7°C
Učitelka Petra (36) odmítá brzký návrat dětí do lavic: Promořovat přes školy nemůžeme
Od tabule se kvůli pandemii koronaviru přesunula před monitor počítače. Učitelka prvního stupně Petra Marušková (36) se každému žákovi přes internet věnuje individuálně a k tomu točí motivační videa pro děti i rodiče. I když tento způsob vzdělávání nepovažuje za ideální, na návrat do školních lavic má jasný názor. Podle ní jsou dříve skloňované jednometrové rozestupy u dětí v praxi nemožné a kromě jejich bezpečnosti ji trápí i otázka zdraví starších kolegů. Na jejich škole je totiž hned několik učitelů v rizikové skupině nákazy. Nejen o těchto tématech promluvila v rozhovoru pro nový seriál Blesk Zpráv Češi vs. virus.
Jak epidemie koronaviru změnila vaši práci učitelky na prvním stupni?
Veškerá interakce je online. Nejtěžší je sedět u počítače, nemít osobní kontakt, koukat do monitoru a devatenáctkrát (u jednoho dítěte máme nastavenou s rodiči jinou formu výuky) opakovat to samé. Začátek byl pomalejší, protože jsme nevěděli, jak dlouho bude tento stav trvat. Na konci března jsme si udělali rodičovské schůzky, samozřejmě virtuálně, a domluvili jsme se, že potřebuji slyšet úplně každé dítě a chci vědět, jak na tom každé z nich individuálně je.
Jak to v praxi probíhá?
Nastavila jsem si online výuku s každým dítětem a připravila jsem si takovou diagnostickou prověrku, abych věděla, jak na tom jsou, a na základě toho jim každému vytvářím individuální dvacetiminutovku.
To musí být dosti náročné časově. Jak vypadá vaše příprava a kdy ji vůbec stíháte?
Byl na to čas i o víkendu, ale od tohoto týdne jsem se rozhodla, že víkendy už si chci nechat volné. Jsem dost systematik a u každého dítěte mám samostatný papír, kde si značím, co mu dělá problémy. Nebo naopak, co už je pro něj příliš snadné, snažím se zaměřit na posílení jejich slabých a podporu silných stránek.
Požadoval po vás někdo z vedení takto individuální výuku, nebo to byla vaše iniciativa?
Nikdo to po mně přímo takhle nechtěl, ale přišlo mi, že toho nějak moc zůstalo na rodičích a spousta z nich má home office a neví, jak přesně pedagogicky s dětmi pracovat i v běžném školním roce, natož za těchto podmínek, kdy je vzdělávání přeneseno převážně na ně.
Jaké předměty se přes internet učí? Je nějaký předmět, který přes kameru a mikrofon předat nejde?
Přes internet se dá učit skoro všechno. K přípravám točím videa pro rodiče a dětem jsem například vytvořila video čtenářská dílna, o tom, jakou momentálně čtu knížku, aby je to motivovalo také číst. Oni zase posílají videa o tom, co čtou oni a sdílí to na náš google disk, tak aby to mohli vidět i ostatní, a navzájem se tak motivují. Na stránkách školy máme i videa pro inspiraci na domácí výuky tělocviku.
Jak současná situace ovlivňuje rozdíly v učení a chápání mezi dětmi?
Touto pandemií se ještě více rozevřou pomyslné nůžky ve vědomostech a dovednostech dětí. I za běžné situace má každá rodina k domácí přípravě jiný přístup a odlišné možnosti. Některé děti v naší třídě (hlavně v matematice) řeší pod taktovkou rodičů i úlohy na úrovni třetí třídy. Naopak jsou i tací, kteří mají problémy s učivem pro prvňáčky.
Rozdíly budou rozhodně větší, než byly předtím. Bude to pro mě dost výzva. Mnoho rodičů to vzalo neskutečně zodpovědně a nahrazují výuku z devadesáti procent, někde je to podstatně méně. A je to pochopitelné, jsou to rodiče a ne učitelé.
Máte nějaký plán, jak tento problém řešit?
Hodně jsem o tom přemýšlela. Až se vrátíme, budu muset mnohem více individualizovat výuku. A teď… od dalšího týdne začneme skupinovou výukou po pěti dětech, ve větší skupině to nejde. Prvňáčkové totiž nedokážou ještě udržet dlouho pozornost. Je však zajímavé, že si děti často dokáží mezi sebou vysvětlit učivo mnohem srozumitelněji. Snažím se také pracovat s tím, že mám ve třídě osm cizinců z velmi rozdílných kultur a někteří rodiče neumí vůbec česky.
