9°C
Brutálně mučený Toufar: Bili ho, až nevypadal jak člověk. Chtěli mu přišít zneužité chlapce
Video se připravuje ...
Česko si připomíná oběti zrůdného komunistického režimu, Josef Toufar byl jednou z nich. Je to již 73 let, co po brutálním mučení a následné operaci v Borůvkově sanatoriu zemřel 25. února 1950 farář a smutný aktér kauzy kolem tzv. číhošťského zázraku, kterého trýznil především vyšetřovatel StB Ladislav Mácha. Toufarovy tragické smrti pak kvapně využil Klement Gottwald i komunistická propaganda. Pro Blesk Zprávy o ní promluvil historik Jan Kalous, který sebral mj. i dobové výpovědi estébáků z Máchova týmu.
Nedlouho po nástupu komunistů k moci se rozjela mašinerie vykonstruovaných monstrprocesů s řadou nevinných obětí – mezi nejznámější z nich patří Milada Horáková, popravená 27. června 1950.
Farář Josef Toufar však svou smrtí zkřížil komunistům do jisté míry plány. „V případě Josefa Toufara k monstrprocesu nedošlo, protože zemřel dřív, než měl být proces samotný uskutečněn,“ upozorňuje historik Jan Kalous z ÚSTR a Muzea paměti XX. století. Známý farář podlehl následkům mučení po převozu z Valdic do státního sanatoria.
73. výročí úmrtí faráře Josefa Toufara na následky mučení příslušníky StB připomněl v sobotu během akce na Letné i historik Jiří Padevět. Na twitteru jej zmínil i premiér Petr Fiala (ODS).
„25. únor je smutné výročí komunistického převratu z roku 1948. A 25. února 1950 zemřel na následky mučení příslušníky StB farář Josef Toufar v rámci zinscenované rekonstrukce tzv. Číhošťského zázraku. Krutost, zločiny a útlak komunistického režimu nesmějí být zapomenuty. S úctou si připomínáme jeho oběti,“ vzkázal Fiala.
Sadista Mácha mučil Toufara
Ve valdické věznici Toufara brutálně mučili pod vedením vyšetřovatele StB Ladislava Máchy. Ten zemřel v listopadu 2018 ve věku 95 let. A i když byl po sametové revoluci souzen, vyslechl si nakonec mírný trest – dva roky za mřížemi.
Byl to právě on, kdo si při mučení Toufara měl počínat obzvlášť sadisticky. Svlečeného Toufara, nataženého na lavici, zuřivě mlátil obuškem. Později své konání hájil tím, že byl Toufar protistátní živel. Z Toufara jeho doznání, datované pouhé dva dny před jeho smrtí, surově vymlátil.
Toufar, který se dle dodatku ke spisu měl doznat 23. února 1950, zemřel 25. února. „Jeho zdravotní stav byl nepochybně vyvolán procedurami, kterým byl vystaven – velmi sofistikovanému fyzickému a psychickému teroru, který na něm uplatňovala vyšetřovací skupina, kterou vedl Mácha,“ ohlíží se historik Kalous o 70 let zpět a zmiňuje nejen bití, ale i týrání Toufara hladem či žízní.
„Na začátku nečelil tak velkému nátlaku jako potom směrem k 25. únoru, kdy měl Klement Gottwald hovořit na zasedání Ústředního výboru KSČ. Bylo použité vyloženě brutální fyzické násilí, mluví o tom při pozdějším přešetřování přímo příslušníci Máchovy skupiny, čeho byli svědky. Toufar po mučení v podstatě nebyl schopen chůze a stěžoval si na velké bolesti břicha,“ pokračuje Kalous.
Záhada v Číhošti
Toufar byl pronásledován poté, co se během bohoslužby v kostele v Číhošti během mše o adventní neděli 11. prosince 1949 záhadně rozpohyboval kříž. Byl to snad zázrak? Komunisté tvrdili, že Toufar vše zinscenoval.
Co se přesně v kostele osudného dnes stalo? „To se v podstatě dodnes neví, existuje několik možných vysvětlení, ale ani jediné není dnes beze zbytku použitelné. Hodně kolegů historiků soudí, že mohlo jít o provokaci StB, která byla využita k tomu získat možnosti pro naplnění cílů KSČ,“ podotýká Kalous.
