Netrvejte na dokonalosti! Nejvíce se děti naučí z chyb, říká nová studie
Zapomeňte na dokonalost a nepožadujte ji ani od svých školáků! Některé omyly a selhání jsou totiž pro studium a celkový rozvoj osobnosti zdravé a velice užitečné. Vědci to potvrzují!
Chytrý rodič ví, že chyby jsou potřeba a dopouštět se jich není žádnou ostudou. Pokud se z nich dokážeme poučit. A své o tom vědí i (někteří) pedagogové. Svět sociálních sítí nedávno obletěla fotografie neobvyklé nástěnky, kterou pro své žáky vytvořila paní učitelka z táborské základní školy. Pomocí obrázků jim názorně ukázala, jak důležité je umět přijmout vlastní chyby, že jsou důležité, posouvají člověka dále a není třeba se jich bát. Sama pedagožka byla podle svých slov šokována tím, jaký zájem její počin vyvolal, přitom šlo podle ní o úplně jednoduchý nápad – vše, co napsala, je přece úplně normální a obyčejné. Jenže bohužel, v naší době orientované na rychlost a výkon na to často zapomínáme.
Kolik omylů je v pořádku?
Pokud jde o studium a učení, právě chybování je tím bezkonkurenčně nejúčinnějším způsobem, jak si zapamatovat a absorbovat nově získávané dovednosti. Funguje to mnohem lépe než se snažit být za každou cenu perfektní, zjistili vědci v rámci rozsáhlého výzkumu. Otázkou ale je, jaký počet chyb je ještě přínosem... „Existuje tzv. pravidlo 85 %, tedy stav, kdy minimálně 85 % času neselháváme a na přešlapy zbývá 15 %. To je ta správná míra, která má pozitivní efekt, nabízí prostor pro zlepšení, aniž by to člověka demotivovalo,“ uvedl Robert Wilson, odborný asistent psychologie a kognitivní vědy na University of Arizona a jeden z hlavních autorů studie. „Extrémně se zaměřujeme na dokonalost, jak ve společnosti, tak ve vzdělávání. Jenže tato cesta není a nikdy nebude pro úspěšné studium optimální,“ dodává.
Chybovat je normální!
Rčení, že chybami se člověk učí, platí stále, a to bez ohledu na to, o jaké chyby a omyly se jedná. Pokud totiž něco děláte jen kvůli tomu, abyste dosáhli maximálního úspěchu, a nepočítáte s jinou variantou, než že vše bude fungovat, jak má, a výsledek bude stoprocentně přesný, nevezmete si ze své práce tolik, jako když musíte o správný výsledek a úspěch alespoň trochu bojovat. Až to vás totiž donutí vyzkoušet více přístupů a strategií, přemýšlet nad alternativními variantami a tak dále. Selhání jsou zkrátka někdy užitečná a představují obrovskou možnost osobního růstu. Výše zmíněná studie ukázala, že lidé se nejvíce angažují a nejefektivněji učí, když pro ně zadané úkoly nejsou příliš snadné. Což samozřejmě platí i pro školáky a studenty. Mnohem větší míru snahy a nadšení projevují, když je studijní plán nastaven tak, aby je donutil aktivně se zapojit a vyvinout více úsilí i vlastní iniciativy. Chtějí se vyhnout nudě a stereotypu příliš jednoduchých úkolů, zároveň ale úzkosti a stresu z toho, co jim připadá naopak příliš těžké a náročné.
Netlačit na pilu, přijímat výzvy!
„Přál bych si, aby rodiče a pedagogové poněkud snížili svůj tlak na vysokou úspěšnost a dokonalost ve studiu a učení a dávali raději přednost kreativitě a osobní angažovanosti při řešení úkolů a získávání nových znalostí. A zároveň bych chtěl to, aby žáci a studenti mohli podstupovat více rizik (a dělali to se zájmem), spíše než to, aby se opatrně drželi bezpečných, tedy snadných úkolů, které je nenutí se více učit, o cokoli usilovat nebo zapojovat vlastní rozum a fantazii. Skutečnou motivací pro úspěch je, když zjistíte, že můžete dokázat vyřešit něco skutečně zapeklitého a obtížného. Co je lákavějšího a přitažlivějšího než pustit se do nepoznaných vod a překonat vlastní pohodlnost, přijít na kloub něčemu novému, vyřešit věc, na kterou jste si zpočátku vlastně vůbec netroufali? Zvládnout něco, o čem jste si mysleli, že je nad vaše síly, to je přece ta největší výzva!" říká Robert Wilson.
