8°C
Policie o masakru v ostravské nemocnici: Trval 4 minuty, oběti se střelcem bojovaly!
Střelba v Ostravě se řadí k druhé nejtragičtější události se střelbou na území České republiky. Vrah Ctirad Vitásek zastřelil sedm lidí a poté sebe. Dosud nikdo, kromě policistů, nevěděl, co přesně se v útrobách nemocnice dělo. Teprve nyní to vyšlo najevo, stejně jako informace o tom, jak Vitásek svůj masakr plánoval.
10. prosince 2019 se do paměti národa zapíše jako jeden z nejtragičtějších dnů v České republice. Ctirad Vitásek přišel do traumatologické čekárny a bez varování začal z blízka střílet do lidí. Sedm jich zabil, několik zranil.
Stalo se tak krátce po sedmé hodině ranní, přesněji v 7:15 středoevropského času ve Fakultní nemocnici Ostrava. Vitásek přišel do nemocnice vyčerpaný, osamocený a s pocitem zrady. Než si vyhlédl, kde svůj čin vykoná, bloumal nemocnicí celých 57 minut. Pak vešel do čekárny.
Ještě před tím ale stihl projít prakticky celou nemocnici. iRozhlas prostudoval 47stránkový dokument, který popisuje masakr i chvíle před ním. Dostal se k němu díky svobodnému přístupu k informacím. S ohledem na pozůstalé zveřejnil ale jen některé pasáže.
Před endokrinologickou ambulancí si Ctirad sedl a zavolal své přítelkyni. Mluvil s ní celkem 15 minut. O čem si povídali, není jasné. Pravděpodobně se jí omlouval za hádku z minulého dne. Hovor pak skončil a o dvě minuty později začal střílet.
Šílené běsnění
Vitásek zabil prvního člověka u výtahu, potom zamířil do čekárny. Jednou ranou pak zastřelil dalšího člověka. Během několika vteřin zabil dva další lidi. Potom přistoupil k muži na vedlejším sedadle. Ten ale pohotově zareagoval. Odložil telefon a z uší vytrhl sluchátka. „Postavil se čelem proti podezřelému, levou rukou uchopil hlaveň střelné zbraně, kterou podezřelý pevně svíral ve své pravé ruce, a s touto lomcoval,“ píše se v policejním protokolu.
Jenže se ozval další výstřel, muž se ohnul, další výstřel. Přežil. Po chvíli se probral z bezvědomí a utíkal pryč. Střelec pak namířil zbraň proti dvěma ženám. Jedna se schoulila na sedadle, druhá pod lavicí. Trefil je do hlavy a krku. Neměly šanci na přežití. „Střelbou útočil proti náhodným osobám, pacientům, kteří čekali na ošetření svých dříve utrpěných úrazů, šlo tedy o osoby s omezenou možností pohybu, obrany, úniku,“ stojí v dokumentu.
Tou dobou už policisté na lince 158 přijímali první oznámení o střelbě a operační důstojník na místo posílal první hlídku, která byla nejblíž. Prvním, kdo volal, byl lékař ambulance klinické úrazové chirurgie, do telefonu uvedl, že v nemocnici došlo ke střelbě a že jsou tam mrtví. Počet volání se poté stupňuje.
Ležely na podlaze a chránily děti
Poté, co dostřílel, vešel do čekárny. Zavřel za sebou dveře, nakráčel do středu místnosti a rozhlédl se. Jeho pozornost upoutal mačkající se hlouček lidí. Uličkou mezi sedadly vyrazil k nim, mezitím minul dvě ženy, které ležely na podlaze a svými těly se snažily chránit své děti. „Vnímala čtyři až pět výstřelů v čekárně a zvuk pistole opakovaně cvakající naprázdno,“ parafrázují kriminalisté výpověď jedné z nich.
Před hloučkem se Vitásek zastavil, namířil na muže a vystřelil. Zbraň se však zasekla. „Tento jev byl nahodilý, docházelo k němu díky zpětnému rázu při výstřelu, vlivem vůlí, neodborného zásahu a seřízení spoušťového mechanismu,“ vysvětlili později znalci z oboru balistiky. Vitáskovi pak zbraň selže ještě několikrát.
