Už staří Egypťané věděli, že bez slunečního záření by nebylo teplo, světlo a potrava pro život na Zemi a proto Slunce uctívali jako Boha. 

Tato koule složená ze žhavých plynů především vodíku a hélia je nejbližší hvězdou Země a tudíž pro nás nejdůležitější jako zdroj energie pro vše živé. 

V hlubinách Slunce přímo v jeho jádru vzniká nepředstavitelný žár o teplotě až několik desítek milionů stupňů Celsia. Za extrémního tlaku zde probíhá termonukleární fůze, při které se vodík přeměňuje na hélium a uvolňuje se ohromné množství energie. Tato vyprodukovaná energie se dostane na povrch a odtud je Sluncem vyzařována do kosmického prostoru.

Od poloviny 20. století se vědci pokouší fůzní reakci, která by produkovala energii snaží vytvořit i na zemi. k tomu, aby fůze probíhala je potřeba žhavé plazma, které může mít teplotu několika milionů stupňů. K jeho udržení je proto zapotřebí silné magnetické pole, které zajistí, že se plazma nedotkne stěny komory. V tom ovšem tkví kámen úrazu, zatím všechny typy fůzních reaktorů potřebují více energie pro napájení magnetů, než kolik jsou schopny vyrobit jadernou fúzí.

Cement – znáte technologický postup při jeho výrobě?

Víte, že první přístroj na přenos hlasu vůbec nepřipomínal telefon?

Jak staré vozidlo je veterán, možná Vás to překvapí

Asfalt – víte po čem naše auta jezdí?