8°C
Alenin muž trpí nemocí jako 50 milionů lidí na světě. Nejhorší je samota, říká manželka
Padesát milionů lidí na světě trpí Alzheimerovou nemocí. Přibližně dvě třetiny z nich jsou ženy. Je sedmou nejčastější příčinou úmrtí. Je nevyléčitelná, ale lékaři dokážou zpomalit její postup. Nemoc se nevyhýbá ani mužům, příkladem je manžel paní Aleny (40).
Alzheimer je strašákem dospělých. Není jen trápením pacienta, který postupně ztrácí sám sebe, je také břemenem pro jeho blízké. Choroba postihuje především osoby ve věku 75 až 89 let, avšak každý desátý nemocný je mladší 65 let.
V Česku je podle odhadů 167 tisíc lidí, kteří se s alzheimerem léčí, což je přibližný počet obyvatel Plzně. Do roku 2050 se podle odborníků počet lidí s touto chorobou zdvojnásobí. „Včasné odhalení nemoci je velice důležité pro další vývoj pacienta. Čím dříve o ní víme, tím lépe dokážeme zpomalit její rozvoj,“ říká prof. MUDr. Aleš Bartoš, Ph.D., vedoucí lékař z Centra pro výzkum, diagnostiku a léčbu Alzheimerovy nemoci.
Zároveň upozorňuje, že ne každá porucha paměti souvisí s Alzheimerovou chorobou. Ta sice bývá nejčastější příčinou demence, ale pouze 20 až 30 % pacientů s ní má správnou diagnózu.
Alena Kastelic: Nejhorší je samota
Alzheimerova nemoc není »výsadou« stáří. Udeřit dokáže i na lidi mnohem mladší. Miha Kastelic (47) je tátou dvou malých synů a býval obchodním ředitelem. Dnes se na to stěží rozpomene. Krutá diagnóza zasáhla rodinu před třemi lety.
„Teprve zpětně si člověk uvědomuje, jak se onemocnění začalo projevovat již předtím. Například manžel zapomněl syna vyzvednout ze školky. Tehdy jsem to brala jako nastavení mužského mozku,“ vzpomíná Mihova manželka Alena Kastelic (40). Pak ale přišla ztráta zaměstnání, změny nálad i chování, slovní i fyzická agresivita. Stával se jiným člověkem, než jakého si brala.
Mysleli si, že Miha trpí depresemi. Magnetická rezonance ale objevila úbytek mozkové tkáně. „Ta nemoc není jen o ztrátě paměti, ale hlavně o pochopení souvislostí, důsledků toho, co dělám,“ míní Alena. O manžela několik let s pomocí asistentů pečovala doma. Zároveň se starala o syny a chodila do práce.
„Když řešíte jiný problém, tušíte, kdy skončí. Tady nevidíte světlo na konci tunelu, stále musíte měnit strategii,“ říká. Onemocnění přirovnává k běhu maratonu rychlostí sprintu s panem Alzheimerem na zádech. „Snažila jsem se to zvládnout. Myslela jsem na to, že by jednou řekly děti, že jsem se vykašlala na tátu. Pak se mě psycholog zeptal: co by řekly tomu, že jste se vykašlala na ně?“ popisuje jeden z okamžiků, které rozhodly o změně života rodiny.
Miha je od března v Centru péče Doubrava. Alena i kluci za ním jezdí každý víkend. „S nemocí se dá smířit, ale nejhorší je, když zjistíte, že jste na to sama,“ dodává. Na osud však nežehrá a nelituje se. Naopak se rozhodla využít své zkušenosti a pomoci ostatním, kterým teprve alzheimer vstoupil do cesty. „Na Facebooku jsem založila stránku Pracuji, Pečuji a Pomáhám. Je tam můj příběh, mé zkušenosti a ráda lidem předám kontakty na instituce, které jim pomohou, aby nemuseli prošlapávat dlouhou a složitou cestu jako já,“ dodává Alena.
Test u lékárníků
Rádi byste věděli, jak na tom s pamětí jste, ale k psychologovi, natož k psychiatrovi se bojíte jít? Testováním poruch paměti se již dva roky zabývají odborně vyškolení lékárnici BENU lékáren. Vloni navíc jejich řetězec otevřel dvě Alzheimer konzultační centra v Praze (Anděl a Opatov) a jedno v Ostravě-Hrabové. Ode dneška jsou v provozu další v Plzni, Brně a Hradci Králové. Testování je nezávazné a zdarma.
Odborníci se vedle toho snaží najít způsoby, jak paměť zlepšit. Pomůže růžový šum ve spánku? Lze ji posílit díky probiotikům? Můžete být při tom. Bližší informace na www.abadeco.cz
Marek: Spojují nás vzpomínky a písničky
S alzheimerem má zkušenost také Marek Polášek (50) z Prahy. Onemocněním už šest let trpí jeho maminka Věra (84). Cestu do jejího světa mu prý otevírá hra na akordeon a staré písničky.
„U maminky jsme si dlouho ničeho nevšimli. Snažila se zachovat dekorum. K psychologovi s tím, že ji zlobí paměť, šla dokonce sama, aniž jsme to tušili,“ vzpomíná Marek. Paní Věra byla celý život velmi aktivní, učila technické předměty na střední škole. „Měla velký smysl pro strukturu a organizovanost, psala si vše do diáře. To jí zřejmě v překonávání příznaků nemoci pomohlo. Lékařka se divila, jak dokázala handicap dlouho kompenzovat,“ dodává Marek.
Když se rodina diagnózu dozvěděla, ještě nějakou dobu dokázala díky pečovatelské službě mamince dopřát život doma tak, jak na něj byla zvyklá. V současné době už ale paní Věra žije v Diakonii v Krabčicích. Komunikovat s pacienty s tímto onemocněním bývá komplikované. Marek ale našel cestu. Když jde maminku navštívit, bere s sebou akordeon. Hraje jí i ostatním. „Je složité vést dialog, ale můžete vzpomínat a písničky jsou v jiné části paměti, jsou tam meladie i slova. Překvapuje mě, že dlouhodobá paměť je bez velkého omezení. Rozjedou u lidových písniček osm slok, já je ani neznám. Všichni se pobavíme a máme z toho radost,“ dodává Marek Polášek
