14°C
Když se zpětně dívám na fotky, jak malinkatýho Pepínka jsem přebíral do péče, divím se, že mi ho žena vůbec svěřila. Sotva chodil, slovní zásoba byla zhruba na úrovni deseti slov, sice rád jedl, ale přes den pil hlavně mateřské mléko. Dnes už na mě z postele řve habán: „Tati, hají. Bunkr. Pojď!“ při tom stojí na matraci a nahlíží do kuchyně, jestli budu vařit, nebo si hrát. Neuvěřitelný.
Tvrdá výchova
Po uplynulém půlroce se s Pepínem docela domluvíme, i když má své slabší chvilky. To pak odmlouvá, dělá naschvály, brečí, vymýšlí si, matlá jídlo po stole, kreslí po židli, po zemi, vyhazuje věci z balkónu... a to nás ještě pěkná řádka zlozvyků teprve čeká. Takže kdo nemá, pánové a dámy, nervy pevnější než terminátor ocel, celodenní šichta s dítětem není nic pro vás.
Občas se zamýšlím, v čem je největší rozdíl mezi „mužskou“ a „ženskou“ výchovou. Na dětských hřištích pozoruji matky v akci a řekl bych, že asi žádný výraznější rozdíl není. Některé maminky si s dětmi hrají a povídají, další chodí půl kroku za svými princeznami v růžových šatech, jiné matky sedí na lavičce a ťukají zuřivě do mobilu. Rodičují různě. Největší genderový rozdíl ale nastane ve chvíli, kdy děcko spadne a začne ječet. To pak devadesát procent maminek letí a hned mrně uklidňují. A když mně spadne Pepín? Řeknu mu, že to bylo malý bác, a ať kouká vstávat.
Kontrolovaný chaos
Kromě starosti o dítě jsem převzal taky péči o domácnost. Poté, co se z košů na obnošené prádlo rozlévaly po podlaze různé kusy oblečení, zasáhla žena. Ambiciózní plán, kdy jsem chtěl prát dvě pračky denně, skončil asi po dvou týdnech. Nyní pereme jakžtakž na střídačku. Naopak mistr jsem ve vaření, kdy stíhám dohlížet na dítě a taky něco dobrýho uklohnit. Dokonce nově peču sladké pečivo, které už nechutná jako chleba (viz minulý blog). Nesmím opomenout ani starost o naši rajčatovou a bazalkovou džungli, kterou Pepín občas přelije a jindy počůrá. Zkrátka za péči o domácnost bych si dal krásných tři plus.
Koupel s rybami a želvami
Rodičovská dovolená je taky ideálním časem pro prozkoumávání okolí. Během posledních dvou týdnů jsme se vydali na dětské hřiště Rajská zahrada v Praze 3. Rozsáhlý park s hřišti se Pepimu moc líbil, ale největší nadšení vzbudila voda. Pepín se několikrát rozběhl, že se půjde koupat k rybám a želvám, co si spokojeně plavou v jezírku. V cestě mu však stála zakazující cedule a rodiče. Rajskou zahradu doporučuji, je to moc hezky udržovaný park s nádherným výhledem, nechybí občerstvení a najdou se v něm i zákoutí, kam lze uklidit spící dítě a číst si.
Učení šokem
Zavítali jsme také po roce do Stromovky, kde se u restaurace Vozovna nachází velké dětské hřiště pro různě staré děti. Tady jsem Pepínovi způsobil šok, když jsem ho posadil na lanovku a šoupnul ho samotného po laně. Druhé nemilé překvapení zažil o pár dní později, když jsem ho strčil na klouzačce v zoo. Pepín byl již na řadě a měl se sklouznout, jenže pořád vstával a zase si sedal, otáčel se na děti, co stály za ním v řadě a pořád nejel. Tak tomu táta pomohl. Chudák se pak s brekem schovával u tatínka a znova jet za žádnou cenu nechtěl. Skočím za to v pekle pro rodiče. Objevování Prahy pro děti hodnotím v pololetí za dva a doufám, že další půl rok bude taky stát za to.
