14°C
Plaga promluvil o zavření škol. Po chaosu kolem roušek tvrdí: Čeká nás normální školní rok
Zabalit aktovku, ořezat tužky, nachystat svačinu. Už zítra vyrazí žáci po prázdninách znovu do lavic. Ministr školství Robert Plaga (ANO) v rozhovoru pro Blesk řekl, že děti čeká relativně normální start. Na případné zavírání tříd a výuku na dálku jsou ale prý ředitelé připraveni. A je rád, že roušky ve školách zatím nebudou.
Čeká nás specifický školní rok. Vy sám máte dvě děti, jak byste jim vysvětlil, co od září bude?
„Stejně jako všichni rodiče jsme si prošli jarní covidovou pandemií, což bylo pro každého úplně nové. Během jarního rozvolňovacího schématu se obě moje děti vrátily do školy, protože jsou prvostupňové. Tu zkušenost už mají. Nejen pro moje děti, ale i pro školy je start 1. září jednodušší tím, že jsme si všichni prošli tou jarní zkušeností.“
Tvrdíte, že nás čeká normální školní rok, co ale bude jiné?
„Když říkáte, že něco proběhne normálně, tak záleží, s čím to srovnáváte. V porovnání s jarním obdobím nás čeká relativně normální nástup dětí do škol. Nejsou tam žádná specifická pravidla a doporučení ze strany ministerstva zdravotnictví jako nástup do škol v různých termínech nebo umístění šaten přímo ve třídách. To co bude nadále fungovat, je zvýšený hygienický standard.“
Budou moci rodiče jít s prvňáčkem až do třídy?
„V tuto chvíli tomu nic nebrání. Myslím, že to k té slavnostní chvíli patří, a pokud bych měl jako laik balancovat epidemiologické riziko, nebo ten slavnostní okamžik – mám to čerstvě za sebou, dcera byla loni v první třídě – tak je super, že je to bez roušek a za přítomnosti rodičů.“
Budou mít školy stejně jako na jaře zajištěný přístup k hygienickým prostředkům?
„Z těch informací, co mám od ředitelů, jsou předzásobeni. Provozní prostředky do škol mají principielně obstarávat jejich zřizovatelé, v případě základních škol jsou to obce a města. Ostatně na to jim jdou nemalé prostředky v rámci rozpočtového určení daní. A několikrát jsem říkal, že by bylo špatné, pokud dáváme jako stát jednorázově intervence, kdyby obce šetřily na provozu svých škol.“
Obce ale o část peněz přišly, není tedy logické, že budou šetřit?
„Samozřejmě se to nabízí, ale mluvím o situaci, kdy i v letech 2018 a 2019 některé obce nedávaly školám vše, co jim přišlo v rámci rozpočtového určení daní a mělo jít do provozu škol. Z mého pohledu – proto tam jdou intervence – je tu výpadek příjmů obcí, na druhou stranu je shoda, že vzdělávání je investicí do budoucnosti, tak by to neměla být první oblast, kde se krátí, a to ani na úrovni obcí.“
Před několika dny ministerstvo zdravotnictví předvedlo veletoč s povinným nošením roušek ve školách a za den ho zase zrušilo. Jak to bylo, kdo přišel s tím návrhem?
„Jednali jsme v červenci s rezortem zdravotnictví kvůli manuálu, který šel do škol 17. srpna – jak jsme slíbili. Má dvě složky, pedagogickou a tu od ministerstva zdravotnictví. Debata, která probíhala, uvažovala o různých variantách, ale závěr jednání z 28. července byl, že půjdeme cestou semaforu. U jednání, kdy se to změnilo na preventivní plošné nošení roušek ve všech veřejných prostorách včetně škol, jsem nebyl. Byl jsem přizván až na Radu pro zdravotní rizika a tam byla přednesena tato změna. Nedokážu říct, kdo z epidemiologického týmu byl tím, jenž přišel s oním návrhem. Za sebe říkám, že jsem rád, že jsme se vrátili k tomu původnímu návrhu.“
Lobboval jste nějak u premiéra, aby bylo to rouškové opatření zrušeno?
„Z mého pohledu to byla změna, která byla ze strany ministerstva zdravotnictví vysvětlována tím, že se přechází k preventivnímu plošnému opatření a že se to netýká jen škol. Konečná zodpovědnost za ta opatření je na rezortu zdravotnictví. Ministr školství to musí respektovat.“
Váš názor tedy byl, že to není potřeba?
„Pozice ministerstva školství od července byla, že bychom rádi, aby ta opatření byla navázána na semafor, a tedy aktuální epidemiologické situace v regionech.“
Do autobusu s rouškou, venku bez, na chodbě s, ve třídě bez roušky. Nepřišla vám některá nařízení až absurdní?
