14°C
Celkem tři honosná patra, 19 více či méně prostorných místností či sálů a desítky ba spíše stovky uměleckých děl, které spadají mezi 15. až 18. století. Taková je nejstručnější charakteristika nové expozice Národní galerie v Praze, která bude nastálo k vidění ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí. Bok po boku zde budou vystavena díla českých i evropských mistrů. A leckoho přitom bezesporu napadne, že kvalitativní rozdíly nejsou nikterak veliké. Spíše naopak.
Příliš tenká hranice
Nová expozice je rozdělena víceméně na dvě části – renesance a baroko. Při svém samotném úvodu přitom odhaluje své nejskvělejší skvosty, které se nachází ve sbírkách NGP. „Konkrétně se jedná o tři pilíře renesančního umění, Triptych sv. Lukáše od Jana Gossaerta, Růžencová slavnost od Albrechta Dürera a oltář původně určený pro kostel sv. František v Padově, na kterém se podíleli Ital Antonio Vivarini a Giovanni d’Alemagna,“ uvádí Winzeler.
V renesanční části výstavy se prolínají prvky italského, alpského, zaalpského prostředí i manýrismu, který v Čechách vzkvétal zejména za dob vlády Rudolfa II. Ostatně řada umělců, kteří působili na jeho dvoře, je zde také četně zastoupena. Například Hans von Aachen, Bartholomeus Sprangler či Roelandt Savery.
„Je to jeden z nemála důkazů, že jsme nebyli izolovanou zemičkou zaalpské Evropy. Vždy jsme byli součástí středoevropské a evropské kultury,“ uvedla k výstavě ředitelka NG Anne-Marie Nedoma. Kurátor výstavy ji v tom doplňuje: „Není možné oddělovat české umění od toho evropského, protože právě mnozí umělci z Německa či Nizozemí působili na pražském dvoře.“
Brilianty světového sochařství
Jeden vedle druhého zde kromě výše jmenovaných jsou k vidění také obrazy Karla Škréty, velmistra portréty Jana Kupeckého ale také Francisco Goyi. Konkrétně jeho obraz z roku 1815, který mimochodem maloval rozštípnutou rákosovou špachtlí, je podle Winzelera nejmladším obrazem ve Sbírkách starého umění. „V porovnání se staršími obrazy je na něm vidět, že ač se jedná o díla, které rozdělují staletí a jiné malířské techniky, stále se jedná o nadčasové výtvory,“ uvádí k tomu kurátor, který je zároveň ředitelem sbírky.
Nová expozice Národní galerie v Praze o mistrech renesančního a barokního umění je doslova dechberoucí. Obrazy a sochy přitom vhodně doplňují starodávný interiér vznešeného Schwarzenberského paláce. David Zima
Vyjma obrazů se také ke slovu dostaly i sochy, které vysochala nejzvučnější jména své doby. Za nejreprezentativnější kousek z mnoha, poněvadž výstava je se všemi svými exponáty skutečně rozsáhlá, takže si při jejím procházení dá návštěvník vskutku na čas, lze jmenovat ležícího ukřižovaného Ježíše Krista od Matyáše Bernarda Brauna, titána barokního sochařství.
„Ten je schválně umístěn do bývalé barokní kaple, na jejíž odkaz jsme chtěli symbolicky navázat,“ líčí Winzeler. „Položený ukřižovaný Ježíš nabízí mnoha návštěvníkům úplně jiné pohledy, než jak jej znají třeba ze stěn. Více také při pohledu zblízka vyniknou nejrůznější detaily vzešlé z precizní Braunovy práce.“ Dále je možno spatřit sochy ze zámku Troja, či dokonce některé výtvory pocházející až z antiky, na kterou se renesance snažila navazovat.
Symbióza chtěného
Velkou devízou expozice jsou prostory, ve kterých je situována. Stěží by Národní galerie vybrala dobově vhodnější a prostředím adekvátnější prostředí, než jaký poskytuje renesanční palác v samém srdci Hradčan. Ostatně – samy jeho interiéry jsou nebývalým uměleckým počinem, ať už se jedná o původní rokoková kamna či nádherně malované stropy.
Expozici architektonicky zařizovalo studio Josef Pleskot. To má také na svědomí „srdce výstavy“, tedy alespoň slovy jejího kurátora. Je jím myšlena barokní obrazárna v prvním patře – jedná se o rozlehlou síň, po jejímž obvodu jsou rozprostřeny velkoplošné malby, před kterými se kolikrát majestátně tyčí figurální sochy. „Z vystavených děl lze krásně vidět, že baroko nebylo národní záležitostí, ale že umělecky propojovalo celou Evropu,“ sdělil kurátor.
„Nepřítomný“ exponát
Vyjma řady jiných návštěvníka chtě nechtě zaujme exponát, který je situován mimo prostory výstavy. Konkrétně se jedná o Mariánský sloup Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa na Hradčanském náměstí, který stojí před palácem, a na který je možno pohlédnout skrze speciálně zřízený průhled. „V podstatě jde o hlavní exponát výstavy, který se sem nevešel,“ upozornil s dávkou ironie kurátor.
Grafický kabinet
Perličkou na závěr celé expozice je nově zřízený grafický kabinet, ve kterém budou vystaveny kresby a grafiky ze sbírky NGP. Ta totiž patří mezi ty vůbec největší a nejvýznamnější v Evropě. Návštěvník z ochutnávky reprezentativního vzorku několika málo kreseb, dřevořezeb či mědirytů nezůstane zklamán.
„Vystavena jsou díla především z 16. a 18. století. Zastoupeni jsou mistři svého uměleckého odvětví, jako je například Lucas Cranach, Albrecht Dürer nebo Bartholomeus Sprangler,“ přiblížila kurátorka NGP Petra Zelenková. Ta také prozradila nejvýznamnější dílo. Je jím vůbec původní autoportrét Giuseppe Arcimbolda, malíře, který působil na dvoře Rudolfa II., a který je celosvětově proslulý svými alegorickými malbami, při kterých využíval motivů ovoce. „Vystaven ale bude pouze šest týdnů, poněvadž umělecká díla na papíru jsou velmi citlivá na podmínky vystavování.“
Kde: Schwarzenberský palác, Hradčanské náměstí 2.
Kdy: Středa 10–20 hodin, úterý–neděle 10–18 hodin.
Vstupné: Základní 220,- Kč, snížené 120,- Kč.
