9°C
Ve vodách výtvarného umění je vpravdě nesnadné nalézt vlastní osobitý styl, natožpak se s ním i prosadit. V případě rodačky z Tábora Dany Voštové to byla láska ke komiksům, graffiti a pop art, které ji nakonec přivedly k nevšednímu malířskému pojetí. Do povědomí v uměleckých kruzích vešla svými portréty známých osobností, které byly laděné jakoby do komiksového vyznění.
Od sestry až po hvězdy showbyznysu
„Nejprve jsem je kreslila podle fotografií tužkou. Snažila jsem se je vystihnout co nejvíce realisticky, tak detailně, jak jen to šlo, se všemi proporcemi v obličeji, abych vystihla emoce, které prožívají,“ svěřila se malířka. „Až později došlo na komiksovou stylizaci.“ Jako první nicméně nekreslila žádnou slavnou tvář, nýbrž v roce 2011 svou starší sestru. Tehdy jí bylo 13 let. „To ale byla pořád ještě amatérská práce,“ dodává s nadějí, že dnes už je její tvorba přece jen někde jinde. „Řekla bych, že zlomovým byl rok 2015, kdy jsem si začala trošičku věřit, že by ty malby a kresby mohly vypadat trošku k světu.
Rockový mág Slash, britská legenda Freddie Mercury nebo kanadský rapper The Weekend – to je jen zlomek známých osobností, kterým Dana věnovala pozornost, čas a „několik“ tahů štětcem. „Vždy jsem malovala své oblíbence, osobnosti ze zahraničí i od nás,“ upřesňuje. „Ale poslední dobou už si je více vymýšlím podle vlastní fantazie. Baví mne zachycovat podobu života. Uvědomuji si, že tu žili a jednou zemřou, nicméně na obraze zůstanou navěky. Tahle myšlenka se mi hrozně líbí, že mohu zachytit jejich podobu i jakoukoliv jejich emoci třeba i pro vzdálené generace. Proto se mi malování lidí líbilo vždy více, než dejme tomu malování krajinek.“
Plátno a textil
Jedna malba, nejčastěji olejovými či akrylovými barvami, jí trvá zhruba týden přerušované práce. A kromě obrazů se věnuje i zakázkovému malování na džínové bundy. „Před dvěma roky mě oslovila firma Unique Style Fashion s tím, že by mi dodaly bundu, na kterou bych namalovala nějaký motiv na přání,“ vysvětluje.
Cestou za úspěchem
V roce 2017 absolvovala Dana svou vůbec první autorskou výstavu, a to konkrétně v rodném Táboře. „Strašně mi pomohla malířka Markéta Lemberk, která mi v galerii Supice umožnila poprvé svou tvorbu představit veřejnosti,“ těší ji. Od té doby tam vystavovala již několikrát. A její obrazy se dostaly i za hranice rodného města. I do Prahy, například do galerie U Zlatého kohouta v historickém jádru města. A v současné době jsou její výtvory až do konce září k vidění v jindřichohradecké kavárně Kolonial.
Umělecká konfrontace s jinými malíři jí přinesla zajímavé poznatky. „Je skupina lidí, u které vím, že se jí to líbí. Ale pak také znám ty, u kterých to není to pravé ořechové,“ krčí rameny. Těžkou hlavu z toho ale nemá. „Pro mne je důležité, že dělám to, co mě baví. Je to koníček na celý život, který hodlám zlepšovat, dokud budu moci,“ říká s tím, že jejím velkým snem je vystavovat jednou i v zahraničí. Ale na to, jak sama říká, má ještě času dost, „a hodně dlouhou cestu před sebou,“ říká se skromností.
»Napořád«
Sama si přitom uvědomuje, že ač mají její malby úspěch, a už jich i pár prodala či namalovala na zakázku, živit se svým malířským talentem bude těžké. „K tomu, abych se mohla opravdu živit jen malováním, je zapotřebí mít nějaké zvučné jméno.S ohledem na to, kolik mi je let, asi nepřekvapí, že takové nemám,” směje se. Z toho důvodu myslela na „zadní vrátka, jak se říká, a v Praze studuje grafický design na VOŠ Michael na Chodově.
„Grafika je práce, o které vím, že mne uživí. Malování je zase můj milovaný koníček, kterého se nevzdám,“ uvádí s tím, že nehodlá mezi obě sféry umění nějak uměle stavět pomyslné zdi. I s grafikou si totiž umí vyhrát – vytváří například vizitky nebo plakáty. Nejraději se ovšem věnuje knihám. Proč? „Když člověk vymyslí nějaký billboard, tak ten do měsíce zmizí, protože jej nahradí jiný. Časem se na něj zapomene. Oproti tomu knihy zůstávají lidem v knihovně už napořád,“ uzavírá s tím, že by si jednou přála mít vlastní grafické studio, ve kterém by se mohla věnovat jak malbě, tak i grafickým počinům.