„Zaznamenal jsem vtipy, které mapovaly den žáka. Pokud člověk chce, tak v tom ten vtip a nerozum najde. Ale pokud se na to podíváte optikou, že největší riziko je ve společných prostorách, tak je to v celku jasné. Mít roušku na puse není nic příjemného, ale pokud je to záležitost preventivního charakteru, tak mi to přijde rozumné. Pokud bych si jako ministr školství měl vybrat, jestli mít roušku nasazenou ve třídách i společných prostorách, nebo jen ve společných prostorách, tak samozřejmě zvolím tu druhou variantu.“
Neměl jste být přece jen informován předem, že se chystá tak velká změna týkající se vašeho rezortu?
„Z mého pohledu místo, kde jsem se to měl dozvědět, bylo právě na radě, od toho se tam diskutovalo nad tématem, a že se chvilku předem změnila pozice epidemiologů, je holý fakt. Samozřejmě z pohledu veřejnosti to muselo vypadat prapodivně. Výsledek, který je teď, kdy tým chytré karantény řekl, že navázání na semafor jim dává smysl a jsou schopni s tou situací pracovat a již v pátek zveřejnit doporučení, aby školy věděly, jaký bude režim od pondělí, je pro mě dostatečná záruka.“
Z pátku na pondělí? Nebudou na to mít školy málo času?
„Ve chvíli, kdy školy znají opatření semaforu, tak v podstatě čekají, jestli se rozsvítí, nebo nerozsvítí. Celý systém musí být založen na individuální zodpovědnosti lidí. Můžete se snažit, jak chcete, nastavovat různá opatření, ředitelé škol se o to snaží, ale ten vir tu je a myslet si, že se neobjeví na školách, je liché. To těžiště práce bude na krajských hygienických stanicích.“
Pokud se na semaforu rozsvítí červená, může to znamenat i zavření škol. Proto jste uzákonili distanční výuku a školám poslali 1,3 miliardy na dovybavení. Kdy ty peníze ředitelům přijdou?
„Nikdo na jaře nepočítal, že budou vypnuté školy. Ukázalo se, že využití distanční výuky pro nouzové stavy není nikde v zákoně. Na to jsme reagovali velmi rychle a ve stavu legislativní nouze jsme dali ředitelům jistotu, že se nepohybují v legislativním vakuu.“
Opozice vás kritizovala, že to bylo pozdě a v červnu přišla s vlastním návrhem.
„Pokud jde o návrh (lidoveckého) poslance pana Miholy, kdy chtěl do forem vzdělávání dopsat slovíčko distanční, tak jsme ho upozorňovali, že navenek sice vypadá jako řešení, ale ten návrh byl legislativně naprosto příšerný. V podstatě znamenal, že by všechny školy musely přeregistrovat své dokumenty u ministerstva školství. Takže by to přineslo jen několik tisíc papírů a do toho systému by to nevneslo žádný prvek. Na výtku, že je to pozdě, tak Sněmovna nám něco říkala na konci června. Měsíc na přípravu zákona – byť nijak rozsáhlého – je z mého pohledu na pochvalu. Ale chápu, že opozice musí kritizovat.“
Vraťme se k původní otázce, kdy slibované 1,3 miliardy na nákup počítačů a techniky přijdou školám na účty?
„Podotýkám, že základní vybavenost škol má být na bedrech zřizovatelů, ale situace je specifická a je na místě, aby stát intervenoval. Kouzlo je v tom, že my používáme tzv. jednorázový normativ. Kdyby se ministerstvo rozhodlo techniku vysoutěžit, tak ji do škol nedostaneme ani za dva roky. V tuto chvíli mají ředitelé informaci, jaká částka jim v říjnu doputuje, a už nyní, když peníze vydají ze svého běžného rozpočtu, je mohou proúčtovat. Školy, které se na tu situaci připravovaly už dříve ze svých prostředků, mohou proti normativu uplatnit výdaje, které měly, než jsme to vyhlásili na vládě.“
Bude zajištěno, že se všechny děti budou moci vzdělávat distančně?
„Data školní inspekce hovoří, že v jarním běhu zůstalo až 10 tisíc dětí odpojeno. Když si vezmu čistou kalkulaci té 1,3 miliardy, tak jsme doporučili školám, aby 20 procent prostředků směřovalo do tzv. zápůjčního fondu. Z té částky, kdyby se celá utratila za počítače, tak zhruba 13,5 tisíce počítačů se ocitne v zápůjčním fondu škol. Ten má být využit pro rodiny, kde je špatná sociální situace, nebo tam, kde sice techniku mají, ale děti ji nemohly využít třeba z důvodu home office jejich rodičů. Navíc nejsme v situaci, kdy školy nemají žádné počítače pro učitele. V rámci evropských fondů během posledních dvou let školy pořídily okolo 60 tisíc kusů techniky.“
Co když je situace, že rodina má jen jeden počítač, ale víc dětí a ty všechny mají být on-line v jednu chvíli?
