„Ahoj mami, žiju. Nikdo nechcípl.“ Co píšou děti z táborů během koronaprázdnin?
Klasickým pohledům a dopisům z dětských táborů neodzvonilo. Některé tábory zakazují dětem mít u sebe během pobytu chytré telefony, případně je děti dostávají pouze v určitou dobu. Děti tak během poledního klidu píší domů, jak se jim na táboře daří. Rodiče se tak dočtou, že se jejich potomci mají dobře, ale ráno trochu zvraceli, nebo že zatím nikdo neumřel. Podobné sdělování bezprostředních emocí není podle skautské vedoucí Marie Konečné nic neobvyklého. Naopak radí, co by rodiče měli do dopisů psát, aby se dětem nestýskalo.
„Ahoj, babi, mám se dobře. Včera jsem blil.“
„Milá rodino, je to tady dobrý, ale taky hrozný. Rozbila se nám postel, někdo nám schovává věci a jsme nemocní a zranění. Jinak je to tady super.“
„Ztratil jsem kšiltovku. Brečím.“
„Ahoj, mami, žiju. Všichni žijou, nikdo nechcípl.“
„Ahoj, babi a dědo, mám se dobře, zatím jsem nebyl na velký.“
„Ahoj, mami, poslala bys mi prosím balík s pitím?“
Dostali jste už někdy podobný dopis nebo pohled od dítěte z tábora, co vás pobavil, ale i vyděsil zároveň? I když už se zdá, že pohledy a dopisy se ztratily ve stínu chytrých telefonů, na některých táborech se organizátoři snaží, aby děti techniku na chvíli odložily a užily si hry, kamarády a přírodu. K tomu samozřejmě patří psaní pozdravů domů.
„Mami, to se nedá přečíst“
„Na skautských táborech nemají děti k dispozici mobilní telefony, dostávají a píší proto klasické pohledy a dopisy. Na psaní mají čas o poledním klidu. Nejvíce píší ti, kterým se stýská, a pak také ti, co dostávají hodně dopisů z domova a chtějí odpovídat,“ řekla Blesk Zprávám skautská vedoucí Marie „Maňule“ Konečná ze skautského oddílu Prosek.
Podle ní texty dětí obvykle vycházejí z toho, co si myslí, že rodiče nejvíce zajímá. „Mnoho dětí psalo domů, např. že tu dobře vaří, nebo rovnou co měly k obědu, že mají odřené koleno a díru u kalhot. Pokud jim není dobře, chtějí se s tím rodičům svěřit, proto není výjimkou text dopisu „Dnes ráno mi bylo strašně špatně a blinkala jsem“. Často také píší útržky z celotáborové hry – zrovna zachraňujeme vílu a hledáme berušky,“ vysvětluje Konečná, podle které ale občas i rodiče dokáží napsat něco, co dítě pobaví či rozhodí.
„Rodiče občas hrozně škrábou, takže někdy děti napíšou reakci ve smyslu: ,Mami, prosím tě, už mi nepiš tím písmem. Nedá se to přečíst.‘“ usmívá se skautská vedoucí a přidává další dětský vzkaz domů: „Tati, ty jsi mi zkazil den. Jak jsi mi mohl poslat pohled s obrázkem Ferdy Mravence, už přece nejsem malá.“
Rodiče, pište bez emocí
Někteří rodiče pošlou jeden dopis za tábor, jiní posílají pohled každý den.
Marie Konečná ale upozorňuje, že by se rodiče měli zamyslet nad tím, co dítěti píší. „Problematické bývají dopisy, kde rodiče píší o tom, jak se jim, sourozencům, případně domácím zvířátkům stýská a jak se těší, až se vrátí domů. Po takovém dopise pláčou i starší děti. Nejlépe děti reagují na dopisy, kde rodiče popisují pouze události bez emocí,“ radí skautská vedoucí.
Dostali jste i vy od svého potomka zajímavý a vtipný dopis či pohled z tábora? Máte schované svoje vlastní dopisy z táborů? Podělte se s námi na tip@blesk.cz
9vox9: Na tábory jsem nejezdila,tak nevím, co se mohlo nebo nemohlo psát. Věřila bych, že tam cenzura byla.