta diskuze se uvnitř veřejnosti vede, jestli směřování na Západ je jednoznačná volba, nebo spíš máme volit cestu nového Švýcarska, což je mimochodem populární téma už od 1. republiky a i Masaryk se s tím vyrovnával,“ říká k tomu sociolog Buchtík.
Pithart: Zatuchlá důvěra
Součástí materiálu, který dal Český rozhlas dohromady, je i poměrně kriticky laděný komentář někdejšího federativního předsedy české vlády či šéfa Senátu Petra Pitharta o tom, že za posledních 30 let uvadla a „zatuchla“ důvěra v politiku, která k rozdělení společnosti přispívá.
Za základní problém považuje Pithart právě „manko vzájemné důvěry, a to na všech úrovních“. Politický, ústavní systém jako takový je dle něj nastaven dobře, poměrný volební systém ale vede k vytváření koaličních vlád plných dohod a kompromisů, kdy se strany nemusí přidržovat ani dříve obvyklé osy mezi pravicí a levicí.
„Vládní moc inklinuje ke kancléřskému typu se silným postavením premiéra ve vládě. V posledních letech je obojí narušováno prezidentem se silnou legitimitou, danou také přímým způsobem jeho volby, který kancléřský způsob vládnutí eroduje a inklinuje k de facto poloprezidentskému (autoritářskému?) systému,“ naráží Pithart na roli prezidenta Miloše Zemana.
„Stranický systém ke sjednocování bohužel nevede, ačkoli politické stranictví je obvykle jednou z cest k integraci společnosti. Byl totiž od půli devadesátých let několikrát zdiskreditován velkými, většinou neodhalenými, nevyšetřenými či neodsouzenými korupčními skandály, politickým klientelismem a oligarchizací,“ podotýká také.
Patrné je i Pithartovo rýpnutí do Babišova ANO, kdy v důsledku zklamání lidí a protikorupčních nálad „vznikaly a vznikají svérázné subjekty, obvykle nová hnutí, založená na ad hoc hodnotově vyprázdněném pragmatismu“. „Záměrně nejsou ani pravé, ale levé, aby mohly být ,podle toho′ takové i onaké. Jsou to čím dále tím více ekonomické podniky s podbízivým marketingem,“ míní Pithart.
Témata:
Související
Ano ano a ještě se bude řešit jestli mít o svatkach zavřeno v dnešní době kdy na veškerém zboží je dlouhá trvanlivost a pak teda nevím proč se řeší otevírací doba o svátcích. Ano vychladli by vozíky u nákupních center.