Když opravil závadu na pistoli, vrah pokračoval ve svém řádění. Procházel čekárnou. Minul ženu, která se sesunula z invalidního vozíku na zem, rukama si držela hlavu. Pak došel k další ženě, přiložil jí hlaveň k hlavě a vystřelil. Doslova ji na místě popravil. Zasáhl i muže, který se připlazil na její úroveň.
V ten moment se zvedl jeden z mužů a vystartoval směrem k Vitáskovi. Zasáhly ho dvě střely, skácel se k zemi. Pak se pistole znovu zasekla. Podruhé. Toho zkusil využít další návštěvník ambulance. „Od lavice sedadel přistupoval směrem k podezřelému, tomu se podařilo závadu odstranit a stačil na poškozeného dvakrát vystřelit,“ stojí v dokumentu.
Pak zbraň znovu selhala. Jedna z žen převrátila lavici a společně se synem se za ní, byť částečně, chránila. Ze země se pak zvedla žena a směřovala ke dveřím. Došla jen k terminálu, potkala se se střelcem, koukali si z očí do očí. „Tváří v tvář se setkala s podezřelým, vzlykala a žádala ho, aby ji nezabíjel,“ uvádí policejní protokol.
Tady masakr končí. Vitásek si přiložil zbraň k pravému spánku a zmáčkl kohoutek… A nic. Zase se zbraň zasekla, počtvrté. Střelec patrně plánoval, že se zabije už na místě, a ne několik kilometrů od místa činu. Z líčení svědků se zdá, že vše trvalo neskonale dlouho. Opak byl ale pravdou. Události probíhaly v rychlém sledu a nebylo snadné adekvátně zareagovat.
Pojďme do něho!
Svědci se opět pokusili využít šance, kdy Vitáskovi nefungovala zbraň. „Pojďme do něho!“ ozvalo se hlasitě z úst jednoho z přítomných. S dalšími čtyřmi lidmi se chtěli na střelce vrhnout. „Postupovali k místu, kde podezřelý zrovna stál, ten již ale odcházel vstupními dveřmi z čekárny chodbou,“ píšou kriminalisté.
U schodiště se Vitásek snažil ještě opravit zbraň. „Pak bez toho, aniž by byl někým omezován, z nemocnice odešel,“ uvádí zpráva. Vrah nasedl do svého auta a dojel do malé obce na Děhylovsku. Ještě se ale stihl zastavit u své matky, které o všem řekl. Ta se pak obrátila na policii. V 8:55 se tedy policie dozvěděla celé jméno střelce.
Nakonec se mu podařilo spáchat sebevraždu. Když se k němu blížila zásahová jednotka v záchranářském vrtulníku Kryštof 05, obrátil zbraň proti sobě. Patřila mu střela číslo 13.
Hypochondr s pocitem křivdy
Vitásek byl náruživý sportovec, chodil do posilovny nebo jezdil na kole, pár měsíců před masakrem si koupil i permanentku do lyžařského střediska ve slovenském středisku Jasná. Na kole měl ale nehodu, nic vážného, byl ale převezen do nemocnice. Krátce nato u něj lékaři odhalili steatózu jater. Jde o častou metabolickou poruchu, která ale může vést k jejich vážnějšímu poškození.
Podle vyšetřovatelů v ten okamžik došlo u Vitáska k fatálnímu otřesu jistoty s uvědoměním si křehkosti vlastního těla, vlastního zdraví a vlastního života, čímž se uvolnil potenciál jeho úzkosti. Zároveň se z něj stal tzv. hypochondr. Chodil častěji k lékařům. Myslel si totiž, že je vážně nemocný. Do hlavy si měl vzít, že má rakovinu.
„Přehnaně a intenzivně se zaměřoval na svůj zdravotní stav a ničím nepodloženým přesvědčením vyhledával v síti internet různé druhy onemocnění a sám si diagnostikoval např. rakovinu žaludku, rakovinu kůže apod.,“ zjistili zpětně vyšetřovatelé od Ctiradových známých. Lékaře vyhledal i loni v říjnu, bez doporučení přišel do Vítkovické nemocnice v Ostravě. „Ode dne 24. 10. 2019 výrazně omezil své pracovní aktivity, zdržoval se v místě bydliště a intenzivně se zaměřoval na svůj zdravotní stav. Přesvědčen o vážnosti jeho zdravotního stavu,“ uvádí dále policisté. Na internetu zároveň hledal příznaky nemocí, těch onkologických. Podle lékařů byl ale zdravý, nemoc měl jen ve své hlavě.
