8°C
Když Maxim onemocněl poprvé, v podstatě se dá říci, že se na světě teprve rozkoukával. Byly mu pouhé tři roky. Mnohem více než on, tak celou záležitost prožívala Maximova maminka Nadia (45). „Vůbec jsem tehdy nevnímala nic jiného, než to, že Max onemocněl. Byl to šok, při kterém šlo vše stranou,“ svěřila se. Když prvotní vylekání odeznělo, nic už nebylo takové, jako dřív.
„Museli jsme s tím všichni bojovat a pomoct mu, aby to zvládl. Ještě štěstí, že je Max bojovník,“ cení si Nadia neuvěřitelné houževnatosti svého syna, který navíc trpí poruchou autistického spektra. Veškeré dění kolem sebe tak vnímá poněkud odlišně, než jiní lidé. Napoprvé se mu leukemii podařilo vyléčit. „Byl to boj, ale povedlo se,“ dodává Maximova maminka.
Bolest k nesnesení
„Po osmi letech se mi leukemie vrátila, takže jsme museli zahájit další léčbu,“ vzpomíná Maxim. Léčba prý úplně neprobíhala podle představ doktorů v motolské nemocnici. Na průběh nemoci vzpomíná tak, že se jednoho dne objevila nesnesitelná bolest nohou.
„Musel jsem nakonec podstoupit transplantaci kostní dřeně. Až teprve ta mi zachránila život. Jsem vděčný za to, že jsem teď zdravý a naživu,“ říká s vděkem směrem k motolským specialistům a k Nadačnímu fondu Kapka naděje, který za ním po dobu léčení stál.
O „Kapku“ lepší výstava
Z iniciativy Nadačního fondu Kapka naděje, který pomáhá zachraňovat dětské pacienty s poruchou krvetvorby, nádorovými onemocněními a ty, jejichž léčba vyžaduje transplantaci kostní dřeně, a ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Motol vznikla nevšední fotografická výstava v rámci projektu O Kapku lepší, kdy se pět dětských pacientů propojilo s profesionálními fotografy, a daly tak nahlédnout do každodennosti svých životů. Maxim byl spolu s Anetou Prosteckou (19) jedním z pěti dětí, kteří se projektu zúčastnili.
Výstava je k prohlédnutí v přízemí motolské nemocnice. Kolemjdoucím pacientům či návštěvám děti nejen, že odhalily pozadí svých zdravotních strastí, ale také skrze fotografie ukázaly svůj pohled na svět. V případě Maxima to jsou sofistikované snímky akcentující drobnosti, kterých si v běžném světě snad ani nevšímáme.
Žádný stres
Obě těžká období Maxim ustál. I když definitivně ještě nemá vyhráno. Riziko toho, že se leukemie může vrátit, není úplně nulové – tím spíše i kvůli jeho snížené obranyschopnosti, pod níž se podepsala chemoterapická léčba. „Musím chodit na kontroly, a v podstatě kdykoliv, když jdu ven, musím přes obličej mít roušku, aby ke mně nepronikly nějaké bakterie nebo viry,“ připouští bojovník, který do Motola dojíždí z Neratovic.
Nejen fyzicky se pro něj jednalo o velice složité období. Kvůli dlouhé a náročné léčbě pochopitelně nemohl chodit do školy. Když však před Maximem stála rozcestí, zda opakovat ročník, nebo pokračovat se svými stávajícími spolužáky, zatnul zuby a látku vždy dohnal. Při dvouroční absenci ve škole je to více než úctyhodné! „Učil se v nemocnici. Bylo to pro něj těžké, ale tím, že je k učení poctivý, zvládl to a doteď má krásné známky. Jsem na něho hrdá,“ sdělila Maximova maminka.
I když v sobě svými fotografiemi nezapře nesporný umělecký talent a ojedinělé vnímání, nad tím, čemu by se do budoucna chtěl věnovat, ještě úplně jasno nemá. „Možná nějaký ekonomický obor,“ zamýšlí se. Jeho maminka však prozradila, že určitě nebude chtít dělat nic psychicky a fyzicky náročného. Jeho zdravotní stav by mu to totiž ani neumožnil. „Přál by si být úspěšný a prospěšný druhým. A když vidím, jak se dnes učí, byla by velká škoda, kdyby se mu to do budoucnosti nesplnilo,“ uzavírá Nadia.
Co je to leukemie?
Laicky řečeno se jedná o rakovinu krve. Jde o závažné neinfekční onemocnění, jehož výskyt nelze úplně dobře preventivně minimalizovat. Bílé krvinky, které v těle mají podíl na fungování imunitního systému, čelí nádorovému onemocnění, díky čemuž je o to více oslabena imunita. Krev navíc prostupuje celým tělem, kvůli čemuž se nádory objevují po celém organismu. Jelikož se toto onemocnění objevuje velice často v dětském věku, usiluje Kapka naděje o zlepšování vybavenosti českých nemocnic, a přispění ke zlepšení psychické pohody léčených dětí i jejich rodičů, protože i jich se onemocnění dětí citelně dotýká.
