Jak to máte s auty?

K autům mám krásný vztah! Celý svůj dosavadní život. Jak mi bylo osmnáct, udělala jsem si řidičák, sehnala ojetého bílého favorita – a od té doby nepřetržitě řídím. Někdy jsem, pravda, provokovala, balancovala na hraně, takže o něj mohla i přijít, ale to už nedělám.

Co neděláte, že už neprovokujete?

Že nejezdím tak rychle. Nechci o průkaz přijít, hlavně však mám dvě děti a jsem už za volantem zodpovědná.

Děti vás změnily?

Ano – a úplně. Ne, že chci jezdit opatrně s nimi, ale bojím se i o sebe, abych tu pro děti byla. Protože když se roztřískám v autě a zůstanu na vozíku, k čemu jim budu? Takže za volantem přemýšlím. Za sebe i za ostatní. A řekla bych, že už jsem tím mockrát předešla nehezké srážce.

Kolik ročně najezdíte?

Za rok kolem třiceti tisíc kilometrů, což mi na velikost Česka přijde vcelku průměrná suma, ne?

Autor: archiv

To ano. Jak u vás vypadaly ty první?

První kilometry byly s pláčem, protože mi řízení vůbec nešlo, neznala jsem ani po škole všechny značky a byla v osmnácti na silnici  vůbec dost vyplesklá.

Jak dlouho jste si to s bílým favoritem dávala?

Zhruba rok, než jsem ho vyměnila za Volkswagen Golf. Tím začalo mé dlouhé golfí období. Měla jsem zeleného, černého, rudého. Po golfech jsem si koupila trojkového bavoráka, po něm passata, Audi A4, vystřídala jsem aut fakt hodně, pětadvacet jich bylo určitě.

Na které z nich vzpomínáte nejraději?

Těžká otázka. Příhod s mými auty mám totiž tolik – a žel nejzajímavější nemohu vyprávět. Hodně vzpomínám na fialový mercedes, kupátko, co jezdilo rychle. To jsem ještě neměla děti a rychlost mě fakt bavila. V  zúžení, kde byla osmdesátka, jsem jela přes dvě stě třicet - a chytli mě. To je na okamžité odebrání řidičáku, řekli mi policisté. Vím, odvětila jsem.

A vzali vám ho?

Nevzali. Místo toho ukázali směrem na pomníček u silnice a povídají: Podívejte, a ten je čerstvý, stojí tu týden. A byla to mladá holka jako vy. Nedali mi ani pokutu, zato životní lekci, kterou si pamatuji a nesu dodnes.

Auta prošla od dob Škody Favorit velkým vývojem. Mnohé dělají za řidiče tolik věcí. Jste za to ráda?

Používám tempomat, ten mám moc ráda. Taky mě baví systém dobržďování. A úžasná je automatická převodovka. Hlavně když jedu s dětmi, podáváme si křupičky, to je moc dobré, že mám pravou ruku volnou.

Co vám v autě kromě křupek nikdy nechybí?

Jídlíčko, pitíčka, kafíčko, lesk na rty – ten mívám v autě celý rok, než mi žlukne, podsedák pro malou, misky pro psy a deky. Ty nechybí nikdy. Hodí se na přikrytí, i když z auta vylezeme a jdeme se někam natáhnout.

Spíte i v autě?

Už moc ne, ale spávala jsem hodně. Dlouho jsem řídila transita a v něm naspala dost. Ne s nadšením, ale naspala. V tomhle směru se mi líbí velké karavany.

Autor: archiv

Kam jste s tak velkým autem jezdila?

Klasika, letní dovolené. Chorvatsko, Rakousko, Slovinsko, Itálie.

Jsou mezi nimi rozdíly?

Mezi Českem a Itálií propastný! Italové jsou naprosto zběsilí řidiči. Mně se ale třeba nijak zvlášť nelíbí, jak řídí Němci. Někdo je chválí, mně z nich ale jebe v kouli. Tři čtyři pruhy a v levém jede starší pán v mercedesu stovkou. Nedivím se pak, že dostanou ostatní amok. A tohle vidím právě v Německu, fakt.

Kde to tedy máte ráda?

U nás v Česku. Třeba Jizerky jsou na řízení úplný ráj!

Jedete se v takovém ráji projet jen tak?

Já jezdím všude a pořád jen tak! Jen si vymýšlím, kam pojedu, protože cíl je moc důležitý. Ne se jet jen tak projet, cíl je nutný.

Třeba?

Například si zajet na jídlo. Opravdu mě baví řídit. A to i v Praze. Ani kolony mi nevadí. Hraji si s trasami podle Waze, jedu třeba pomaličku, ale jedu. Auto je pro mě prostě kámoš. Nebylo vozu, který bych neobrečela. Když svého miláčka prodám, ještě si ho pak třeba v bazaru po čase najdu, pohladím ho a dám mu pusu.

O který vůz jste brečela nejvíc?

O Volkswagen Passat Variant. To je zhruba šestnáct let zpátky. Ten mě tááák bavil. Mám raději vyšší auta, passat byl sice nízký, ale neskutečně jsme si sedli. Hlavně na horách, ve sněhu.

Zima právě končí. Jaká byla řidičsky?

Nevadí mi. Léto mám sice raději, ale zima mě neděsí. Kouknu z okna, napadlo – jdu do toho a děti jsou rády, že se kloužeme autem do školy.

Alice Bendová

• Modelka, herečka, moderátorka, vystudovala uměleckoprůmyslovou školu v Praze.
• Z televizních obrazovek známá třeba z pořadu Hádej, kdo jsem a také z mnoha seriálů: Velmi křehké vztahy, Rodinná pouta, Hop nebo trop, Letiště.
• Z bohaté filmografie jmenujme třeba Báječná léta pod psa, Duše jako kaviár, Sametoví vrazi, Kajínek, Kameňák.
• Hrála i v zahraničních filmech jako Studená válka (Německo), Love Lies Bleeding a Příběh rytíře (oba USA) nebo seriálu The Immortal (Kanada).
• Je jí šestačtyřicet, třináct let byla vdaná za hokejistu Václava Bendu, má s ním dvě děti: dvanáctiletého Václava ml. a devítiletou Alici ml.