9°C
Univerzitní Botanická zahrada vznikla za vlády Marie Terezie, studenti tak konečně získali místo pro řádné studium botaniky. Do té doby praktická výuka probíhala pouze v soukromých zahradách, což nebylo ideální.
Původním místem byl Smíchov
Pro botanickou zahradu byl zvolen Smíchov a prostor dnešních Diezenhoferových sadů. Místo nedaleko Jiráskova mostu ale bylo příliš blízko Vltavy, a tak bylo často zaplavováno. To rozhodně neprospívalo pěstovaným rostlinám a ani budovy nebyly v nejlepším stavu. Studenti to navíc měli na Smíchov poměrně z ruky, a tak se začalo přemýšlet, kam zahradu přemístit.
Česko-německé žabomyší války
Na konci 19. století fungovaly v Praze dvě univerzity. Respektive původní Karlova univerzita byla rozdělena na českou a německou větev. I z tohoto důvodu nebylo tak úplně jednoduché najít vhodné místo, které by vyhovovalo všem. Po dlouhých debatách se nakonec profesor botaniky německé univerzity Richard Wettstein a jeho český kolega Ladislav Čelakovský dohodli a prosadili výstavbu dvou nových botanických zahrad a ústavních budov na Slupských stráních.
Stejně tak jako univerzita, i zahrada byla rozdělena na německou a českou část. Německá univerzita využívala horní část pozemků, které byly blíže jejich přírodovědným ústavům, česká univerzita zase využívala dolní část areálu. Byly zde vystavěny nové ústavní budovy a také skleník pro německou univerzitu. Zahrada byla slavnostně otevřena 23. října 1898.
Místo vzorků rostliny v lihu
Vybavení ústavů nebylo nijak valné, což je patrné i v knize Vzpomínky od Bohumila Němce, pozdějšího profesora fyziologie rostlin a rektora Univerzity Karlovy.
„V létě roku 1901 měl nově vzniklou budovu botanického ústavu navštívit císař František Josef I. Aby nebyly skříně ústavu zcela prázdné, koupil jsem těsně před císařskou návštěvou skleněné válce, naplnil je lihem a rostlinami natrhanými v zahradě. Když císař poznamenal, že květy vypadají velice čerstvě, odvětil jsem, že je to díky nové konzervační technice s formalinem,“ vzpomíná v knize Němec.
Místo nové zahrady sloučení
Žabomyší války mezi oběma univerzitami pokračovaly i po první světové válce. Česká větev dokonce požadovala zřízení zahrady na jiném místě, ale ministerstvo financí tehdy nařídilo v roce 1933 obě zahrady spojit, protože bylo třeba šetřit. Ke spojení došlo v roce 1940, což byl také důsledek uzavření českých vysokých škol v listopadu roku 1939. Německá univerzita převzala rovněž budovy českého botanického ústavu.
Od války do současnosti
Na konci války se botanické zahradě bohužel nevyhnulo ani masivní bombardování, které bylo důsledkem navigační chyby a zasáhlo v Praze několik významných budov, jako třeba Staroměstskou radnici nebo klášter Emauzy.
S koncem války skončilo rozdělení, německá část univerzity byla zrušena a vše připadlo Univerzitě Karlově. Roku 1978 se zahrada stala samostatnou institucí Přírodovědecké fakulty. Od této doby má vlastní vedení, které sídlí v budově Na Slupi 16, v původním zahradnickém domku českého ústavu.
V roce 1995 byl na skleníky ze čtyřicátých let vydán havarijní výměr. V letech 1996–1999 byly skleníky rekonstruovány, a to se souhlasem památkářů do podoby, jakou měly skleníky ze čtyřicátých let.
Botanické zahrada na Albertově nabízí únik od rušných ulic hlavního města. K vidění je tu 130 let starý Ginko Biloba, dále pak jedna z prvních metasekvojí, která byla do Evropy přivezena a další dřeviny. Nejcennější expozicí je kolekce Středoevropské květeny, založená v roce 1904 a kontinuálně udržovaná po celých předchozích více jak sto let.
Botanická zahrada na Albertově také pravidelně pořádá různé tematické výstavy. Tou nejbližší bude v půlce srpna výstava Exotického ptactva.