Cíle přitom byly jasné. Především zbavit představitele katolické církve vlivu na veřejnost.
„Komunisté sledovali několik záměrů v rámci té akce, která navazuje na číhošťský pohyb kříže. Chtěli jednak ukončit dialog s církví, který nikam nevedl. Pozice obou stran, jak komunistů, tak církevních autorit, byly vyhrocené. Byl tu i záměr přerušit diplomatické vztahy s Vatikánem, což se v důsledku přípravy monstrprocesu a krátce po zatčení Toufara na konci ledna 1950 povedlo, diplomatické vztahy byly přerušeny. A pak samozřejmě naprosto eliminovat vliv katolických kněží na veřejnost a to se svým způsobem také podařilo, protože řada těch autorit a velmi významných osobností byla uvězněna, souzena, žila dlouhá léta v internacích apod.,“ vypočítává pro Blesk Zprávy historik Kalous.
Gottwald a propaganda
Číhošťský zázrak komunisté označovali od začátku za podvrh. Tím je však dle historiků i doznání Toufara, které po mučení podepsal. Píše se v něm, že Toufar měl považovat kříž za „hlavní znak proti komunismu a (...) jako symbol v boji proti marxismu-leninismu“, chtěl se komunistům pomstít, vyvolat odezvu v masách věřících, získat peníze pro svou farnost i slávu pro sebe samého.
„Můj pokus se velmi dobře podařil a očití svědkové vůbec nerozpoznali, že jsem je tímto způsobem klamal a fakticky podvedl,“ stojí v Toufarově údajném doznání. Podepsaném krví.
„To, že tři dny před smrtí Toufar přizná všechno, co se po něm požaduje, protože je ve stavu, kdy už nedokáže čelit násilí, kterému je vystaven, to je bohužel skutečnost. Hned to Gottwald zakomponuje do svého projevu, který je věnován církevní politice. Je tam tomu věnována celá pasáž, která je svým způsobem téměř neuvěřitelná, protože on tam mluví v takových, nechci říct vulgárních termínech, ale věcech, které evidentně svědčí o tom, že šlo o záměr z nejvyšších pater komunistické politiky dosáhnout svých cílů,“ upozorňuje historik Kalous.
Klement Gottwald ve svém projevu skutečně mluvil o tom, že se v malé vesničce několikrát pohnul krucifix. A poté se vše ukázalo jako lež. „Šlo se věci na kloub, zjistilo se, a tamější farář se přiznal, že na struně na hřebíčcích z kazatelny krucifixem pohyboval. Nyní lidem otevřeme oči a ukážeme věřícím, jak je tahají za nos (...) Já musím zuřit jako bezvěrec, že mě má za tak pitomého,“ zuřil na oko vůči katolickému kléru.
Rekonstrukce případu
K případu byl komunisty natočen též propagandistický film Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází. „Byl natáčen v Číhošti snad i tedy za přímé účasti Toufara, který se tam objevuje, ale již jako člověk v podstatě zlomený, člověk, který má velmi výrazné zdravotní problémy v důsledku vyšetřovacích procedur,“ poznamenává Kalous.
Záběry Toufara byly pořízeny jen několik hodin před Toufarovou smrtí. Toufar byl tehdy notně zbědovaný. „Byl ve velmi špatném zdravotním stavu, bledý, poškrábaný, rty rozpraskané, těžko mluvil a myslím, že jej stále dva orgáni drželi,“ vypověděl účastník filmování v Číhošti a příslušník StB Jan Bokr v prosinci 1962. Řekli mu tehdy, že Toufar sám vyskočil ve věznici z okna a pomlátil se...
Nařčení ze zneužívání chlapců
V propagandistickém dílku se pak objevují i věci „skandalózního charakteru, že docházelo ke zneužívání dětí nebo že docházelo v případě některých církevních představitelů ke kolaboraci s nacisty v průběhu 2. světové války apod.,“ jak líčí Kalous.
