9°C
Všichni ji znají ze seriálů Sanitka či Nemocnice na kraji města. Provázela lidi od narození jako sanitka při cestě do porodnice, a v černé barvě jako pohřebák při poslední cestě na hřbitov. Škoda 1203 se vyráběla od roku 1968 třicet let a z továrny jich vyjely desetitisíce.
Těchto sanitek teď v Česku zbylo jen třicet pět. „Už od dětství sbírám autíčka. Jen sanitek mám 450 kusů. Rozhodl jsem se, že si ještě pořídím veterána z mého dětství, moskviče či žigulíka. Ale nakonec to vyhrála sanitka,“ řekl Vítězslav Sladký, který už přes 20 let pracuje na záchrance.
Nedostatkový vůz
Dostat se ale k legendární sanitce nebylo ale vůbec jednoduché. „V inzerátech nebyla. Až šéf jihočeské záchranky mi dohodil lékaře, který ji právě prodával. Zajel sem se na ní do Tábora podívat a plácli jsme si. Za týden mi ji na podvalníku přivezli domů,“ vzpomínal Sladký. Za auto zaplatil 85 tisíc korun.
Spolehlivý parťák
Koupí sanitky se Sladký vrátil v čase o dvě desetiletí zpět „Tehdy jsem nastoupil do obchodního oddělení Fakultní nemocnice v Plzni, a byl to můj první služební vůz. Sjezdil jsem s ním celou republiku a přes všechny lapálie, co jsem s ním zažil, mě na cestách nikde nenechal,“ uvedl Sladký.
I když je jeho vůz už veterán, v technickém průkazu je vedený stále jako sanitka. Sladký teď jezdí s autem do práce a těší se, že s ním bude navštěvovat i veteránské srazy.
Historické vybavení
Uvnitř vozu je stále originální pohotovostní kufr s desinfekcí, tekutým obvazem, porodním balíčkem, prošlým Alnagonem a tzv. ambuvakem. „Je to vlastně náhrada dýchání. Osádka záchranky to musela tehdy mačkat až do nemocnice. Teď se používá tak dvě minuty, než se pacient zaintubuje a připojí k plicnímu ventilátoru,“ řekl Sladký.
Bohatá minulost
Sladkého sanitka byla vyrobena v roce 1972. Ale pak se pětkrát měnil motor a třikrát karosérie. „Tehdy to bylo běžné. Sanitních vozů bylo málo, takže si šikovní garážmistři za záchranek pořizovali kastle a motory, a dělali přestavby,“ objasnil Sladký. Dnešní podobu získala jeho sanitka v roce 1987. Naposledy jezdila v nemocnici ve slovenských Piešťanech.
Žádný outsider
Stará sanitka není oproti moderní žádný outsider. Vnitřní uspořádání je neskutečně variabilní. Během chvíle se může změnit na verzi sedačkovou či s dvěma lůžky. Vůz je za jízdy hodně měkký. „Je to houpačka. Pacienti se zlomenou nohou jeli pohodlněji, než v dnešní záchrance,“ usmál se Sladký.
Špatná bezpečnost
Horší je to u historické sanitky s bezpečností. Na rozdíl od té dnešní, nemá řidič před sebou žádné deformační zóny. Jeho ochrana je tak při čelním střetu téměř nulová a řízení není také nic moc.
„Nemá posilovač, takže s volantem na místě nehnete. Také sedadlo řidiče před přední nápravou je zvláštní. A nejvíce se s ní dá jet 90 km/h,“ doplnil Sladký.
