7°C
Samotného Pastu Onera překvapilo, že se v nesmírně rozsáhlé tvorbě Alfonse Muchy našly paralely se jeho vlastní tvorbou. „Jsou témata, u kterých mi až trochu nabíhala husí kůže, protože jsem viděl podobný nebo principiálně stejný postup v práci,“ prozradil na vernisáži.
Oba umělce spojuje také mimo jiné to, že Mucha vlastně tvořil plakáty, které sloužily jako reklamy a Pasta Oner zase neváhá využít mnoha symbolů konzumního života. V jeho obrazech se objevuji lahve coca-coly nebo drahé značky šampaňského.
Společné motivy
Umělec zmínil například dvě díla, která spojilo téma „žena a práce“. Mucha na tehdejší dobu značně netypicky ztvárnil ženu při práci s kladivem, Pasta Oner má zase ženu, která má v ruce autogen. Celá výstava je rozdělená do několika tematických okruhů nazvaných například femme fatale, smysly nebo průniky.
Velké množství vystavených děl zapůjčil Nadační fond Richarda Fuxy. Toho zpočátku myšlenka propojení těchto dvou umělců lehce zaskočila, ocenil však, že se výběrů děl chopil zkušený kunsthistorik Karel Srp.
Druhou kurátorkou je Helena Musilová. „Mucha byl jeden z prvních, který vzal parfémy nebo drahá vína a spojil je s krásnými dámami,“ uvedla. Kunsthistorik Srp uvedl, že vlastně spojil autory, kteří mají spoustu blízkého i zároveň vzdáleného i vzhledem k tomu, že je dělí staletí.
„Vytvořil jsem výstavu autorů, kteří spolu komunikují vnitřně, ale stylově se naprosto rozcházejí,“ podotkl. Také podle něj může mnoha lidem pomoci nalézt nový pohled na dílo obou umělců.
Velkým lákadlem je impozantní plátno Alfonse Muchy nazvané Doba římská a příchod Slovanů, které podle mnoha historiků umění předznamenalo jeho slavnou Slovanskou epopej.
Plakát pro královnu
Karel Srp upozornil, že toto dílo v sobě má určitý konflikt, když zobrazuje, jak si svět Římanů podmaňují slované. „Hned vedle máme opět svár antického světa a svět a 20. století podaný viděním Pasty Onera,“ poukázal na jedno z propojení děl na výstavě.
Velkou raritou je také asi druhé největší dílo na výstavě a to velký plakát, který Mucha vytvořil pro firmu Nestlé. Ta ho pak darovala anglické královně. „Je to velmi unikátní kus v tom, že se dá velmi těžko sehnat na celém světě i proto, že to je velké a rozměrné dílo,“ po znamenal Richard Fuxa.
