Generace C jako covid: Vyrůstají tisíce dětí, které nepoznaly život mimo koronavirus

„Covid je ohromná megaudálost lidských dějin,“ nešetří superlativy Haim Israel, analytik z BofA Research, který Gen C popsal v loni hojně citované zprávě. „Žádný jiný moment tuto generaci nebude tolik definovat.“

Pojem Gen C či Generace covid se začal objevovat už v prvních měsících pandemie před rokem a postupně začal zdomácňovat, například u investičních analytiků jako Haim Israel nebo u Dětského fondu OSN (UNICEF).

Definovat tento termín není snadné. Ostatně označení pro skupiny lidí narozených v určitou dobu se mohou časem měnit třeba kvůli měnícímu se významům některých událostí, nebo jen mohou do módy přicházet jiná označení a slovní hříčky.

Coviďátka, pandemimina a koroniálové: Rodí se první děti karantény. Přijde baby boom?

V USA běžně dělí ročníky takto, jak popisuje CNN:

• Nejskvělejší generace: narození do roku 1924. Název podle stejnojmenné knihy Toma Brokawa z roku 1998, pocty ročníkům, které zažily Velkou hospodářskou krizi a pak bojovaly v 2. světové válce.
• Tichá generace: 1925-1945. Podle eseje v magazínu Time byli v mládí tišší, opatrnější než ta předchozí, vyrůstali v těžkých dobách krize, světové války a děsu ze sovětských atomových bomb. Ale přesto formovali rock’n’roll a další novou popkulturu.
• Baby Boomers: 1946-1964. S koncem 2. světové války, návratem vojáků a optimismu přišel baby boom, znatelný i v Československu. Na západě z této generace vyrostly protestní kultury hippies i punk.
• Generace X: 1965-1980. Vyrůstali na televizi a hudebních idolech MTV, častěji bez dohledu pracujících matek. Název možná vymyslel rocker Billy Idol (měl kapelu Generation X), sociologové ho začali používat díky článku a posléze knize Generace X: Vyprávění pro akcelerovanou kulturu od Douglase Couplanda. V Československu sem zhruba zapadají normalizační Husákovy děti – další vlna babyboomu, kterou zplodily silné poválečné ročníky, do jisté míry motivované i státními přídavky.
• Mileniálové (Generace Y): 1981-1996. Dospívají či nabírají rozum kolem přelomu milénia, s videohrou, počítačovou myší nebo mobilem v ruce.
• Generace Z: 1997-? Mobil dostali do ruky chvíli po chrastítku.

Haim Israel si Gen C definuje jako děti narozené od roku 2016 (tedy aktuální předškoláky) po polovinu 30. let. „Koronavirus je politickou, hospodářskou a psychologickou událostí naší doby, která požene rozvraty a transformace ještě další roky. Přinese radikální transformaci, jaká se přihodí jen jednou za generaci,“ napsal Israel ve svém reportu a přidal údajný citát V. I. Lenina: „V některých dekádách se nic neděje a v některých týdnech se udějí celá desetiletí.“

I dětem narozeným mnoho let později bude pandemie utvářet životy. „Budou jiní, bude je definovat kompletně nový svět,“ říká Israel.

Na YouTube, Instagram či TikTok přibývají videa batolat, jež ve všem vidí dávkovač dezinfekce, koukají zvědavě z oken lockdownového vězení a rozruší je snad cokoliv, co ještě před rokem bylo pro ty nejmenší všedním výjevem. Dnes mají o nové podněty nouzi.

