9°C
Kancelář starosty Újezdu nad Lesy se nachází v prvním patře radniční budovy ve Staroklánovické ulici. Návštěvy přivítá poměrně skromná ale moderně vybavená kancelář, jíž dominuje velký konferenční a pracovní stůl s počítačem – nezbytnou to součástí každodenní práce starosty. Zrak návštěvy však patrně jako první upoutají tři velkoformátové fotografie amerického fotbalu, ve kterém si Milan Samec libuje.
Vzrušení a zápal z Ameriky
„Jedná se o fotografie mého kamaráda Kamila Heráka, který získal snad jako jediný Čech akreditaci na focení zápasů National Football League v Americe,“ vysvětluje starosta. „Americký fotbal mě velmi baví a líbí se mi, jak ty fotografické momentky zachycují sportovní zápal. Naživo jsem v Americe ještě neměl možnost ho vidět, ale když mohu, rád se dojdu podívat na české nebo rakouské zápasy,“ dodává. Sám se v prý v mladším věku aktivně hnával za klasickým fotbalovým míčem, ale na sledování je ten americký prý zajímavější. „I kvůli těm poměrům, co v tom našem fotbalu panují,“ krčí rameny.
Než vyplul do vod politiky, pracoval Milan Samec jako odborník na informační a komunikační technologie. Že ze svých znalostí a vědomostí nic nezapomněl, dokazuje během rozhovoru, kdy redaktorovi během chvilky spravil porouchaný mobilní telefon. Jeho předchozí profese i tak trochu vysvětluje jeho přístup k praktičnosti a moderně.
Třeba naproti pracovnímu a konferenčnímu stolu si starosta nechal zavěsit velkoplošnou obrazovku, kterou by mu záviděl lecjaký filmový nadšenec. „Ta tu opravdu scházela,“ uvádí. Filmy ani seriály na ní však nemají místo. „Slouží výhradně k tomu, abych mohl při jednáních, kterých není málo, pouštět nejrůznější prezentace, vizualizace a různé dokumenty,“ doplňuje s tím, že je to rozhodně praktičtější, než stát s ukazovátkem u stojanu a obracet na něm archy popsaných papírů.
Starostovo rozzlobené alter ego
Většina starostů či jiných předních činitelů má ve své pracovně vystavené upomínkové předměty. Ty byste u Milana Samce hledali marně. „Jsem ve funkci v podstatě rok, kdežto mnozí z mých kolegů mají náskok i několik let. To se potom pozná rozdíl ve vybavení kanceláře,“ směje se starosta.
Za příklad uvádí svého kolegu z Běchovic Ondřeje Martana (ODS), který na radnici sedí už třináctým rokem. „Za tu dobu si mohl dovolit vyzdobit si ji akváriem s živými rybičkami. Já mám místo toho leda angry birda,“ líčí a úsměvem ukazuje na vystaveného plyšáka Reda. „Je to takový místní strážce. Hlídá kancelář a lidi, co sem chodí, aby netropili neplechu,“ říká s nadsázkou v hlase. „A hlavně – prý jsem mu podle přátel podobný, takže když někdo zlobí, ukážu na něj a řeknu: takhle se budu za chvíli tvářit taky.“
»Něco« reprezentativního
Mimo sportovních fotografií a angry birda pak starostova kancelář zaujme komorní výstavkou nejrůznějších medailí a pohárů. Jeden by byl řekl, že snad jde o pozůstatek starostovy aktivní fotbalové kariéry. Ale kdeže. „Jsou to nejrůznější ocenění, které dostala naše městská část, například pamětní medaile ke 100 letům sdružení hasičů nebo trofej Běhu o pohár starosty a další,“ vysvětluje.
„Když jsem na radnici nastoupil, docela jsem se divil, že tady nic takového nebylo. Sice je to dosud skromná, ale významná sbírka. Byl bych rád, kdyby si ji tu můj nástupce ponechal a nechal ji ještě rozrůst, protože něco reprezentativního do kanceláře starosty určitě patří,“ netají se první muž Prahy 21. Zrovna tak poukazuje i na vyvěšené ručně tepané znaky Újezdu nad Lesy, které vyrobil místní umělec, jenž je radnici věnoval.
V práci i během odpočinku
Není mnoho starostů, kteří by si mohli dovolit svůj dopravní prostředek „zaparkovat“ přímo ve své kanceláři. Pod věšákem se u Milana Samce však skví koloběžka s přílbou. Tou prý do práce jezdí nejčastěji. „Teď v zimě trošku mrznu, ale to nevadí. Výhodu to má, že třeba na ulici mohu prohodit pár slov s lidmi, které potkám. To bych v autě nemohl,“ uvádí s tím, že se tak snaží mít přehled o dění ve své městské části, protože pro něj názory druhých nejsou nezajímavé. V podstatě tak pracuje i „za běhu“, nebo lépe řečeno – „za jízdy“.
Není proto ani příliš divu, při jeho pracovním vypětí, že má v kanceláři kanape, které mu čas od času přijde vhod po náročném dni. Poležel si na něm prý ale jen jednou. „To už jsem byl tak unavený, že nešlo odolat,“ usmívá se šibalsky. „Ale stejně jsem měl v ruce telefon a vyřizoval jsem další agendu, takže šlo vlastně o takový odpočinek prací.“
