9°C
Realita v první linii: Lidé se bojí se mnou jezdit. Pracuji i 19 hodin v kuse, říká taxikář Petr
Je to již téměř rok, co se život v České republice změnil k nepoznání. Po světě se začal šířit virus a spolu s ním i strach. Pandemie onemocnění covid-19 téměř zastavila společenské dění, možnost cestování, ale i tak běžné věci, jako je třeba chození do práce. Poslední zmíněná položka ale neplatí pro občany, kteří pracují v takzvané první linii. Nejsou to ale jen záchranáři či policisté, kteří každý den riskují své životy pro dobro ostatních. Neobešli bychom se ani bez prodavaček, řidičů MHD nebo pošťáků. V seriálu Blesku přinášíme rozhovory s těmi, jejichž profese je právě jednou z těch nejvíce dotčených.
Trojnásobný tatínek Petr Jeřábek (33) pracuje v Jablonci nad Nisou jako taxikář. Pandemie koronaviru mu obrátila život naruby. Aby uživil svou rodinu, musí nyní pracovat i 19 hodin v kuse. Stále se však potýká s tím, že se lidé během doby covidu bojí s taxikářem svézt. A to, i když dodržuje všechna hygienická nařízení. Dělá, co může, aby se vzpamatoval z poklesu zájmu o jeho služby.
Strach z taxikářů
Doba je zlá a vystrašení lidé se podle Petra bojí využívat služby taxikáře. „Roušku nosím. Vůz dezinfikuji několikrát denně a dvakrát týdně jezdím na ionizátor,“ popisuje jablonecký taxikář hygienická opatření, která dodržuje kvůli svým zákazníkům. Blesk.cz prozradil, co vše se od propuknutí pandemie a vyhlášení výjimečného stavu změnilo.
Jak vypadá váš běžný den, co se změnilo proti době před covidem?
Můj normální den nyní vypadá úplně jinak než před covidem. Z 90 % dělám od 12:00 do 07:00, což znamená 19 hodin v práci. Myslím si, že je realita taxikářů všude stejná. Je to na p*d.
Tak dlouho? Jak se udržujete bdělý? Pijete kávu?
Piji černý čaj a cucám bonbony s kofeinem. Kávu nepiju.
Jak se mění situace během 1., 2. a 3. vlny? Jaký je vývoj?
Při první vlně bylo hodně cítit, že se lidé bojí jezdit. Rozdíl mezi 2. a 3. vlnou nepociťuji. Je to pořád špatné.
Vidíte světlo na konci tunelu? V čem ho spatřujete?
Jediné světlo na konci tunelu uvidím, až se otevřou kluby, restaurace, přijedou turisté a budou zase sportovní utkání s diváky.
Co vás drží nad vodou, kde berete sílu? Jak odpočíváte?
Nad vodou mě drží vidina toho, že se to jednou vrátí zpátky do normálu a já budu moci normálně vydělávat. Odpočinek teď tedy moc neznám.
Jak covidový nápor v zaměstnání změnil váš osobní život?
Jsem mnohem méně doma s rodinou a dětmi, jelikož musím vše finančně obstarat.
Máte pocit, že ve vašem segmentu je pomoc státu odpovídající?
Od státu jsme nedostali žádnou kompenzaci.
Dostalo se vám uznání, opory, odměn v jakémkoli smyslu?
Na tuto otázku nemám jak odpovědět.
Co je nejhorší a nejtěžší?
Nejtěžší jsou ty dlouhé směny a strach lidí s námi jezdit.
Co vás štve?
Štve mě ta nerozhodnost vlády, města a dalších, že vlastně nevíme ze dne na den, co se bude dít. Nikdo nám není schopen pořádně nic říci.
Přinesla nám pandemie něco pozitivního? Ukázala vám něco?
Něco pozitivního? Tak to vážně ne.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
Související
