14°C
Máte představu, jak vypadali předchůdci zeleniny, kterou dnes běžně konzumujeme? V některých případech nejspíše budete překvapeni. To, co jedli lidé v antice nebo středověku, se naprosto lišilo.
„Dnešní vyšlechtěné plodiny mají vyšší odolnost vůči chorobám, větší výnosy a v některých případech zřejmě i snížený obsah vitaminů,“ vysvětlil Tomáš Moravec z Ústavu experimentální botaniky AV ČR. „Z přirozených plodin, které nejsou dotčeny lidskou rukou, jsou to v podstatě jen lesní plody, druhy mořských ryb, které nepocházejí z farem, a zvěřina,“ dodává odborník.
Banány ničí zákeřná nemoc
Banány, jak je známe dnes, pochází ze dvou divokých odrůd, které měly velká a tvrdá semena. Dnešní banány mají oproti svým předchůdcům skoro nerozpoznatelná semínka. „Těch odrůd, které se pěstují, je víc, ale banány Cavendish, které jíme v celé Evropě, jsou odrůdou teprve ze šedesátých let,“ popsal odborník.
Vědec také popsal trable, které šlechtitelé mají právě s nejoblíbenější odrůdou. Předchůdce Cavendishe odrůdu Gran Michel zničila panamská nemoc. Během několika let se tyto banány přestaly na celém světě pěstovat a nebylo co dovážet do Evropy. „Teď jsou obrovské problémy právě s Cavendishem. Všechny plochy, kde se pěstuje, jsou zasaženy touto chorobou. Není otázka jestli, ale spíše kdy už tento banán bude historií,“ zamýšlí se Moravec.
Problém na padesát let
Panamská nemoc je mutací choroby, která se objevila koncem 19. století v Panamě a Kostarice. Banánovníky jsou napadány ničivou půdní plísní. Onemocnění je snadno přenášeno sazenicemi a zbytky nakažených rostlin, s plevelem, vodou nebo půdou i na velké vzdálenosti. „Kde se plíseň vyskytne, tak na tom pozemku nemůžete dalších padesát let ty banány pěstovat. Takže oni to řeší tím, že kácejí další kusy pralesa, aby měli novou půdu,“ vysvětluje botanik.
Náhradník v nedohlednu
Podle Moravce se o vyšlechtění nové odrůdy snaží nejlepší vědci světa už dvacet let, ale není to vůbec jednoduché. „Banány se šlechtí špatně. Není kde vzít zdroj rezistence,“ popsal odborník.
Jiné druhy banánů je bohužel v masovém měřítku nahradit nemohou. „Mají nižší výnosy, jsou menší a hlavním problémem je transport do Evropy. Odrůda Cavendish i její předchůdce Gran Michel mají tu vlastnost, že se dají utrhnout zelené. Když se pak dostanou na místo určení, tak se do skladů pustí etylén a banány dozrají a zežloutnou,“ vysvětlil botanik s tím, že ostatní banány „to neumí“ a musí se sbírat zralé. Než pak dorazí na místo určení, jsou už hnědé nebo jinak znehodnocené a konzument je nechce.
Barva mrkve podle panovníků
Nejstarší známá mrkev byla pěstována v 10. století v Persii a Malé Asii. Předpokládá se, že původně byly temně červené nebo bílé s tenkým, rozeklaným kořenem a postupně ztratily svůj červený pigment a barva se změnila na žlutou. „Oranžová mrkev, tak jak ji známe dnes, je produktem holandských šlechtitelů, kteří ji vyšlechtili údajně jako poctu vládnoucímu oranžskému rodu," říká Moravec.
Důkaz na renesančním plátně
„Melouny za posledních par století změnily poměr červené sladké a bílé nesladké dužiny.“ Jak vypadal meloun dříve, ukazuje obraz italského malíře zátiší Giovanniho Stanchiho ze 17. století. „Teprve v 19. století vznikl meloun tak, jak ho známe dnes. Velkou změnou posledních dvaceti, třiceti let pak je meloun skoro bez semínek,“ popisuje botnik.
Z plevele až k zelí
„Pěkné je šlechtění brasik. Z plevele, který roste ve Středomoří, se vyšlechtila celá řada zelenin, které jsou stejným biologickým druhem, ale na první pohled by to do nich možná nikdo neřekl. A ještě by některé ty odrůdy měly navíc být vzájemně křížitelné,“ popsal Moravec s tím, že nejmladší je zřejmě růžičková kapusta.
Začíná melounová sezóna! Tenhle trik z vás na party udělá hvězdu YouTube
