9°C
Vykoupený alkohol a zkoušení bot přes sklo. Český lékař Michal popsal chaos v Británii
K pandemii koronaviru přistupovaly všechny státy světa rozdílně. Zatímco někde už probíhá rozvolňování opatření, jinde omezení stále trvají. Jak koronavirovou dobu prožívali Češi, kteří žijí v zahraničí? Michal žije se svou rodinou ve Velké Británii. V Newcastlu pracuje v nemocnici jako pediatr, vnímal tedy pandemii i z lékařského hlediska. Jak řekl Michal Blesk Zprávám, britská vláda podle něj hrozbu zpočátku zlehčovala. Nyní probíhá rozvolňování opatření, které je někdy chaotické.
Michal se s manželkou a malou dcerou přestěhoval do Anglie kvůli nabídce práce v prestižním lékařském týmu zabývajícím se vzácnými chorobami. Je zaměstnán v jedné z největších dětských nemocnic v severoanglickém Newcastlu. Zdravotnictví ve Velké Británii je podle něj v něčem rozvinutější než v Česku, ale v podstatě srovnatelné.
„V Anglii je systém zdravotní péče hrazený v rámci NHS, národní zdravotní služby, která nyní slavila 70. výročí. Platí se solidární zdravotní daň, ze které je pak hrazené zdravotnictví,“ vysvětluje Michal, podle kterého Angličané vnímají NHS velmi emocionálně.
„Je to skoro jako národní poklad. Lidé se snažili vyjádřit podporu klíčovým pracovníkům a NHS potleskem každý čtvrtek večer a děti malovaly duhy, jako symbol naděje, a vystavovaly je za okny nebo nechávaly v nemocnicích,“ popisuje Michal vztah místních k zdravotníkům.
V obchodě zbylo jen pivo Corona
Michal měl veškeré informace o koronaviru „z první ruky“, dobře si pamatuje, kdy se objevil první nakažený v Newcastlu. „Bylo to 3. března a v tu dobu se potvrdily první případy infekce prakticky v každé části Británie. Ve stejné době se potvrdil i první případ úmrtí v souvislosti s koronavirem u 70leté pacientky. 11. března WHO vyhlásila pandemii a anglická vláda krizový stav,“ řekl Blesk Zprávám Michal.
Lidé pak začali vykupovat obchody. „Mizely trvanlivé potraviny a toaletní papír a pak následně alkohol,“ vzpomíná Michal, který udělal pár fotografií prázdných regálů v obchodě, kde zůstalo jen pivo značky Corona..
Michal: Vláda situaci zlehčovala
Podle Michala britská vláda situaci s koronavirem v počátcích zlehčovala a do médií začaly pronikat úvahy o vybudování kolektivní imunity. „Situace se změnila, když vláda dostala výsledky modelování, které upozornily, že by mohlo zemřít až půl milionu lidí a až pětina pracující populace by mohla být nakažena v jeden moment. To by evidentně přetížilo NHS a kompletně paralyzovalo zemi,“ vysvětluje Michal.
„V tu dobu zatím zůstávala většina obchodů otevřená a školy normálně fungovaly, 11. března se hrál například i velký fotbalový zápas mezi Liverpoolem a Atletico Madrid,“ říká český pediatr. Jenže po 13. březnu začaly v Británii narůstat počty nakažených a vláda nařídila první omezení.
„Školy a školky se zavřely, kromě péče o děti klíčových pracovníků, např. ve zdravotnictví či zásobování potravinami. 23. března pak byla vyhlášena všeobecná karanténa. Cestování se mělo omezit na jen nezbytně nutné. Obchody kromě potravin se zavřely. Lidé neměli vycházet kromě nákupu, práce, pokud šlo o klíčové pracovníky nebo jedné hodiny cvičení venku. Lidem s extrémním rizikem infekce, jako například na lécích snižujících imunitu, bylo doporučeno se na 12 týdnů ideálně kompletně izolovat a nevycházet,“ pokračuje v popisu začátku pandemie Michal.
Podle něj zrovna v Newcastlu byli lidé velmi disciplinovaní. „Newcastle se změnil v úplné město duchů, v metru nebyl prakticky nikdo kromě lidí, co jeli do práce do nemocnice,“ vzpomíná Michal.
Koronavirus není povodeň, co odejde
Michal se specializuje na péči o dětské pacienty s chorobami ledvin a rodiče samozřejmě měli strach.
„V prvních týdnech všeobecné karantény jsme museli odpovídat na mnoho dotazů od rodičů našich pacientů a zajistit pro ně bezpečnou péči. Dialyzované děti k nám jezdí 3x týdně, děti po transplantaci ledviny potřebují taktéž pravidelná laboratorní a klinická vyšetření a to všechno vyžadovalo přípravu a přepracování našich obvyklých postupů k tomu zamezit jejich nakažení,“ říká k tomu Michal.
