Stanislav (94) přežil nucené nasazení za války: Po 75 letech porazil i koronavirus!
Od konce druhé světové války uplynulo již pětasedmdesát let. V živé paměti ji má Stanislav Hlava, který v době příjezdu okupačních vojsk studoval gymnázium v Turnově. Studia však musel zanechat a byl nuceně nasazen na stavbu tunelu. Čtyřiadevadesátiletý pamětník se v době pandemie koronaviru nakazil novým typem koronaviru covid-19, z něhož se vyléčil.
Druhá světová válka byla bezpochyby jedním z nejničivějších a nejkrutějších válečních konfliktů lidstva. Válečný konflikt, který po sobě zanechal desítky milionů mrtvých, zažil i Stanislav Hlava. Čtyřiadevadesátiletý rodák z Bozkova se narodil do zemědělské rodiny a v roce 1939, kdy československé území zabrala německá vojska, chodil na gymnázium do Turnova.
„Vyšli jsme 15. března z nádraží na tu hlavní ulici a už tam jezdila německá auta a obrněná auta. No a na autech stáli vojáci po šesti a mířili na obě strany. Na stupátku stál sudeťák jeden, který uměl trošku česky, a křičel: ,Jeďte vpravo, jeďte vpravo', celou dopravu během pár minut přemístil na pravou stranu,“ zavzpomínal na začátek okupace Hlava pro Paměť národa s tím, že si dobu okupace pamatuje "mladýma očima".
„To víte, mládí, to bere všechno na lehkou váhu, ale Němce jsme měli v nenávisti. To teda jo, ale že bychom měli nějaký pocit stísněnosti… Samozřejmě, že jsme si pamatovali poměry před okupací a za protektorátu, rozdíl to byl velký, ale jako mladí jsme to moc nevnímali,“ řekl s tím, že nejvíce vzpomínek z té doby má na školu a své učitele.
„Profesoři byli až na výjimky vlastenci a ke konci války tam byl takový kolaborantský ředitel. Když přišel profesor na začátku hodiny, tak si stoupl na stupínek, zahajloval, to bylo nařízený, a my jsme museli taky vstát a zahajlovat všichni. A když jsme potkávali profesory na chodbě, tak jsme měli hajlovat taky, ale to se moc nepraktikovalo, ale tenhle ředitel to vyžadoval, a tak my jsme na něj vymysleli takovou boudu, když se o velký přestávce objevil venku na chodbě, to jsme museli korzovat, tak jsme jeden za druhým chodili a hajlovali, tak on musel hajlovat taky, tak přestal potom chodit o přestávce ven,“ uvedl Hlava.
Ve studiu mohl po okupaci pokračovat ještě další čtyři roky, nicméně poté byla škola zabrána Němci, kteří z ní udělali lazaret. Hlava byl nucen zapojit se do stavby tunelu pro dvojkolejku v Havlíčkově Brodě, tehdy Německém Brodě.
V živé paměti má z války vzpomínku na partyzány, kteří u Vlastiboře budovali zátarasy. „Já jsem se právě motal okolo toho, když se tam ty klády házely. Tady jela 5. května dvě obrněná auta, no a partyzáni dali echo, ať se v Bozkově ta zábrana aktivizuje na silnici a že přijdou na ty Němce, a ty Němce tady zajali, jeden takový Němec, bylo mu mezi padesáti a šedesáti roky a byl to řidič jednoho toho obrněnce, říkal: ,Zaplať pánbůh, už šest let.' Jakože už šest let je v uniformě. No ale asi se domů nepodíval, nevím,“ vylíčil nejsilnější vzpomínku.
Po skončení války odmaturoval a ve studiu pokračoval na vysoké škole, kde studoval latinu a dějepis. Nicméně, byl po pěti semestrech, v únoru roku 1948, vyloučen. Nejprve pracoval jako dělník a později šel na vojnu. Po návratu do civilu pracoval jako stavební technik a stavbyvedoucí. Vychoval tři syny a ještě v důchodu učil jazyky a dějepis.
Hlava přežil světovou válku a nyní porazil i koronavirus, s nímž v současné době bojuje celý svět. Novým typem koronaviru covid-19 se nakazil se svým synem. „My jsme to se synem chytili oba a už jsme čtrnáct dní negativní. My jsme si to prožili. Ležel jsem jeden den a jednu noc. Já jsem spíš pokašlával a zimnici jsem pociťoval. Jakmile jsem to vyležel ten jeden den, tak už mi nebylo nic,“ popsal nákazu koronavirem Hlava s tím, že v době karantény mu nejvíce schází rodina. „Mám už i pravnuka a pravnučku, a ty jsem neviděl už dva měsíce,“ uvedl Hlava.