Emmett se narodil v dubnu 2020 v Bellinghamu v americkém státě Washington. Máma Becca Strausová a nejbližší rodina mu vlastně po celý život museli suplovat veškeré lidstvo, kromě domova toho ze světa moc nepoznal. „Jsme zvědaví, jak to bude s dětmi, až se konečně začnou setkávat,“ přemítá Strausová. „Octnou se v jedné místnosti, budou se divit – ‚Co jsou zač všechny ty děti? Co mám dělat? Jak se mám zvednout a jít si s nimi hrát‘?‘

O své syny (3 a 6 let) má obavy i Natalie Sanchezová z Arkansasu – zvyknou si, až se konečně budou moci vrátit do školy a školky? Loni moc nedovedli pochopit, proč se musely rušit oslavy jejich narozenin a proč si nemohou hrát s kamarády. „Myslím, že si z pandemie odnesou šrám, nezapomenou na to,“ řekla Sanchezová pro CNN. „Obávám se, protože to pozoruji i sama na sobě, že budou trochu antisociální. Ale doufám, že to bude silnější generace, v tom roce jsme hodně zkusili.“

Sebepoškozování, nadváha, potíže s řečí. Děti zavřené doma chřadnou i psychicky

Odloučení od vnějšího světa a cizích lidí se bude týkat velké spousty dětí (nejen) západního světa, ale to je ještě to nejmenší. UNICEF varuje, že kvůli pandemii přibývá dětí v ohrožení chudobou, hladem, úzkostmi, zneužíváním, ba nucenými sňatky. „Vidíme jasné známky, že si děti ponesou jizvy z této pandemie ještě dlouhé roky,“ řekla ředitelka UNICEF Henrietta Foreová. Přinejmenším každé sedmé dítě strávilo většinu posledního roku doma.

„Prvních tisíc dní je ve vývinu dítěte klíčových,“ říká Jennifer Requejoová, která v UNICEF řeší otázky zdraví. „Státy se teď zaměřují na pandemii, ale je důležité, aby nezanedbaly toto zranitelné období v životech dětí. Některé významné věci není možné odložit,“ varuje.

Socioložka Lori Peeková z Coloradské univerzity v Boulderu se specializuje na pohromy. Po hurikánu Katrina, který roku 2005 zdevastoval zejména New Orleans, publikovala knihu Děti Katriny. „Vidím spoustu podobností,“ říká nyní. „V časech krize se ostřeji vyjevily nerovnosti. Bylo jasně znát, že Afroameričané s nízkými příjmy byly za Katriny nejvíc zranitelní, trpěli nejtěžšími dopady a nejdelší obnovou. To samé se děje za pandemie,“ cituje ji CNN. Černoši a hispánci spíše s covidem stonají a umírají, děti s tmavou barvou kůže častěji přicházejí o výuku.

Malí školáci trpí víc

Glen H. Elder vidí paralely i s nadnárodním strádáním před téměř sto lety, po krachu Wall Streetu a následujících letech nouze. Profesor sociologie z prestižní Severokarolínské univerzity v Chapel Hill napsal knihu (pro změnu) s názvem Děti Velké deprese. Píše v ní, že starší chlapci, kteří tehdy vyrůstali, se s bídou uměli lépe vypořádat. Ale mladší děti, které hospodářské strádání a psychologický zmar zažívaly blíže k rodičům, spíše pociťovaly třeba frustrace otců vyhozených z práce a poznamenalo je to na mnoho let.

Starší děti dokážou nějak pochopit situaci a také vyjádřit své emoce, obavy. Ty nejmladší zase kolikrát nic než lockdown nepoznaly. Nejvíc tak mívají dětí, které ještě neumějí vyslovit své složité pocity a teprve se učí chápat svět. „Vidíme sedmi, osmi, devítileté děti, na které má rok v izolaci, domácí výuka, narušení každodenního režimu a aktivit výrazný negativní dopad,“ říká profesor psychologie Jonathan Comer. „Zatím je samozřejmě těžké říci, jak bude celkově vypadat charakter této generace a jak bude z dlouhodobého hlediska ovlivněno její duševní zdraví.“

Každý rodič ale přece jen může konat: podle Peekové je důležité mluvit s dětmi o tom, co prožívají, poslouchat je, dát jim příležitost přispět něčím, co je v jejich silách. „Co nyní děláme my všichni, sehraje velkou roli ve formování budoucnosti Generace C,“ uzavírá CNN.