7°C
SAIF SAÍD ŠAHÍN (2003)
Začátkem tisíciletí se ostravský mítink odrážel do svých zlatých let a v roce 2003 ulovil opravdovou legendu, navíc ve výjimečné chvíli její kariéry. Marocký běžec Hicham El Guerrouj, fenomén patnáctistovky, si vybral právě Zlatou tretru pro svou premiéru na trati 5000 metrů. Byl to pro něj test pro pozdější úspěšný zlatý double na olympiádě v Aténách. V Ostravě ale ke všeobecnému překvapení El Guerrouj prohrál, porazil ho mladý Keňan Stephen Cherono. Rychle se ale ukázalo, že to pro slavného Maročana nebyla žádná ostuda. Pár měsíců po triumfu v Ostravě Cherono přijal katarské občanství a jméno Saif Saíd Šahín, s nímž hned na steeplu vyhrál titul na MS v Paříži. O rok později kvůli přestupu nemohl startovat na OH v Aténách, deset dní po olympiádě ale vytvořil v Bruselu světový rekord na 3000 metrů překážek 7:53,63 minuty, který trvá dodnes.
USAIN BOLT (2006)
Tenkrát ani zdaleka nebyl globální tváří atletiky. Byl to vytáhlý Jamajčan, ani ne dvacet let stár. Fajnšmekři věděli, že může mít velkou budoucnost, byl ostatně na dvoustovce mistrem světa v dorostu i v juniorech. Budoucí obrovská sláva Usaina Bolta ale ještě nebyla ani ve snech. Pozor! Zlatá tretra o něj měla zájem už dva roky předtím. Tehdy to ještě nevyšlo, ale Bolt si ostravský zájem pamatoval. A v roce 2006 už přijel. Byla zima, pršelo a legendární oštěpař Jan Železný se loučil se svým věrným publikem. Bylo to naposledy, kdy Bolt závodil na Zlaté tretře ve stínu ostatních. I když přesto výkonem 20,28 sekundy na 200 metrů překonal rekord mítinku. Za dva roky už přiletěl jako čerstvý světový rekordman na 100 metrů. A mířil ke své značkové show v olympijském Pekingu. Byl už slavný, do Ostravy se ale vždycky rád vracel. „Vždy když se potkáme, poznáme se. I na velkém závodě, kde je kolem tisíce lidí, tak když mě vidí, jde ke mně a podáme si ruku. Tohle funguje,“ pochvaloval si uprostřed jeho největší éry manažer mítinku Alfonz Juck.
DAYRON ROBLES (2008)
Jednadvacetiletý mladík z Castrova komunistického ráje, ale s masivním zlatým křížem a podobiznou Krista na krku, si den po Zlaté tretře 2008 dával k snídani sekt s jahodami. To na oslavu senzačního světového rekordu na 110 metrů překážek, který časem 12,87 sekundy vyrval Číňanu Liu Siangovi, reklamní tváři blížících se olympijských her v Pekingu. Pár měsíců předtím zůstal Robles zmateně stát na startu finále šedesátky s překážkami na halovém MS ve Valencii, tenkrát ho popletl čínský superhrdina. „Jestli Sianga porazím v Pekingu, to vám teď neřeknu. Ale světový rekord mi hned zítra může někdo vzít. Toužím po olympijském zlatu,“ říkal Robles v Ostravě. V Pekingu pak jeho soupeř odstoupil kvůli zranění, on vyhrál a rekord mu vydržel čtyři roky, než ho překonal Aries Merritt.
VIVIAN CHERUIYOTOVÁ (2009)
Keňská vytrvalkyně už měla za sebou stříbrnou medaili z pětky ze světového šampionátu v Ósace 2007, když přijela na Zlatou tretru útočit na rekord mítinku světové šampionky Mesert Defarové. Sice neuspěla a skončila třetí, ale velké věci ji čekaly v budoucnu. V létě na MS v Berlíně poprvé závod na 5000 metrů vyhrála a pak to ještě dvakrát zopakovala. V roce 2011 se jí na šampionátu v Tegu podařil zlatý double, když kromě pětky vyhrála i závod na 10 000 metrů, Cheruiyotová pak získala cenu Laureus pro nejlepší sportovkyni roku. Na olympijských hrách vybojovala v letech 2012 a 2016 čtyři olympijské medaile, včetně zlaté z běhu na 5000 metrů z Londýna 2012.
YOHAN BLAKE (2011)
Do Ostravy přiletěl jako nové eso jamajského sprintu se stovkou za 9,80 dosaženou jen s lehce nepovolenou podporou větru. „Shodli jsme se, že hvězdou budoucnosti je Yohan Blake. Určitě bude atakovat rekord na dvoustovce,“ přál si Jan Železný útok na Boltův ostravský čas 19,83. To nakonec nevyšlo, Blake doběhl v čase 20,38 druhý, za krajanem Marvinem Andersonem. „Pokud zůstanu zdravý, chtěl bych letos zamíchat kartami ve sprinterském světě,“ sliboval však tehdy. A v létě na mistrovství světa v Tegu svým slovům dostál. Poté co Usain Bolt ve finále stovky (ne)slavně ulil svůj start a byl vyloučen, to byl právě Blake, který svému krajanovi zabral prestižní titul na nejrychlejší sprinterské trati.
WAYDE VAN NIEKERK (2013)
Tohle byl další majstrštyk! Tichý jihoafrický čtvrtkař přijel na Zlatou tretru poprvé ve svých dvaceti letech a na svém prvním startu asistoval Kiranu Jamesovi z Grenady. Olympijský šampion z Londýna výkonem 44,49 sekundy překonal slavný rekord Kubánce Alberta Juantoreny z roku 1976. Van Niekerk tehdy těsně porazil Pavla Masláka. To léto na mistrovství světa v Moskvě nepostoupil z rozběhu. Jeho chvíle ale měly přijít. V roce 2015 už v Pekingu zvítězil na mistrovství světa a o rok později na olympiádě šokoval světovým rekordem 43,03 sekundy, jímž o patnáct setin srazil památný čas Michaela Johnsona z MS 1999 v Seville. „Wayde van Niekerk u nás běžel první profesionální čtvrtku kariéry, do té doby ho nikdo nepozval,“ vzpomíná Juck. Van Niekerk v Ostravě v roce 2017 překonal historický čas na 300 metrů (30,81) a nebýt pandemie koronaviru, zřejmě by se vrátil i letos.
JUAN MIGUEL ECHEVARRÍA (2018)
Podobně jako měl Usain Bolt svou rozvázanou tkaničku z Pekingu, kubánský dálkař Echevarría může jako svou značku používat záběr z předloňského mítinku ve Stockholmu, kde doletěl na samou hranu (oproti normálu lehce zkráceného) doskočiště. Jen s drobnou pomocí větru se tehdy na 19 centimetrů přiblížil devíti metrům a byl rázem světovou senzací. A kde na čerstvého halového mistra světa za tři dny čekali, protože ho měli už dávno pojištěného? Samozřejmě, že v Ostravě. Echevarría formu na Zlaté tretře prodal, skočil 866 centimetrů, což byl nejlepší regulérní výkon na světě za 9 let. „Je to strašně zajímavý typ, strašně zajímavý… Tenhle kluk má velkou budoucnost. Potenciál má obrovský,“ předvídal ředitel mítinku Jan.