„Nechci, aby to vyznělo, že každé dítě, když půjde třída do karantény, tak dostane počítač. Je to přesně ten typ situace, kdy rodina nepatří mezi sociálně slabé, ale přesto je tu potřeba zapůjčení počítače. Ten, kdo o tom rozhoduje, je škola. Distanční výuka ale není pouze online vzdělávání, ale i to, když chodí metodické materiály k samostudiu.“
Ty peníze jsou ale určeny jen pro základní školy.
„Ano, pro veřejné základní školy.“
A co speciální a střední školy?
„Co se týče středních škol a toho, proč nejsou v tomto balíku intervencí, je to jednoduché. Jejich zřizovatelé měli možnost čerpat z evropských fondů více než 2,2 miliardy na modernizaci včetně nákupu počítačů a techniky. Řada zřizovatelů prostředky načerpala. Pokud toho někdo nevyužil, tak to není selhání státu a ministerstva, ale nedostatek na straně zřizovatele. Ta částka, která směřovala do středního školství, je poměrně vysoká, a proto tu prioritu dostala povinná školní docházka.“
Jak se vám dařilo coby rodiči pomáhat dětem ve výuce na dálku?
„Moje rodina žije v Brně a já jsem většinu času v Praze, takže jsem se na distanční výuce svých dětí podílel sporadicky. Ta tíha ležela na mé manželce a to ta zvládla perfektně.“
Mohou se prvňáčci vůbec naučit při výuce na dálku číst a psát?
„Je otázka, jestli může distanční výuka nahradit tu prezenční. Jsem toho názoru, že může být dobrým pomocníkem, ale v mnoha oblastech vzdělávání je ten prezenční prvek nenahraditelný. Ano, můžete doma cvičit psaní, ale krásný je socializační prvek, kdy se děti potkávají. Je to nesmírně důležité pro jejich vývoj.“
Školní družiny mají zatím normálně fungovat, ale nemají se v nich míchat skupiny dětí. Nebylo právě tohle kouzlo družin i kroužků?
„Tohle je věc, která neodpovídá tomu standardu. Kouzlo družiny bylo v tom, že v nich probíhalo mezigenerační učení a děti tam poznávaly jiné děti, než které s nimi chodily do třídy. V tuto chvíli balancujeme epidemiologické hledisko, kdy se snažíme minimalizovat dopad na školu. Kde je to jen trochu možné, manuál vyzývá školy, aby zúžily provoz družin. Společný jmenovatel doporučení je, že čím méně kontaktů bude, tím v případě covid pozitivního žáka nebo učitele budou menší karanténní opatření.“
V manuálu mimo jiné stojí, že by učitelé alespoň ze začátku neměli známkovat a zaměřit se na předměty, jako jsou jazyky a matematika. Nebudou tím upozaděny ostatní předměty?
„Teď je tu skupina dětí, která od března nebyla ve školním procesu. Je vcelku logické, a škola to ostatně dělá pokaždé, že se podívá, jak na tom ty děti jsou na začátku školního roku. Naše doporučení směřovala k tomu, aby ve školách nenastal úprk: musíme dohnat vše, co je napsáno ve školním vzdělávacím programu. Tedy zapsat do třídní knihy, že bylo vše odpřednášeno, protože co když na nás přijde školní inspekce. To není klíčové, protože se ukazuje, že ve vzdělávacích programech je spousta věcí, které není nutné tzv. odhrkat bez nějakého efektu směrem k dětem. Neznamená to újmu na ostatních předmětech.“
Když jsme u známek, to byl váš nápad neznámkovat maturity?
„Tady si připadám jak v Saturninovi, kdy se uvádějí pohádky na pravou míru. Ta mediální zkratka, že se nebudou známkovat maturity, je bezpředmětná. Stát má od příštího roku v rukou pouze didaktické testy, písemná a ústní část se vrací zpět na školy. Pouze ten státní test bude hodnocen jako uspěl/neuspěl. Známkování z profilové části dále budou. Ale to, jak ten student uspěl, bude vyjádřeno procentuálně, což je důležité při vstupu na vysokou školu.“
tak povinností sanovat vybavení škol pro žáky s chudších rodin má kolega Plaga jen u základních škol, jejichž zřizovatelem je stát. U takových gymnazií to musí dělat kraje, které na to mají rozpočty, to má pravdu. Důležité je, aby se tak stalo a z těch 10tis žáků, kteří se onlinu neúčastnilo byla ani ne třetina, protože samozřejmě na nulu to nestáhnete, vždy se najdou nějaké rodiny, které na školu kašlou. Nicméně stát i kraje v tomhle musí mít čisté svědomí a tu výbavu soc. slabším rodinám dodat. Na vzdělání má právo každý - chudý i bohatý..
Ten článek je nejrozumnějším, který jsem od kolegy Plagy zaznamenal..