Tuto filozofickou otázku si klade mnoho lidí, po mnoho generací a let. V určité životní fázi si snad každý položí tuto otázku a hledá na ni odpověď, která by ho uspokojila, a on mohl dál spokojeně žít. Proč k tomu ale dochází, kdy máme sklony k tomu přemýšlet o smyslu života?

Většinou to bývá ve chvílích, kdy prožíváme nějakou životní těžkost, krizi či problém. V takových chvílích si pokládáme otázky typu: Jaký je smysl života? Proč jsem tady? Co je mým posláním? Pro co se mám snažit? Co by po mě mělo na světě zůstat? Co je moje štěstí a vášeň? 

Pokud si dokážeme na tyto otázky sami a rychle odpovědět, tak máme vyhráno a můžeme dál spokojeně žít. Jsou ale lidé, kteří si nedokážou sami odpovědět a hledají pomoc. Nabízí se pomoc přátel, rodiny, v krajních případech také psychologů či různých knih. Někdo se v tuto chvíli obrátí k Bohu a hledá odpovědi u něj. 

Ať se již sami sebe ptáte nebo ne, neptejte se dlouho. Žijte svůj život, jak nejlépe umíte. A pokud zrovna nemáte žádný smysl života, najděte si nějaký a věnujte se jemu. Pořiďte si třeba z útulku psa, věnujte se mu a buďte šťastní.