7°C
Situace v Praze 11 byla po předloňských komunálních volbách dlouho patová. Teprve čtyři měsíce od jejich konání byla stanovena vládnoucí koalice ODS, TOP 09 a STAN, ANO a Pirátů, z jejichž řad také pochází nynější starosta Jiří Dohnal. Ten měl v podstatě necelý rok na uzpůsobení si vlastní kanceláře dle svých potřeb. A jak sám Blesku přiznal, dosud si na ni tak úplně nezvykl.
Radši z očí do očí
„V první fázi jsem zjistil, že tato kancelář je pro jednoho člověka hrozně velká. Trvalo mi, zvyknout si na ni, takže jsem se mnohem raději zdržoval v radniční zasedací síni, která je ale paradoxně ještě větší,“ směje se starosta. „Na druhou stranu mi tam bylo dobře, protože jde o vhodně situované místo uprostřed budovy úřadu. Měl jsem přehled o tom, kde se co v rámci chodu úřadu děje. Až postupně jsem začal úřadovat z kanceláře.“
Ta disponuje standardně dvěma stoly, pracovním a konferenčním, řadou skříní, v níž se nachází důležitá dokumentace, a především prakticky dvojicí stěn, které po celé jejich délce vyplňují okna. Místnost je tak dokonale prosvětlená. „Nejraději sedávám u konferenčního stolku. Za tím pracovním sedím tak dvakrát, třikrát týdně, když je potřeba,“ vysvětluje Dohnal. „Ten konferenční stolek je takový praktičtější a příjemnější a radši u něho vítám návštěvy, abych jim mohl hledět z očí do očí a ne přes půl místnosti.“
Pirátská vlajka vztyčena
V současné době je Jiří Dohnal jedním z nemnoha pirátských starostů v Praze. Pomyslnou černou vlajku se zkříženými hnáty však o to více drží zpříma. Ačkoliv si prý na přehnanou výzdobu kanceláře příliš nepotrpí, kdekoho zaujme postranní skříň a především zeď, na kterých se nachází mnoho odkazů na Pirátskou stranu. Od drobných dárkových předmětů jako například náramky či propisky až po fotografii primátora hlavního města Zdeňka Hřiba.
„Chtěl jsem zde mít kus toho našeho pirátství, takže jsem v tom duchu pozměnil nástěnku,“ uvádí starosta. Nástěnce krom výše zmíněného primátora dominuje fotomontáž pirátských zastupitelů hlavního města na zaoceánské fregatě, mezi nimiž Dohnal působil do září 2019, kdy se svého mandátu vzdal.
„Chtěl jsem dostát slibu, že nebudeme kumulovat funkce,“ krčí Dohnal rameny. Fotomontáž od svých kolegů obdržel darem za splnění onoho slibu. Po okrajích ji lemují podpisy jednotlivých pirátských zastupitelů. „Jinak jsem si na nástěnce ponechal z trochu nostalgických důvodů dopisy většinou od občanů v seniorském věku, které mi poslali v reakci např. k přání k životnímu jubileu. Upřímně mi všechny udělaly velkou radost.“
Kus přírody na sídlišti
Jižnímu Městu se odedávna přezdívalo „betonová džungle“ nebo „betonové město.“ Jeho vývojem a především rozvojem zeleně už tato tvrzení dávno neplatí, přesto je stále největším panelákovým sídlištěm v celé republice. Tuto skutečnost se Jiří Dohnal snaží kompenzovat nějakou tou přírodou ve své kanceláři. Celkem zde má čtyři rostliny v květináčích a kus stromu, který nejspíše stával v Praze 11. „Ten zde byl ještě před mým příchodem. Nechal jsem si ho. I když je to už mrtvé dřevo, líbí se mi představa, mít zdejší kus přírody,“ uvádí k tomu.
Nepřehlédnutelný co do zeleně je pak také jediný obraz v celé místnosti, který se nachází hned vedle velkoplošné obrazovky. „Vydražil jsem jej v loňském roce ve Velešíně ve prospěch místní nadace,“ vysvětluje starosta. „Namalovaly ho v rámci jednoho dopoledne místní děti v rámci festivalu Houpačka. Odpoledne už se dražil. Nemohl jsem odolat.“
„Hračky“ za sklem
Trošku nenápadné svou velikostí, ale o to více křiklavé při bližším ohledání se zdají čtyři vystavené patrony za skleněnými dvířky skříně. „Nebojte se, jsou slepé a použité,“ uklidňuje starosta. „Vzal jsem si je na památku z nedávného cvičení pro zaměstnance úřadu a škol a školek, kdy jsme simulovali napadení teroristou nebo nějakým jiným agresorem v rámci školského zařízení.“
V jiné skříni se pak nalézá další zajímavost, která odkrývá starostovu libůstku. Jedná se o plastový modýlek legendární Škody 110R. Pozor! Není na hraní. „Dostal jsem jej od svého kolegy zastupitele Michala Kovaříka, který mi tím udělal velikou radost,“ netají se Dohnal. Tím samým, pochopitelně v životní velikosti, totiž jezdil přes 20 let. „V zásadě jsem se na něm učil jezdit. »Erko« je moje srdcovka,“ uzavírá.
