8°C
Dnes si lze jen těžko představit okolí Florence bez neorenesanční budovy, kde sídlí Muzeum města Prahy. Ta je sice v současné době veřejnosti uzavřená kvůli rekonstrukci, nicméně její architektonickou hodnotu lze obdivovat i zvenčí. Za její podobou stojí architekt Antonín Balšánek (†55), který je zodpovědný například i za podobu Obecního domu v Praze či mostu Legií.
Prvopočátky muzea
Historie samotného muzea sahá do hlubší doby. „26. října 1877 upozornil náměstek starosty Královského hlavního města Prahy profesor Otakar Antonín Zeithammer městskou radu, že mnozí jednotlivci i společenstva prodávají starožitnosti dokumentující dějiny Prahy agentům, vyvážejícím je do ciziny,“ uvádí v knize 130: Muzeum hlavního města Prahy 1881-2011 náměstkyně ředitelky MMP Pavla Státníková.
Praha se tak usmyslela o své kulturní dědictví starat, a tak jako instituce bylo muzeum založeno v roce 1881, přičemž o dva roky později otevřelo své první expozice. Nejdříve tomu tak bylo v původně kavárenském pavilonu, který se nacházel severovýchodně od Poříčské brány, která stávala zhruba v místech zaniklého vlakového nádraží Těšnov. Až teprve koncem 80. let 19. století bylo představitelům města jasné, že instituce takového významu si nezaslouží „skromný“ pavilon, nýbrž reprezentativní stavbu.
„Městská rada se v srpnu 1895 usnesla, že vyhotovení plánů zadá architektu Antonínu Balšánkovi a vyzvala jej k jejich zhotovení,“ uvádí Státníková ve sborníku 100. výročí založení prachatického muzea. S výstavbou se začalo v roce 1896, přičemž o dva roky byla budova dokončena v důstojné podobě, jakou známe dnes.
Je až s podivem, že byla veřejnosti poprvé otevřena až v roce 1900 – tak dlouho totiž trvaly instalační práce nejrůznějších expozic a cenných sbírek muzea. „Od 27. září 1900, kdy byla expozice v nové budově zpřístupněna veřejnosti, můžeme konečně o pražském městském museu hovořit jako o skutečně důstojném stánku pro uchování hmotné paměti dějin Prahy,“ zmiňuje Státníková, která je zároveň hlavní kurátorkou sbírek MMP, datum, kdy došlo ke slavnostnímu otevření honosné budovy. Jaké skvosty se v nich ukrývají?
Kus staroměstské historie
Dominantou Staroměstského náměstí je bezpochyby Pražský orloj. Ten si lze jen těžko představit bez kalendářní desky, kterou vymaloval věhlasný malíř Josef Mánes (†51). Nemnoho lidí přitom ví, že kalendářní deska, která je dnes na orloji k vidění, je věrnou replikou originálu. Autentická deska se totiž nachází ve sbírkách MMP. Jedná se o unikátní kalendárium, které je pohyblivé a otáčivé.
Na věž byla Mánesova kalendářní deska umístěna v roce 1866. „Již záhy se ukázalo, že dílo velmi trpí povětrnostními vlivy,“ píše Státníková v knize 130: Muzeum hlavního města Prahy 1881-2011. Proto byl originál v roce 1882 z věže sejmut, aby mohla být jeho malebnost zachována pro další generace. „Mánesovo dílo je provedeno olejem na měděné desce, medailony jsou vyzlaceny na způsob středověkých knižních ilustrací. Desce dominují dvě řady medailonů, v jedné je zpodobeno dvanáct měsíců v roce, v druhém dvanáct znamení zvěrokruhu.“
Marnost nad marnost
A ještě chvilku u věhlasného orloje zůstaňme. Ostatně z pražských památek patří mezi ty nejnavštěvovanější zahraničními turisty. Jenže ani ti čeští kolikrát nevědí, že nejen kalendářní deska není původní. Ve sbírkách MMP se totiž nachází také dřevěná a pohyblivá polychromovaná socha Marnivce, který se prohlíží v zrcadle a který se původně nalézal ve vrchních patrech sochařské galerie orloje.
Ačkoliv… opravdu jde o marnivce? „Existuje jiný výklad významu sochy: má se jednat o mága, pohlížejícího prostřednictvím zrcadla za hranice smyslového světa,“ líčí Státnicová. Originál sochy pochází z roku 1659, přičemž muzeum jej obdrželo až v roce 1936.
»Zamířit a pal«
Nejen uměleckými předměty nezměrné hodnoty muzeum disponuje. Příkladem budiž střelecký terč pražských ostrostřelců, který se do muzea dostal v roce 1918. „Terče pocházejí z období konce 18. století až poloviny století devatenáctého,“ vysvětluje Státníková. Vojáci se tehdy cvičili v Praze zejména na ostrovech – odtud ostatně pochází původ názvu Střeleckého ostrova.
Prvopočátky dějin
Sbírky muzea nicméně zahrnují ještě pozoruhodnější a především starší kousky, které by ledaskdo hledal třeba v Národním muzeu. Například zlaté gomblíky (ozdoba oděvu typická pro období Velké Moravy, tedy 9. až 10. století – pozn. redakce), které byly při archeologických vykopávkách objeveny poblíž Roztoků u Prahy.
„Od 2. poloviny 9. století do počátku 11. století tu pohřbívali obyvatelé nedalekého přemyslovského hradiště Levý Hradec, na kterém kníže Bořivoj (první historicky doložený kníže Čech – pozn. redakce) postavil první křesťanský kostel v Čechách,“ popisuje Státníková. „Zachráněné části hrobových výbav skončily v soukromých sbírkách, odkud se později dostaly do muzeí.“ MMP je konkrétně věnoval archeolog Josef Antonín Jíra (†61), který je podepsaný pod mnohé pozoruhodné archeologické objevy právě v Praze.
Praha pod drobnohledem
Nezmínit nelze precizní Langweilův model Prahy z papírové lepenky, který hlavní město znázorňuje v období první poloviny 19. století. Vyrobil jej knihovník Antonín Langweil (†45), a jak dříve pro Blesk.cz uvedla kurátorka Langweilova modelu Kateřina Bečková, práce na modelu o rozloze zhruba 20m² mu zabraly neuvěřitelných 11 let.
„Model se skládá z 52 částí, které na sebe nepasují jako lego, ale jsou na sobě nalepené, což je velmi složitá práce. V dnešní době nepředstavitelná. Komíny se snažil dávat tam, kde přesně byly. Jsou to malá dřívka, něco jako sirky,“ sdělila Bečková. Zajímavostí je, že model si koupil Ferdinand V. (†82), který v Praze dožíval svůj „panovnický důchod.“ V roce 1848 byl totiž nucen abdikovat na post rakouského císaře i českého krále, načež zakrátko poté přesídlil natrvalo z Vídně do Prahy, kde také v roce 1875 zemřel.
Muzeum města Prahy nicméně nespočívá jen v jedné budově. Ve správě má řadu historicky i architektonicky cenných objektů, ve kterých se lze dozvědět mnoho zajímavostí o minulosti a krásách Prahy. Namátkou třeba Petřínskou rozhlednu, zámecký areál Ctěnice, Novomlýnskou vodárenskou věž, dům u Zlatého prstenu nebo novější Müllerovu či Rothmayerovu vilu.