I v Toufarově vymláceném doznání se totiž objevilo údajné přiznání ke zneužívání chlapců. „Dodatkem bych chtěl ještě sděliti, že jsem udržoval homosexuelní styky s některými žáky obecné školy v Číhošti, Tunochodech a Vlkanově,“ napsali estébáci do Toufarova doznání a tvrdili, že ke zneužívání docházelo přímo během vyučování v zadní lavici.
Jenže nic takového se nepotvrdilo. A člen Máchovy skupiny Václav Hrabák později potvrdil, že z Toufara chtěli dostat přiznání ohledně zázraku i tím, že z něj chtěli udělat sexuálního delikventa. Sám mučitel Mácha však byl jiného přesvědčení – ještě v roce 1964 psal v dopise prezidentovi Antonínu Novotnému, kde si stěžoval, že na něj dopadá „jedna rána za druhou“ za to, že byl nucen zakročit v zájmu strany a státu proti „kriminálnímu zločinci, jako byl Toufar, který počínaje pohlavním zneužíváním školních dětí až po provokaci s křížkem proti našemu zřízení přesvědčivě dokázal, kým vlastně je“.
Potřebovali ho zlomit
Brutálně mučený Toufar byl však Máchou zlomen fyzicky. „V prvních protokolech jakékoli spoluúčastenství na pohybu křížku odmítal, to se samozřejmě mění následkem vyšetřovacích procedur. Ty to všechno posouvají do úplně jiného světla. Vzhledem k tomu, jakým způsobem byl trýzněn a do jaké zoufalé situace se dostal, tak je, myslím, nepochybné, že komunistický režim vynaložil opravdu úplně všechno pro to, aby ho zlomil,“ míní Kalous.
„Stačí se v podstatě podívat na linii podpisu Josefa Toufara na začátku výslechů a na těch posledních protokolech. Tam je vidět, že dojde i k proměně linie písma, která je všeříkající o tom, co dokázal vyšetřovací tým pod vedením Máchy během jednoho měsíce s člověkem udělat,“ doplňuje Kalous.
Video Blesk Podcast: Umírání v přímém přenosu. Farář Josef Toufar před smrtí sotva stál
Video se připravuje ...
Promodralý, zchátralý, trpící
Kalous v jedné ze svých prací zaznamenal i výpovědi tehdejších estébáků. Člen Máchovy skupiny Josef Řezníček vypověděl v únoru 1952 o Máchově brutalitě: „Mácha to asi vyjádřil tak, že mu musíme rozsekat p*del, až se pos*re.“ Ani to ale nevedlo k sadistovu cíli.
„Toufar se nepřiznával a velmi naříkal, což mělo na Máchu vliv, že úplně se přestal ovládat a přímo sadisticky pendrekem bil Toufara hlava nehlava po celém těle,“ dodával estébák Josef Zikmund. 23. února 1950 pak mělo dojít k tomu, že „Mácha seřezal surově Toufara na cele pendrekem, že jej šil hlava nehlava a že na základě toho výprasku se Toufar přiznal“.
Při převozu do Borůvkova sanatoria bylo celé farářovo tělo promodralé, uvedl další estébák Robert Skerl, který pak v roce 1968 doplnil: „Vypadal strašně zle. Nepodobal se ani člověku. Byl celý zchátralý, hubený, tváře měl propadlé, strhané rysy v obličeji, oteklé a rozpraskané rty a měl takovou divnou barvu v obličeji a stejně tak i na těle, přesně řečeno, byl celý žlutý. V obličeji měl nějaké modřiny, modřiny jsem viděl i na těle... Byl v jakési agonii. Třásl se a pronášel jakési vzdechy. Zřejmě měl strašné bolesti. Všiml jsem si, že rukama si stále sahal na břišní krajinu.“
Přesto komunisté tvrdili, že fyzické násilí použité proti Toufarovi nemělo vliv na jeho smrt, maximálně zhoršilo jeho zdravotní stav a nepřítel socialistického zřízení Toufar zemřel kvůli nedostatečné lékařské péči ve věznicích a pozdnímu převozu do nemocnice. Praskl mu prý vřed.
