14°C
Vzestup a pád Ivana Jonáka (†59): Za noc vydělal milion, "chlastačky" s policajty, pak se to vymklo
Za noc dokázal vydělat milion korun, zažil luxus, slávu, ale i pád a zapomnění. Ivan Jonák (†59) byl králem diskoték, symbolem 90. let i společenských změn od listopadu 1989. Vlastní neuvěřitelný příběh vypráví poprvé až posmrtně.
"Přišlo mi to jako dobrý muzikál, který nejdřív běžel podle svého scénáře, ale pak se to nějak vymklo,“ vzpomínal při psaní těchto slov Ivan Jonák na 17. listopad roku 1989. Jeho 30. výročí se nedočkal, kvůli zdravotním komplikacím spojeným s cukrovkou zemřel v bytě v pražských Kobylisích 24. února 2016, opuštěný a bez peněz, které tak rád dříve dával na odiv.
Právě před 30 lety se přitom přerodil z průměrného taxikáře a veksláka v ikonu pražského nočního života. Jeho příběh v lecčems zosobňuje divoká 90. léta naší země. Teď vychází v knize Sex, Disco, Revoluce!, poskládané z Jonákových zápisků zaznamenaných za mřížemi mezi lety 2005 až 2011. Tam si odpykával trest za nájemnou vraždu manželky Ludviky (†34), zastřelené v dubnu 1994 na pražském sídlišti Petrovice. „Knihu se Jonák ještě za svého života snažil vydat. Do jeho smrti však nedošlo ani k přepsání rukopisu. Až na popud jeho dětí se na ní začalo pracovat loni, po skončení dědického řízení,“ upřesnil Blesku editor textu Pavel Čejka.
Podle Jonákových vzpomínek vše začalo dávno předtím, než studenti vyrazili 17. listopadu 1989 do ulic. „Od policejní ubytovny poblíž Tuzexu na Spořilově jsem vozil svým mercedesem policajty chlastat do Slováče, což neměli, protože, jak mi řekl známý, všichni mají nějaké cvičení,“ uvedl Jonák. „Chystá se velká akce na sedmnáctýho listopadu. Radši se na to vykašli a buď doma, říkal jeden. Tak jsem čuměl doma na video. No a najednou druhý den byla média plná té jejich akce. Zmlátili na Národní studenty a národ byl rozhořčen,“ napsal.
Z Jonáka, coby předsedy stávkového výboru Nezávislého sdružení revolucionářů od svatého Václava, se stávala mediální hvězda. Rozdával rozhovory a při jednom z nich se setkal s Karlem Krylem. „Nikdy jsem nepotkal nikoho, koho bych si vážil víc,“ vzpomínal, jak písničkáře přemluvil k vystoupení na Václavském náměstí. „Okamžitě se shromáždil obrovský dav lidí a poslouchali a zpívali s ním. Bylo to nevídané,“ popsal Jonák chvíle, kdy i později, 17. ledna 1990, Krylovi držel popruh kytary při Svatováclavském zpívání, které probíhalo po 17. listopadu vždy každý měsíc sedmnáctého.
Ivan Jonák a peníze k sobě měli dlouho blízko, přímo se přitahovali. Jak jinak vysvětlit, že doslova pytle jich vydělal na prodeji odznaků OF (Občanské fórum) nebo Nemám rád KSČ. „Ale nejvíc bylo za parte, že umřela KSČ. Většinu prodali studenti, co roznášeli letáky. Přinesli peníze, většinou vše sedělo, a já je nasypal do poštovních pytlů. Zůstaly u mě na půdě, peníze, které nikdo nespočítal a ani je nikdo nepotřeboval,“ dodal Jonák.
Jonákovy aktivity už tehdy vyvolaly ale i vlnu závisti, zášti a negativních ohlasů. Vyústily v povídačky o tom, že Jonák je agentem Státní bezpečnosti. „Sledovaly mě nějaké volhy, proti mému mercedesu se tiskly letáky...“ pokračoval Jonák. „Pod tíhou osočení, že mám estébácké auto, sledovaček a informací jsem se rozhodl k útěku z republiky.“ Vyrazil tedy přes Rakousko do USA, hned z Rakouska ho ale poslali zpátky – v Československu už je svoboda, utíkat není proč. A svobody se pak Jonák dokázal chopit. 90. léta mu patřila. Ve své budoucí továrně na peníze s názvem Discoland hostil mafiány, politiky, umělce – a vydělal miliony. I několik za jedinou noc! O tom ale zase jindy...
„Ledy pukaly,“ věřil Jonák, když po vzoru kolegů ozdobil svůj taxík vlajkami. Rozvážel funkcionáře i studenty, kteří se v jeho bouráku ohřívali, jezdil pro noviny i s letáky studentů a Občanského fóra. „Najednou jsem byl v centru děje revoluce. Navíc mě to bavilo.“ Auto ozdobil nápisy jako Otevřete okno do Evropy, Vůz stávkového výboru, Občanské fórum nebo Večerní Praha lže... „Jednal jsem s hercem Ladislavem Mrkvičkou, Jiří Bartoška nám dal megafon a prohlášení, které jsme měli číst lidem. Z kufru jsem vyndal jednu z velkých českých vlajek z majetku OPBH pro Prahu 7, zastrčil jsem ji otevřeným šíbrem do vozu, zevnitř zapasoval megafon a už se jelo,“ vzpomínal Jonák i na to, jak lidé čekali, že z jeho mercedesu vystoupí každou chvíli i Václav Havel. „Byla to euforie, lepší, než je orgasmus při souloži,“ tvrdil.
Témata:
Související
Přesně tohle jsem chtěl napsat, ale netýkalo se to jen ODS! A když by se mohl stát Jonák nepohodlným politickým kmotrům, tak šel do klece! Podobně Mrázek, akorát ten dopadl hůř!