„Plastika je živá a musí být fotografována jako živá,“ řekl Sudek v jednom interview v padesátých letech. A z jeho autorských výstav je patrné, že paralely mezi fotografiemi soch a lidí hledal velmi rád. „K jeho oblíbeným sochařským motivům patřily i české gotické madony a světice, kterým říkal „fešandy“, stejně tak nazýval i mladé neprovdané ženy. Právě podle těchto žen nese výstava i své jméno. Tyto „fešandy“ fotografoval při příležitosti pražských výstav ve třicátých letech a vracel se k nim ještě v letech šedesátých,“ vysvětlila Hana Buddeus, kurátorka výstavy.

Fotografoval za obrazy a sochy

S mnoha umělci Sudek navázal blízké přátelství a podporoval je i finančně. Díky tomu, že jejich díla často fotografoval výměnou za kresby, obrazy či sochy, shromáždil postupně obsáhlou sbírku uměleckých děl, dnes uloženou v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem a v Národní galerii v Praze. Některé ze soch jsou ve výstavě k vidění nejen na fotografiích, ale také fyzicky.

„Mezi jeho přátele mimo jiné patřila sochařka Hana Wichterlová, u níž na zahradě vznikl fotografický cyklus Zahrádka paní sochařové. V zahradě architekta Otty Rothmayera zase cyklus Kouzelná zahrádka, nazývaný též Zahrádka pana kouzelníka,“ popsala kurátorka. Výstava ukazuje nejen originální autorské fotografie, ale i zkušební pozitivy, velkoformátové negativy a dobové reprodukce a poodhaluje všechny fáze procesu vzniku a konkrétního užití fotografií.

Umělecké fotografie i reprodukce

„Chtěly jsme Sudkovy fotografie představit komplexně. Záměrně jsme tedy nevybraly jen to nejlepší z fotografovy tvorby, ale návštěvníkům chceme přiblížit celý ekosystém Sudkovy pozůstalosti. Pro ni jsou tržně úspěšné umělecké snímky stejně důležité jako reprodukce pro soukromé archivy slavných i méně známých sochařů a sochařek,“ vysvětlily kurátorky.

Výstava má 11 kapitol

Výstava je rozdělena do 11 různě zaměřených kapitol, kdy každá zprostředkovává konkrétní kategorii. Například kapitola Sochy v bytě odkrývá téma reprodukce a sošek prodávaných v limitovaných sériích v Krásné jizbě, což byla obchodní firma kulturně-společenské organizace Družstevní práce.

„Jestliže je pro Sudka příznačné, že se zakázky prolínají s fotografováním ‚pro sebe‘, skvělým příkladem jsou snímky z Lapidária Národního muzea (kapitola Lapidárium), kde v padesátých letech pořizoval reprodukce pro reprezentativní publikaci o této sbírce a stejné objekty nasnímal v lehce odlišných záběrech na větší formát také jako autorské fotografie, které prezentoval na svých výstavách,“ přiblížila kurátorka Buddeus.

Jednou fotografií jsou ve výstavě zastoupeni také Sudkovi současníci, a to konkrétně fotografové Drahomír J. Růžička, Jaromír Funke, Jan Štenc, František Illek a Alexandr Paul, Josef Ehm a Tibor Honty. Sudkovy fotografie doplňují současné práce umělců Alexandry Vajd, Jiřího Thýna a Hynka Alta, kteří se ve své tvorbě věnují mimo jiné také dokumentaci uměleckých děl a výstav.

Výstava bude k vidění až do konce září, základní vstupné je 120 korun.

Fotogalerie
8 fotografií