Je pro vás obtížnější tancovat, nebo porotcovat?

„Určitě tancovat. Nesete na sobě tři měsíce zodpovědnost. Když jste porotce, tak na to v pátek začnete myslet, v sobotu jedete do Prahy, odvedete práci a jedete domů, kde o tom maximálně v neděli přemýšlíte.“

O čem přemýšlíte?

„Přemýšlím o tom, jaký ten večer byl. Sám si přehodnotím svoje hodnocení a přemýšlím nad formou. Zatím mám stále pocit, že jsem objektivní. Je to pro mě obrovská jízda a adrenalin. Z každého večera si odnáším poučení. Na začátku je člověk nervózní z toho, co řekne a jestli se to bude líbit divákům. Ale postupně se musíte naučit držet své emoce na uzdě, aby vaše hodnocení bylo konstantně stejné.“

Jak to myslíte?

„Když se vám podaří dlouhodobě páry spravedlivě hodnotit, tak se dokážete i přiblížit divákům, aby vám rozuměli. Není dobré podléhat rozmaru, že je vám dneska fajn, tak budete hodný. A dneska se mi líbí tahle holka, tak ji budu hodnotit lépe. To se snažím nedělat.“

Na začátku StarDance jste řekl, že se bojíte, abyste tanečníky příliš nebuzeroval. Myslíte, že se vám to daří?

„Co si myslíte vy?“

Myslím si, že ano. Jako netanečník vašim komentářům většinou rozumím.

„To je takový můj cíl. Líbilo by se mi, kdyby mi divák rozuměl. A jednoduše se snažím být spravedlivý. Někdo říká, že jsem přísný, ale já si myslím, že je to tím, že lidé už mají své favority a nelíbí se jim, když toho jejich oblíbence profesionál kritizuje. Ale to je nezbytné. Od emoce je divák, a od tance je porota.“

Mrzelo vás už nějaké vaše hodnocení?