„Pachatel závěry lékařů nepřijal, nedůvěřoval jim a začal je podezřívat, že mu zamlčují pravdu. Dospěl k závěru, že mu lékaři nechtějí pomoct, a že si tak musí pomoci sám,“ přiblížil vrahovy pohnutky nyní státní zástupce David Bartoš, který měl případ na starosti.
Hledal témata kolem vražd
Vitásek propadl zoufalství. Podle kriminalistů chtěl předejít utrpení, cítil ale snahu se pomstít a dát o sobě vědět. V listopadu si proto pořídil zbraň. Jeho snaha o pomstu tak začala nabírat na obrátkách. Začal zároveň vyhledávat netradiční témata na internetu. Například „hromadné sebevraždy, vraždy zastřelením a masové vraždy“. Vyhledal například i klíčová slova „jak snadno zabít člověka“.
Napadl přítelkyni
Na internetu pátral i po slovech jako „trestní sazba za vraždu v afektu“. Hledal ale i hesla jako „prokázání domácího násilí“ nebo „škrtil doma ženu“. Ráno, před útokem, požadoval po své partnerce intimnosti, ta ale odmítla. A on ji napadl.
„Družka mu v rozrušení sdělila, že takto to dál nepůjde, že musí vyhledat psychiatrickou pomoc, na což jí navrhl, že se odstěhuje. S tímto návrhem družka v emočně vypjaté situaci souhlasila a odešla do práce. Podezřelý ji pak nesčetněkrát telefonicky kontaktoval,“ shrnují vyšetřovatelé.
Psal jí i několik SMS zpráv, žádnou odpověď ale nedostal. Proto znovu volal, asi 21krát. „Aspoň napiš pár řádek, jsem úplně bez komunikace s kýmkoliv, ani ti doktoři se se mnou nebaví,“ napsal. Nakonec se dovolal synovi jeho přítelkyně. „V průběhu hovoru plakal, sděloval mu, že to ukončí, že se zabije. Uvedl, že mu odposlouchávají telefon, že ho zadrží policie. Svěřil se mu, že ráno měl s jeho matkou konflikt, že ji fyzicky napadl,“ popisují kriminalisté. Zároveň se bál toho, že to žena nahlásila na policii a že po něm kriminalisté půjdou.
Pokud máte psychické potíže či jakékoliv trápení, obraťte se na odborníky například na Lince důvěry 800 155 555 nebo v Centru krizové intervence 284 016 666. Služby jsou poskytovány nonstop.
Celý den trávil v autě na cestách, stále se snažil kontaktovat svou přítelkyni, ale neúspěšně. „Ve 23.52 hodin se vyskytoval v okolí sanatoria Klimkovice a olbramického lesa. V uvedené době vyhledával mobilním telefonem na internetu podle klíčových slov: pokus o vraždu, pokus o vraždu definice, trestní sazba za vraždu v afektu,“ píšou policisté.
Ze hry ke kruté realitě
Vyšetřovatelé si myslí, že byl Vitásek při činu příčetný. Podle nich navíc netrpěl žádným konkrétním duševním onemocněním. Kdyby přežil, hrozil by mu výjimečný trest. Navíc se nejednalo o střelbu v afektu, naopak šlo o promyšlený akt. „Předem si opatřil střelnou zbraň včetně střeliva, se zbraní se učil zacházet, naplánoval místo činu, předchozí prohlídkou nemocnice rozvažoval konkrétní oddělení, kde čin spáchá, jednal rozhodně, sebejistě, postupně procházel a vybíral osoby, které pak chladnokrevně střelbou usmrtil či poranil,“ shrnují závěrem vyšetřovatelé.
Nejdřív si prý s myšlenkou na útok pohrával a hledal v ní zadostiučinění. „Tato imaginativní a plánovací aktivita se stala pro podezřelého nejprve jistou fantazijní hrou,“ domnívají se. Byl si podle nich navíc jistý, že ho nikdo nezastaví. Vyšetřovatelé nakonec došli k tomu, že ve smrti nechtěl být sám.
