Teroristy to nekončí: Obyvatele Kábulu sužují i útoky zlodějů a agresivních psů

Majitelé obchodů v jedné z kábulských čtvrtí o nich mluví jako o stínové vládě. „Jsou tu psi a ozbrojení zloději, kteří dělají lidem ze života peklo na zemi,“ řekl Fahím Sultání, který se jako oficiální zástupce komunity snaží lidem pomáhat z kanceláře, kterou si vytvořil v zaprášených, prázdných troskách někdejšího kina.

Od doby, co v Afghánistánu propukla pandemie koronaviru, stoupla v Kábulu zločinnost. Těsně po vyhlášení první uzávěry v loňském roce se stal na ulici Fahíma Sultáního zločin, jaký se od té doby opakuje s nevyhnutelnou pravidelností na dalších místech města - prodavač zmrzliny před bývalým kinem byl zastřelen a oloupen.

Ženě (33) vypíchli oči, protože pracovala u policie. Brutální útok si objednal její otec

Obyvatele, kteří se kvůli obživě musí vydávat do ulic města, ohrožují také toulaví psi, kteří se stali smutnou a neustálou součástí Kábulu. Ve dne tato zvířata odpočívají a šetří energii. Po soumraku pak společně se zločinci ovládnou ulice.

Prakticky každé město na světě se musí vypořádat s pouliční kriminalitou a některá i se smečkami toulavých psů. Ale jen málo z nich navíc sužují každodenní pumové útoky, cílené vraždy a 40 let neutuchající války. Některé ulice a křižovatky se staly demarkační linií vymezující teritorium, kde se mezi stíny prohánějí smečky tvořené desítkou a více psů s alfa-samcem v čele, kam se lidé neopovažují vkročit.

Nést něco v noci na ulici? Nebezpečné

Většina těchto psů vypadá jako kříženec mezi ovčákem a labradorem, i když jsou o něco menší a podsaditější. Žijí mezi hromadami odpadků na konci uliček a v blízkosti restaurací, kde mohou hledat zbytky jídla. Městské úřady se opakovaně snažily je vybít. Ve městě existuje několik útulků, pomáhají místní dobrovolníci i milovníci psů ze zahraničí, ale smečky v ulicích dál úspěšně přežívají.

Sultání odhaduje, že psi jen v jeho čtvrti za poslední rok pokousali asi deset lidí. Byli to většinou pouliční prodavači vlekoucí mobilní jídelní stánky, kteří nebyli dost rychlí, aby psům dokázali utéct. Očkování proti vzteklině je časté a ubírá značnou část z rozpočtu afghánského ministerstva zdravotnictví - ročně zhruba 200.000 dolarů (asi 4,4 miliónu korun).

Po krvavém útoku začala kojit sirotky z Kábulu. K mladé mamince se přidaly další ženy

Sultání ve své čtvrti zastupuje asi 4000 rodin, jejichž požadavky a problémy tlumočí městské radě. Pro psy ale má slabost a stará se o několik z nich, kteří se usadili na parkovišti před kinem. Během dne psy chrání a často nechává otevřená dveře do kina, aby se mohli schovat uvnitř před ranním a odpoledním kamenováním od procházejících školáků.

Pokud jde o útoky zlodějů a lupičů, těch Sultání ve své čtvrti za uplynulý rok zaznamenal asi dvě desítky. Jedním z přepadených byl i jeho bratr Sajíd Ahmad Šáh, kterého před dvěma měsíci okradli jen pár desítek metrů od kina. Útoku přihlíželi i „jeho“ psi z parkoviště. „Když po sedmé večer něco nesete po ulici, napadnou vás,“ řekl Sultání - a myslel tím jak lupiče, tak psy.

„Je to psychicky vyčerpávající“

Od roku 2014 kriminalita v Kábulu neustále stoupá. Od března 2017 do března 2019 tu bylo zaznamenáno zhruba 8000 trestných činů, uvedla nezisková organizace Afghánská síť analytiků (AAN). Afghánské ministerstvo vnitra odmítlo poskytnout údaje o kriminalitě za uplynulý rok. Ale začátkem roku 2020 nárůst trestných činů přiměl vládní činitele, aby zakázali používání motocyklů, což je primární způsob dopravy mnoha zločinců; byť tento zákaz nebyl v praxi příliš prosazován.

Beztrestnost a kriminalita nejhůř dopadá na majitele malých obchůdků, jako je Muhammad Ibrahím, který prodává nápoje a občerstvení asi kilometr od Sultáního kina. Po soumraku se okolí jeho obchodu ponoří do temnoty; světlo hrstky pouličních světel a vývěsních štítů restaurací se sem nedostane. Ibrahímovi je 20 let, v obchůdku pracuje už sedm let - a jeho unavený hlas zní, jako někdo třikrát starší. Během posledního roku musel zkrátit otevírací dobu; ráno chodí do práce později a večer zavírá dřív, aby se vyhnul psům i zlodějům.

Rodící ženy umíraly na sále: Zdravotní sestra Jitka popsala krvavý útok na porodnici v Kábulu

Tím mu ale na vlastní obživu zbývá kratší doba. „Vláda a policie dělají, co mohou,“ řekl ve svém obchodě mezi kartony s plechovkami limonády a sáčky bramborových lupínků. „Ale nemají kapacitu, aby mohli bojovat proti psům, teroristům a zlodějům.“

„Je to psychicky vyčerpávající,“ dodala 19letá Marjam, která žije kousek od kina. O dobách, kdy se v něm před desítkami let promítaly filmy, už jí ale vypráví jen její otec, sama je nezažila. „Z jedné strany jsou tu psi, kteří nám brání vyjít z domu, a na druhé straně jsou zloději,“ dodala.

Skupinka chlapců ve věku od devíti do 14 let se rozhodla zkusit uzavřít mír se smečkou žijící na hřbitově na vrcholku kopce, kam si kluci chodí pouštět draky. Začali jim nosit jídlo a hrát si s nimi. Především ale chtějí, aby si na ně Čtyřoký, Zrzek, Tlapa a Rex - jak jim začali říkat - zvykli a po setmění na ně neútočili. A možná... možná by je jednou tito psi mohli dokonce bránit před dvounohými útočníky číhajícími ve tmě.