9°C
„Já ho nechtěla zabít. Ale udělala jsem to. Už to dál nešlo. Denně mě ponižoval, nadával mi do kurev. Najednou jsem měla tmu před očima,“ vzlykala zlomená paní, která se ještě během manželství ze zoufalství pokusila dvakrát otrávit prášky.
Svého muže poznala jako šestnáctileté děvče. Zamilovala se. Když si Luboše v roce 1971 po dvouleté známosti jako těhotná brala, nevěděla, že pije. „Přede mnou to chvíli tajil. Pak se nám narodili dva kluci a dcera. Peklo se začalo stupňovat,“ líčila Hana D. soužití s notorikem, který denně vypil láhev rumu a často onanoval u pornografických kazet. Hlavu měla přitom v dlaních a vzlykala.
„Já se za něj přitom vdávala z lásky a celý život byl a zůstal mým jediným mužem,“ vzlykala paní před soudem.
Soudce dovolil třesoucí se ženě sedět
Přísný soudce Tomáš Kurfiřt pak sáhl k nevídanému opatření. Dovolil třesoucí paní posadit se a vypovídat vsedě. Trestní senát, zapisovatelka i státní zástupce, uvyklí soudit nejtěžší zločince, při líčení soužití manželského páru náhle nevěděli, kam s očima.
Vzlykající stará paní pověděla, že poté, když se odstěhovaly děti a přestaly za rodiči do Olešnice jezdit, se pekelné soužití stupňovalo.
Opilec se válel po ulici
„Manžela vyhodili z práce. Našla jsem mu místo nočního vrátného u nás v mlékárně. Tam si bral láhev rumu a místo hlídání chrápal na půdě,“ řekla žena. "Kradl tam také tvaroh a máslo a nosil je do stánku s tabákem, ale i do obchodu se zeleninou, aby měl na chlast," vypověděla.
Čím dál tím častěji se Luboš potácel po Olešnici, válel se namol zpitý do němoty po zemi. „Jednou ho přivedl dokonce pan starosta, jindy hasiči. Když říkali, že ho někam zavřou, já je ještě uprosila, aby to nedělali,“ vzlykala žena.
Trpěla tedy tiše dál. Muž na ni stále doma řval. Kvůli čemukoliv. Jídlu nebo i kvůli kafi. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. V poslední fázi mu už stačily pouhé dvě velké štamprle, aby se dostal do stavu rauše a nepříčetnosti. Přikládal si pak denně k prsům nůž a pořvával, že se zabije.
Muž ji podváděl. Nejdřív tajně, pak už veřejně. "Měl milenku, kterou si vodil i k nám domů. Souložili spolu na gauči. Pak jsem se dověděla, že chodí i za další ženou," řekla.
Děti mámě nepomohly
Důchodkyně se neměla komu svěřit. „Děti se ode mne také odvrátily a odcizily,“ přiznala se slzami v očích. Kvůli ostudě, kterou manžel v obci tropil, přestala úplně vycházet z domu.
„Nakupovat chodil jen muž. Mně to zakázal, nechtěl, abych viděla, jak si kupuje flašku rumu. Měl k dispozici náš společný účet,“ svěřila se paní Hana.
Že by si něco koupila pro sebe, na to dávno zapomněla. „Vždyť vlastně já ani nic nepotřebuju,“ tvrdila žena v ošuntělém letitém oblečení. Prakticky veškeré peníze její manžel propil.
Nasekal také dluhy, celých 80 000 korun. „To jsem se dozvěděla až po jeho smrti,“ vzlykala paní. Manželovy dluhy nakonec korunu po koruně sousedům a bance z tajně naškudlených peněz poplatila. „Kdybych věděla, že je u nás v Olešnici charita, dávno bych do ní šla. To jsem se dozvěděla ale pozdě, až pak,“ tiše pověděla zoufalá žena.
Teď čeká Hana, aktuálně zřejmě nejstarší českou vražednici, na verdikt soudu. Za vraždu jí hrozí až 12 let za mřížemi. „Já nemám kam jít. Snad možná by mi i ve vězení bylo líp,“ vzlykala zlomená žena. Soud o jejím osudu rozhodne v půli června.
