Jak naučíte děti soucitu a laskavosti? Takhle je to možné!
Všichni si přejeme, aby naše ratolesti pomohly staré babičce s nákupem, dokázaly se zastat kamaráda a dělaly dobré skutky. Jak je ale motivovat, aby byly vlídné, laskavé a empatické?
„Jsem hrdá na svého syna. Nedávno mi paní učitelka vyprávěla, jak se Ondra zastal malého chlapečka z první třídy, kterému se v umývárně vysmívala parta šesťáků. Neváhal a jednal. Kluky okřikl, vyděšeného prvňáčka vzal za ruku a odvedl do třídy. A ještě mu dal jablíčko, prý prostě jen tak, pro radost. Nebyla jsem překvapená, vím už z dřívějška, jak se Ondra chová, že je vstřícný a přátelský a má velký smysl pro spravedlnost,“ vypráví Lucie (41). Podle svých slov je neuvěřitelně pyšná, že její jedenáctiletý syn je tak empatický. Nesnese, když se ubližuje slabším, pomáhá doma, sestře, babičce i kamarádům, miluje zvířata. „Pořád by se ujímal opuštěných kočiček, venčí dobrovolně psa naší osmdesátileté sousedce, když vidí šneka na silnici, přenese ho do trávy, aby ho někdo nezašlápnul nebo ho nepřejelo auto,“ říká s úsměvem Lucie. „Základním stavebním kamenem pro to, abychom vychovali empatické, sociálně zdatné dítě s vysokou emoční inteligencí, je blízký a otevřený vztah s rodiči založený na maximální důvěře, soucitu a pochopení. Empatii musí dítě pochytit doma a osvojit si ji, nedá se naučit jako třeba počty,“ uvádí psycholožka Dr. Mary Gordon.
Laskavý znamená šťastnější
Můžeme tomu říkat empatie, schopnost vcítit se do druhých nebo prostě laskavost, přirozená vřelost a ochota pomáhat. Jak tyto vlastnosti u dětí podporovat? Jak dosáhnout toho, aby si podobné chování a „naturel“ osvojily? Přesný a jednotný návod neexistuje, tím nejjednodušším a zároveň nejefektivnějším způsobem je, když se budete sami chovat tak, jak byste si to přáli a očekávali u svých dětí. „Naše dcera je extrémně soucitná a citlivá osůbka. Ale když se mě zeptáte, jak jsme ji k tomu vychovávali, nebudu schopná odpovědět. Nedělali jsme absolutně nic speciálního. Vyrůstá v milující rodině, kde si hodně dáváme najevo své city, nedusíme emoce v sobě, pomáháme si navzájem i jiným lidem. To pro mě ale je samozřejmost. Vyslechnout si splíny druhých, pomoct, pokud je to v mých silách, nenechat na holičkách člověka, který se tzv. topí. Jde v podstatě o malé věci, drobnosti, které děláme pro druhé: například nakoupíme pro nemocnou kolegyni, pošleme do školy koláčky pro celou třídu i paní učitelku, pořídíme psí konzervy do útulku pro opuštěná zvířata... Myslím, že díky rodinnému prostředí a hodnotám, které vyznáváme, má sedmiletá Adélka už ve svém věku dobrou představu o tom, jak se lidé kolem ní cítí, co je může trápit a zda něco nepotřebují. A snaží se pomáhat ze všech sil. Máme doma takové motto, které si často opakujeme: Co je nejdůležitější? Milovat se navzájem a milovat i své bližní,“ prozradila Šárka (39).
Jak číst v pocitech ostatních?
Laskavost je pozitivní síla, která nás spojuje, posiluje vzájemné vztahy i soukromý pocit štěstí. Zde jsou způsoby, jak můžete vašemu dítěti pomoct pochopit a projevit ohleduplnost a empatii:
*Když společně sledujete televizi nebo čtete knížku, povídejte si o jednání a činech filmových a literárních postav, proč se s nimi ztotožňujete, v čem s nimi nesouhlasíte, co by mohly udělat jinak, lépe, mluvte o tom, jak se postavy nejspíš cítí a proč to tak je.
*Výborným tréninkem je zapojit potomka do péče o mladšího sourozence nebo domácí mazlíčky. Vysvětlujte, co je dobré a co ne, jak dává malé dítě nebo bezbranné zvíře najevo, jak se cítí a co mu vadí, nešetřete uznáním a pochvalou, vyjádřete hrdost nad jeho schopnostmi.
*Poděkujte, když dítě splní úkol, pochvalte ho, když se mu něco povede. Pokud nastane nějaký výchovný problém nebo konflikt, podělte se s ním o emoce, které právě zažíváte, a o to, jak se při tom cítíte.
*Prohoďte pár vřelých slov s lidmi, které náhodně potkáte na ulici, úřadě nebo v obchodě. Ano, často si i s cizím člověkem můžete příjemně popovídat jako s dlouholetým přítelem. Někdo má ten dar, dát se do řeči s kýmkoli, kdo zrovna projde kolem. Zkuste to, budete mít hezký pocit. Pochválit sukni nebo účes, usmát se, zeptat se na jméno té rozkošné malé dcerky, která cupitá vedle… Je to způsob, jak dát lidem na vědomí, že vám na nich záleží a zajímáte se o ně. Možná díky tomu budou mít mnohem krásnější den!
*Poskytujte ratolestem příležitosti, jak mohou samy přispívat k dobru, dělat užitečné a záslužné věci, pomáhat druhým. Například? Předčítat pohádky mladší sestře, nosit nemocnému spolužákovi sešity s probíranou učební látkou a domácími úkoly, zapojit se do sbírky hraček pro charitu, doběhnout do lékárny nebo pro pečivo sousedovi z druhého patra, který si zlomil nohu, doučovat kamaráda angličtinu…
*Vysvětlujte jim, proč jednáte zrovna tak, jak jednáte, objasněte vždy důvod svých rozhodnutí, požadavků nebo i zákazů. Děti by měly vždy pochopit, proč děláte věci, které děláte.
*Ukázněte sami sebe! Teprve ve chvíli, kdy nebudete mít problém se sebekontrolou a dokážete ovládat emoce, můžete jít správným příkladem svým dětem. Jednejte s rozmyslem, raději se pokaždé předem zhluboka nadechněte.