Jaký je váš názor na opatření a jednání vlády směrem k vám, učitelům? Myslíte si, že by se děti měly vrátit do lavic co nejdříve?
Chybí nám komunikace ze strany ministerstva. Ta je prostě úplně minimální a chybí i jakákoliv jasně určená pravidla. Ministr školství k nám učitelům promluvil snad jen jednou a my nemáme žádné oficiální informace. Já jsem určitě proti tomu, aby se děti tento školní rok vracely do lavic.
Co vás k tomuto názoru vede?
Vede mě k tomu hlavně to, že ti, kdo tady určují pravidla hry, nedávají jasná sdělení, která by vysvětlili. Ve svých výrocích se dost často i liší. A pak si neumím představit, že nějakých pět hodin budu mluvit přes roušku - a to teprve přijdou letní teploty. A Babišovy rozestupy mezi dětmi jeden metr na prvním, ale ve finále i na druhém stupni, jsou prostě nemožné. Potom by mě taky zajímalo, jak by asi děti měly svačit, obědvat, zacházet s rouškami. Kdo myslel na děti v inkluzivním vzdělávání? Vždyť zrovna pro ně může být rouška nepřekonatelným problémem.
A také bych chtěla zmínit učitele, kteří jsou v rizikové skupině. Takoví jsou i na naší škole. Důchodový věk, cukrovka, vysoký tlak… kdo si tyto lidi vezme na svědomí? A kdo se bude zodpovídat za to, když některé dítě ve škole onemocní a bude to mít vážný průběh, zemře? Přece nemůžeme promořovat společnost skrze školy. Přijde mi neuvěřitelné, že to v tomto spojení pan Prymula vůbec mohl říci. (Petra na tuto otázku odpovídala ještě před úterním jednáním vlády, pozn. aut.)
Jak učení online zvládají děti emočně? Přece jen vazba na první učitelku je hned po rodičích ta nejdůležitější ve vývoji dítěte.
Stýská se jim i mně. Jednou týdně máme schůzku, kdy se setkáme úplně všichni i s paní asistentkou, která je mi velkou oporou. Je to takových dvacet minut, kdy se člověk permanentně usmívá a je to radost. U prvňáčků je to smutné v tom, že teď se jim rozjíždí éra vzdělávání a zrovna tímto způsobem. Číst, psát a počítat se naučí téměř každý, ale ty sociální vazby, které se v první třídě získávají, je často doprovází celých devět let a mohly by jim chybět, jsou nenahraditelné. Docela by mě zajímalo, kdyby se na to jednou dělala nějaká studie, jestli tyhle děti budou jiné než ostatní a jak je tato opatření ovlivní do budoucna.
V čem podle vás spočívají hlavní slabiny online výuky?
Při takto neosobní formě výuky na dálku musí fungovat obě strany a bohužel ne všechny rodiny mají takové zázemí a to samé platí pro učitele. Myslím si, že u mě je velkou výhodou můj věk, to, že nemám žádné vlastní dítě, a tak se tomu můžu věnovat naplno. A další věcí je technické zázemí, mám doma internet, notebook, mobil. Všechny kolegyně a kolegové to tak nemají, především ti starší teď do toho dali všechno. Pro některé je být online zcela nové.
Myslíte si, že tato situace může mít i pozitivní vliv na budoucnost školství? Že například starší generace učitelů by mohla používat technologii ve výuce častěji?
Myslím si, že se technologií budou méně bát a snad je i více používat, například v rámci interaktivních tabulí. Celkově to omladí přístup k těm dětem, protože ony jsou hlavně online, a když nebudeme online i my, tak je zkrátka neutáhneme.
Petra Marušková nám po úterním vystoupení vlády poskytla krátkou reakci na jejich nová opatření. Jaké jsou vaše první dojmy?
Upřímně? Působí to na mě jako výsměch všem učitelům a rodičům. Toto řešení vlády mi přijde personálně naprosto nedomyšlené a nedotažené. Dobrovolné roušky ve škole? A co obědy a dezinfekce jídelen? Budeme mít harmonogram na to, kdy budou děti chodit na záchody? Proč vůbec teď chtějí školy otvírat? Pevně věřím, že toto není finální verze a vláda bude tuto problematiku ještě projednávat.
