14°C
Neuvěřitelný příběh: Levko si prošel 16 gulagy! V 17 se prokopal na svobodu, unikl trestu smrti a utekl do Československa. Nyní dostane cenu
Levko Dohovič si od čtrnácti let prošel šestnácti gulagy. Z jednoho se mu podařilo utéct, po pěti dnech ho ale chytli. I přes to všechno ale stále žije a užívá si života. V listopadu dostane v přímém přenosu Cenu Paměti národa.
Levko, nebo také Leonid, Dohovič se narodil 29. září 1935 v rodině řeckokatolického faráře a učitelky. O devět let později pomohl svému otci, společně s obyvateli obce Lince, utéct před pronásledováním do Československa. O dva roky později za otcem utekla jeho sestra, následovat měl on.
Přechod přes hranice se ale nepovedl. V socialistické Ukrajině tak zůstal on, jeho dvě sestry a matka. V roce 1950 ho uvěznili a později odsoudili za masovou agitaci proti komunismu a SSSR. Jako „člen antisovětské organizace“ dostal za vlastizradu deset let v nápravně-výchovných táborech, k tomu mu na pět let sebrali občanská práva.
Z gulagu se vykopal ven
Jako náctiletý hoch si prošel šestnácti různými gulagy. Z jednoho tábora se mu ale podařilo utéct, přesněji řečeno vykopat. Ničeho se nevzdával a kopal tunel, do kterého v roce 1952 skočil a utekl z Archangelské oblasti.
Částečně mu v tom pomohla i učitelka, která do tábora pro nezletilé docházela. Podařilo se jí propašovat mapu a kompas, díky tomu věděl, kam utíkat. „Kromě toho mu zajistila drobné peníze a civilní oblečení. Starý válečný veterán ho zase převezl lodičkou na pevninu. Skutečně se mu podařilo uprchnout, v noci šel, přes den spal,“ napsal na Facebooku vedoucí projektu Paměti národa.
Hoch unikal dlouhých 230 kilometrů, pak ho náhodná hlídka zajala. Putoval tak zpět do tábora, k tomu dostal navíc dalších 10 let.
Vypuklo vzbouření
Rok poté, co utekl a vojáci ho dopravili zpět, se dostal do tábora Rudnyk ve městě Vorkuta. Tam následně po Stalinově smrti zorganizoval stávku proti nepřípustným podmínkám. Stávka trvala nekonečných 11 dní, poté jí vojáci tvrdě a krvavě potlačili.
Pro Levka to znamenalo jediné. Dostal další trest. Za organizování vyfasoval trest smrti zastřelením. „Levko unikl trestu smrti jen proto, ze v SSSR zrovna v té chvíli na dva tři roky zrušili trest smrti pro mladistvé. Dostal dalších deset let nucených prací se zpřísněným režimem a jeden rok přísného vězení - menší příděly jídla, tvrdé lože...,“ dodal Kroupa.
Zamiloval si hudbu
V táboře se seznámil s jedním starým Ukrajincem, který uměl nádherně zpívat, a to Levka nadchlo. Založil proto malý vězeňský sbor a do hudby se doslova zamiloval. V roce 1956 se mu, díky záruce tří spoluobčanů z Užhorodu, podařilo dostat na svobodu.
Koncem roku tedy vycestoval i se svou matkou a sestrami do Československa. „Zde pracoval a studoval. Jako sbormistr vedl Ukrajinský sbor v Praze, později Poddukelský ukrajinský lidový sbor a dívčí sbor Vesna. V roce 1971 mu zakázali vést sbor a práci s mládeží. 15 let pracoval jako brigádník. Po sametové revoluci se opět vrátil k práci ve sborech. V letech 1995-2005 byl prezidentem Evropského kongresu Ukrajinců a členem předsednictva Ukrajinské světové koordinační rady,“ popisují příběh neobyčejného muže Paměti národa.
Dostane cenu
Levko žije jako občan Slovenska, je spisovatelem, dirigentem a skladatelem. 17. listopadu si v přímém přenosu na České televizi a slovenské RTVS převezme v Národním divadle Cenu Paměti národa.
Témata:
Související
a tady s náma tluče o mur, a my mu to žerem