Situaci v Česku Michal sledoval přes média a dostával i zprávy od bývalých kolegů. Reakci naší vlády hodnotí vcelku kladně.
„Myslím, že se situace díky velmi rychlému uzavření Česka pro cestování a vyhlášení všeobecné karantény zvládla docela dobře. Evidentně ale žádný stát nebyl dobře připravený na některé události, jako nedostatek ochranných pomůcek. Stejně tak ve všech státech, včetně Česka, se nikomu nepodařilo zabránit přenosu viru mezi rizikovou populaci, jako jsou např. senioři v pečovatelských domech,“ myslí si lékař a dodává: „Všeobecné STOP bylo ale jen prvním relativně lehkým krokem, nejzásadnější a mnohem těžší teď bude, jak si vlády poradí s uvolňováním opatření a zamezení dalších vzplanutí. Tohle není povodeň, že přijde vlna a odejde, jde spíše o požár, co bude chtít hlídat, aby jen dodoutnal a někde se nerozdmýchal.“
Chaotické rozvolňování a odhazování roušek
Anglie začala opatření rozvolňovat rychleji než Skotsko a Wales. Podle Michala docházelo k řadě úsměvných situací, protože ne všechno dávalo smysl.
„Po Anglii se mohlo již s menším omezením jezdit autem např. na výlet, ale pokud člověk zajel do Walesu, porušil tím karanténní opatření ve Walesu,“ vysvětluje Michal paradoxy s tím, že to nebylo jediné zmatečné opatření.
„Jako například doporučení, že se mohou lidé vracet postupně do práce, když nemohou pracovat z domova, ale zároveň ať nevyužívají hromadnou dopravu, což je ve velkých městech trochu nepraktické. Stejně tak doporučení, že se má do obchodů nosit rouška, vejde v platnost 24. 7., kdy aktivních případů je proti březnu minimum a ne hned, což nedává smysl,“ kroutí hlavou Michal.
Zatím v Anglii musí lidé nosit roušky v hromadné dopravě. Podle Michala to ale nedodržují všichni. Od prvního dne doteď, kdy bylo toto opatření zavedeno, měli prý lidé roušky v metru, ale např. v autobuse ji sem tam někdo, zvlášť mladší lidé, neměl.
Jako lékař Michal kritizuje, jak Angličané s rouškami zachází: „Jednak lidé nedodržují pravidlo, že nemají na roušky sahat, při mluvení si je odtahují od obličeje, vystrkují z nich nos, nebo si je nechávají kolem krku. Také vidím hodně jednorázových ležet po zemi, a jelikož je to umělá textilie, tak budou v prostředí ještě pěkně dlouho.“
Zkoušení bot v obchodě? Bizarní zážitek
Obchody se v Newcastlu otevřely, ale byla zavedena různá opatření. Neliší se od těch u nás - tedy dezinfekce u vstupů a šipky na zemi, kudy se mají lidé pohybovat. V každém obchodě je to ale jinak.
„Osobně jsem třeba šel koupit dceři boty a v obchodě měli velkou plexisklovou zástěnu s dírou, kam děcko strčí nohu na přeměření a ozkoušení a prodavačka za ní může být schovaná. Bylo to docela bizarní zážitek,“ svěřuje se Michal.
Divoké otevření hospod
Největší rozruch vyvolalo v Británii otevření hospod. „Osobně jsem trochu nechápal, proč se zrovna zvolila sobota a ne všední den, aby všichni nevzali hospody útokem. Z toho, co jsem slyšel, to vypadalo v hospodách tak jako před pandemií, možná docela divočejší, než je tu obvyklá norma,“ přibližuje Michal, kterého rozhodně návštěva místních podniků zatím neláká.
Do anglické hospody by měl člověk jít maximálně na tři hodiny a má si rezervovat místo a nebo registrovat u personálu, aby se mohlo provádět trasování.
„Mezitím také vznikla lokální ohniska, jedním z nich je Leicester, kde zůstala plná karanténní opatření a obchody zůstaly zavřené,“ dodává k tomu.
Michal se jako lékař také připojil k podepsání otevřeného dopisu, kde pediatři apelovali na vládu, aby dala prioritu otevření škol po prázdninách. „Děti jsou zatím ušetřeny zásadnějších komplikací covid-19 a tím, jak jsou mimo školu, mohou zvlášť znevýhodněné skupiny docela trpět,“ dodává k tomu.
Na návštěvu Čech se Michal s rodinou zatím nechystá, což ho docela mrzí. „Riziko nakažení je sice velmi podobné v rámci celé Evropy, ale cestování je pořád komplikované, lety se občas ruší a karanténní opatření mění někdy ze dne na den, kdy bych si nemohl dovolit třeba se muset někde 14 dní izolovat,“ uzavírá Michal.
