9°C
Grafik, malíř, hrdina – tak zní název výstavy o Vojtěchu Preissigovy. Šíře jeho uměleckého působení bylo vskutku smělá, a v každém uměleckém odvětví, ať už se dotkneme knižních ilustrací, maleb či grafik, ex libris či typografie, zanechal patrný odkaz.
Výstava, která je do 28. září k vidění v galerii European Arts na Senovážném náměstí si klade za cíl představit průřez jeho uměleckou činností, která se postupem let vyvíjela a rozvíjela. Ve spolupráci se soukromými sběrateli i většími či komorními galeriemi se jejímu kurátorovi Karlu Srpovi podařilo nastřádat vskutku reprezentativní vzorek, kde není nouze ani o unikáty.
Inspirace Muchou
Budeme-li brát výstavu chronologicky podle toho, jak se Preissig umělecky vyvíjel, jako první na přetřes přichází jeho malby a kresby dívek v přírodním prostředí. Ty podle Karla Srpa maloval Preissig pod vlivem svého učitele Alfonse Muchy (†78) ve Francii. „Z maleb z tohoto období Preissigova života je znát, jak mnoho toho od Muchova talentu pochytil a převzal,“ sdělil Srp při komentované prohlídce.
Tehdy se psal přelom 19. a 20. století. „V pozdějších letech naopak bylo znát, jak moc se Preissig od Muchy chtěl odlišovat,“ sdělil Srp. Ve Francii žil pod Muchovým uměleckým dohledem několik let. Už tou dobou se mladý Preissig začal zaobírat uměleckou grafikou. „Právě v tomto odvětví zaznamenal největší úspěchy,“ sdělil Srp.
Trnitá cesta k úspěchům
V roce 1903 se Preissig vrátil do Prahy, aby si založil vlastní grafický ateliér v Chodské ulici. Také grafiky z tohoto období jsou na výstavě zastoupeny, kurátor konkrétně vyzdvihl jedny z jeho obecně nejznámějších leptů – Sedm havranů a Modráčka. Podle Srpa slavily v Čechách nebývalý úspěch, ačkoliv Preissigova snaha prosadit grafické umění prakticky ztroskotala.
Výstava Vojtěch Preissig: Grafik - malíř - hrdina, je k vidění do konce září v galerii European Arts. David Zima
„Ačkoliv zažil nadmíru úspěšné výstavy svých grafických prací, tím spíše uvážíme-li jeho mladý věk, grafika byla pro mnoho obyvatel i umělců stále něco průkopnického, co ne každý vyhledával,“ řekl Srp. „Preissig si přitom do svého ateliéru nakoupil nejlepší písma, nejlepší dostupné tiskové stroje a barvy. Doufal že se mu nejrůznější zakázky pohrnou. Jenže místo toho zkrachoval.“
Také z toho důvodu se přestěhoval do USA, kde umělce zastihla první světová válka. Ačkoliv sám byl vlastencem, a hodlal se konfliktu aktivně zúčastnit ve vojenské uniformě, bylo mu doporučeno, že bude mnohem platnější u toho, co uměl nejlépe – u umění. Tak se zrodila další slavná Preissigova díla – jeho osobité náborové plakáty či jiné propagační tiskoviny, které lákaly ke vstupu do československých legií.
Labutí píseň na plátně
Po první světové válce a během 30. let inklinoval Preissig k abstraktní tvorbě. Ta je na výstavě zastoupena nejrůznějšími kolážemi a experimentálními kousky, které měly podle Srpa to štěstí, že se vůbec dožily dnešních dnů. „Mnohé z nich zachránil ve své sbírce Jiří Kolář (†87),“ zmínil kurátor jméno dalšího významného českého umělce. „Ve druhé polovině 20. století totiž o Preissigovu tvorbu nebyl takový zájem.“
Poslední období Preissigovy tvorby pak zastupuje soubor maleb. „Což bylo něco zvláštního, protože Preissig celý život usiloval o povznesení grafiky na umění rovné malbě, a nakonec se k malbě na sklonku svého života vrátil,“ podotkl Srp. Do konce 30. let vytvořil Preissig několik desítek obrazů, které jsou malované různorodě, pokaždé jiným způsobem. „Tehdy stál před svou vrcholnou uměleckou syntézou.“
Osudovou se Preissigovi stala druhá světová válka, respektive nacistický režim. Jako zodpovědný vlastenec se podílel na odboji a vydával ilegální časopis „V boj“. V roce 1940 byl zatčen gestapem a po tříletém vězení zemřel v koncentračním táboře Dachau. Výsadou nyní probíhající výstavy je tak poslední Preissigův obraz stromu v japonském stylu, který maloval v roce 1939, a který nestihl dokončit.
„I když je obraz neúplný, a my se můžeme jen domýšlet, zda by jeho součástí byla cesta či snad vodní hladina, je nádherný,“ nezastírá kurátor. „Je pravděpodobné, že se jedná spíše o podmalbu, na níž by Preissig nejspíše zamýšlel nanášet další vrstvy.“
Poslední »sbohem«
Ještě jedním unikátem je výstava pozoruhodná. Poprvé se veřejnosti představuje vůbec poslední dopis Preissigovy dcery Ireny Bernáškové (†38), která podobně jako otec vstoupila do protinacistického odboje, kvůli čemuž byla jako vůbec první Češka popravena. Jde přitom o originální listinu, která je datovaná na 1. duben 1942. K popravě Bernáškové došlo téhož roku 26. srpna v Berlíně po několikaletém věznění.
Kde: Galerie European Arts, Senovážné náměstí 8.
Kdy: Do 28. září, otevřeno ve všední dny od 10 do 18 hodin.
Vstupné: Volné.
