10°C
Pane Bruknere, proč jste vybral zrovna fotky z ulice?
„Mám ji nejradši, protože pro mě je ulice divadlo. Tam se odehrává denně takových scén, které se už nikdy nebudou opakovat. Proto mám foťák u sebe skoro pořád.“
I v divadle?
„To víte, že ano! Mám asi pět set fotek z divadelního prostředí. Nefotím představení, ale zákulisí, šatnu, kamarády. Mám je zatím jen pro sebe. Jako svůj soukromý divadelní archiv. Ale kromě toho fotím další věci.“
Jaké?
„Třeba portréty, mám seriál slavných lidí. Ale nejsou to žádné umělecké fotky. Neumím aranžovat, svítit, nikdy jsem neměl ateliér. Kdysi jsme s tatínkem, ještě v rodném Písku, měli doma temnou komoru. Tam mě naučil fotky vyvolávat. Když mi bylo šest, půjčil mi fotoaparát a já vyfotil maminku v Písku na plovárně. To byla moje úplně první fotka.“
Fotíte pořád na kinofilmy?
„To mám nejradši, ty fotky mají jedinečnou atmosféru. Ale pořídil jsem si i digitální fotoaparát. Jenže už dva roky s ním bojuju! Tedy s tím jeho menu. Tam je tolik věcí, který nepotřebuju! Předtím jsem bojoval s počítačem, ale už jsem to vzdal.“
Takže fungujete bez něj?
„To úplně ne. Počítač spravuje moje žena. Všechny e-maily a fermany z divadla, co přijdou, mi stahuje a ještě mi je musí vytisknout! Protože já potřebuju mít v ruce papír. Zrovna tak je to s fotkami. Když děti přijedou z dovolené a přinesou mi cédéčko fotek, říkám: To nechci, chci je na papíře. Do ruky! To je pro mě fotografie. Jsem stará škola.“
Co vás ještě baví, kromě focení?
„Všechno! (směje se) Třeba různý věci sbírám. Můj brácha Josef, který už je bohužel po smrti, lepil letadýlka. Takže máme doma asi osmdesát modelů letadel. Ale jinak sbírám cokoli, co najdu na ulici. Taky miluju skládky! Cokoli mě tam zaujme, sbírám. No a kromě toho lepím koláže.“
Jaké?
„Dávám třeba do klasických obrazů dohromady postavy, předměty a situace, který by se nikdy v životě nepotkaly. Anebo trojrozměrný obrazy. K tomu mě jednou inspiroval náš divadelní barman. Nesl do kontejneru těžký pytel a já se ho zeptal: Co to máš? A on: Ale, sbírali jsme v baru vypálený zapalovače, jdu to vyhodit. Já na to: Nevyhazovat! Odnesl jsem si dvacet pět kilo zapalovačů a udělal jsem si z nich obraz.“
To všechno stíháte skloubit s divadlem?
„Ale jo, času mám dost. Hrajeme měsíčně kolem dvaceti představení, ale střídáme se, takže jich mám deset až dvanáct. To je v mém věku akorát. Ale ještě jsou tam tři starší než já – Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka a Honza Hraběta. Když vezmete i hrající a nehrající techniky, nedávno jsme počítali, že jen dva nejsou v důchodu. Někdy říkáme, že jsme divadlo hrajících starců!“
Některé hry hrajete už přes padesát let. Stane se, že vám vypadne text?
„To víte, že ano! Čím jsme starší, tím je to horší. Když je taková delší pauza, jako byla teď, tak hry oprašujeme. Sejdeme se o hodinu dřív a projedeme si to. I když je to náročný, protože tu hru pak za den hrajete dvakrát, a to už je pro některé z nás hodně. Já ale bez divadla nemůžu být. Kdybych ho neměl, tak bych zcepeněl. To už bych tu třeba ani nebyl.“
Dojíždíte z Brandýsa, kolik času vám to zabere?
„Když hraju, odjíždím většinou ve tři čtvrtě na pět, protože průjezd Prahou neovlivníte. V divadle musíme být v šest, nejpozději v šest deset. Pokud někdo z nás zůstane v zácpě, hlásí to telefonem. Pokud se někdo neohlásí a přijde pozdě, tak platí pokutu. Miloň Čepelka je výběrčím pokut a ten na nich nekompromisně trvá!“ (směje se)
Ladislav Smoljak v divadelní hře Hospoda Na mýtince /youtube/
K divadlu ho vzal Smoljak
Dá se říct, že za to, že se dostal k Divadlu Járy Cimrmana, může jeho žena Eva. Za ní se totiž přestěhoval do Brandýsa nad Labem, kde žije dodnes. „Tehdy tam byl profesorem matematiky a fyziky Ladislav Smoljak. On byl i profesorem mé ženy, maturovala u něj! Jednou jsme jeli autobusem a Láďa říká: Děláme divadlo, nechtěl bys přijít, potřebujeme takovou holku pro všechno,“ vzpomíná herec.
Začínal jako kulisák, oponář, rozsvěcoval petrolejky v Malostranské besedě. Dnes je předním hercem souboru, z patnácti jeho her hraje ve čtrnácti, často ženské postavy. „Mám rád všechny, ale z těch ženských asi Jenny Suk ve Švestce, protože je to napůl ženská a napůl chlap, a to se dobře hraje,“ prozrazuje.
VIDEO: Pohřeb Ladislava Smoljaka na Olšanských hřbitovech
Pohřeb Ladislava Smoljaka na Olšanských hřbitovech Petr Steiner, Martin Mithofer