Mácha, který se v průběhu vyšetřování během nadvlády komunistů hájil tím, že byl Toufar kriminální, protistátní zločinec a „odpadlík lidské společnosti“, v roce 1968 skončil na čas ve vazbě, než mu pomohla okupace sovětskými vojsky a nástup normalizace.
„Byl jsem tehdy přesvědčen, že konám správnou věc a mnohé okolnosti případu tomu nasvědčovaly. Správně však zvažovat mezi tím, co je dobro a zlo, jsem nebyl schopen,“ uvedl pak Mácha písemně pro soudní líčení, které se konalo po revoluci v listopad 1999.
České selhání?
Podle Kalouse je přitom případ estébáckého mučitele Máchy jedním z důkazů, že Česká republika selhala, pokud jde o pojmenování trestných činů z období komunismu.
„Ladislav Mácha před 70 lety umlátil Toufara jenom proto, že soudruh Gottwald potřeboval k 25. únoru na jednání ÚV KSČ přednést zásadní projev o církevní politice KSČ a tam už potřeboval zakomponovat to, že Toufar použil jakýsi hodně zvláštní mechanismus k pohybu kříže v Číhošti. Mácha si u Toufara vynutil přiznání a Toufar na základě vyšetřovacích procedur zemřel. Máchovi se v 60. letech nic nestalo, dostal stranickou důtku a příslušníky StB vyučoval, jak mají vyšetřovat. V roce 1968 byl obviněn z vraždy – v krátkém období Dubčekova snažení o reformy. Okupace znamenala, že soudní řízení skončilo zastavením,“ líčí dál Kalous.
„Ladislav Mácha už se nemohl nikdy ocitnout v pozici obviněného za vraždu, protože to soudní rozhodnutí v tomto směru padlo. Sice se vraždy dopustil, ale byl stíhán pro ublížení na zdraví a zneužití služební moci. Dostal dva roky. Dva roky za to, že umlátil člověka a výsledek bylo, že se začal skrývat. Byl ve stadiu, kdy ani sám o sobě nebyl schopen čelit důsledku svého jednání natolik, aby se k tomu postavil čelem,“ říká historik. Vyučený automechanik Mácha si odseděl ve vězení ze svého trestu rok, po kterém byl podmínečně propuštěn.
Vyzvednutí z hromadného hrobu v Ďáblicích
Farář Toufar skončil po smrti na dlouhá léta v hromadném hrobě v Ďáblicích. „Byl pohřben pod cizím jménem, oni mu změnili identitu už při přijetí do Borůvkova sanatoria, tam nefiguroval pod jménem Toufar. Při operaci i potom při ohledání těla byli příslušníci StB, stejně tak při zpopelnění a při tajném pohřbu,“ pokračuje historik Kalous.
Při pátrání po ostatcích Toufara přitom bylo nutné hledat změněnou identitu, která umožnila najít uložení těla – Toufar byl pohřben jako J. Zouhar. Uložili ho mezi sebevrahy či mrtvé plody. A rovněž některé popravené politické vězně. Toufarovy ostatky byly vyzvednuty z hromadného hrobu až v roce 2014.
Oficiální pohřeb se slavnostní mší a proslovy biskupa Jana Vokála či kardinála Dominika Duky měl Toufar až 12. července 2015.
Proces blahořečení
Česká biskupská konference vyslovila souhlas se zahájením procesu blahořečení Josefa Toufara před deseti lety. Reálně byl tento proces zahájený v listopadu 2018. „Z toho byly dva roky covidové,“ podotkl Tomáš Petráček, postulátor procesu beatifikace (blahořečení) Josefa Toufara.
Doplnil, že v nynější přípravné fázi diecézního procesu se sbírají historické prameny, včetně Toufarových textů a zápisy výpovědí svědků. „Protože pořád ještě žijí pamětníci z doby Josefa Toufara a je potřeba vyslechnout jejich svědectví,“ řekl. V případě kladného výsledku diecézní fáze budou podklady předané do Říma.
„Číhošť se stala spontánním poutním místem, kam jezdí tisíce lidí ročně,“ uvádí Petráček. Skrze Toufarův příběh se podle něj lidé snaží také porozumět tomu, co se stalo v 50. letech minulého století.
Témata:
Související
