7°C
Že ho sudičky vybavily pořádnou dávkou talentu, se shodují laici i odborníci, kdykoli vidí nějaký z jeho snímků. Vzápětí je překvapí věk mladého fotografa. Michal ale fotit začal už dávno.
„Ve třech letech mi rodiče koupili první foťák, ale dokud jsem neměl svůj, bral jsem tátův,“ řekl. Pamatuje si i svůj první snímek. „Nejde na něj zapomenout, protože mi to občas připomínají se smíchem rodiče. Vyfotil jsem síto proti komárům, ale nějakým zázrakem se mi ho podařilo zvětšit tak, že naši dlouho přemýšleli, kde jsem vyfotil takové mohutné mříže.“ Tatínek Petr prozradil, že Michal dokáže dobrý snímek lovit i 10 hodin denně.
Focení je i terapie
„Dokonalý obrázek jsem ještě nevyfotil. Doufám, že se to někdy povede. Ale jinak je focení v přírodě krásné, i když dost náročné a vyžaduje šílenou trpělivost. Představte si, že čekáte pět hodin na ledňáčka. Jste skrčený v malém stanu. Pak přiletí. Děláte poslední doostření. Najednou se odněkud vynoří turisté a vy můžete jít domů,“ řekl Michal.
Koníček je pro něj zároveň terapií, má totiž Aspergerův syndrom, který se řadí mezi poruchy autistického spektra.
„Já si hrozně rád povídám, ale jen s lidmi, které perfektně znám. Tedy ať jsem přesnější, tak s rodinou. Když mám komunikovat s někým cizím, stáhne se mi krk a mám temno před očima. Najednou zapomenu i jak se jmenuju. A při každém rozhovoru prožívám muka,“ svěřil se.
„Nedokážu ze sebe dostat kloudnou a plynulou větu. Takže jsem v podstatě komunikaci s cizími lidmi téměř vzdal, což občas bývá problém třeba ve škole. U focení je to jiné. Rozhoduji kdy, kde a co budu fotit. Stávám se součástí přírody. Jsem si jistý, co dělám a proč to dělám,“ dodal.
Focení je jako dýchání
Michal si život bez focení neumí představit. „Je to pro mě stejně důležité jako dýchání. Den, kdy nefotím, považuji za ztracený. A fotit chci skoro vše. Tedy vše živé. Lidi, zvířata, krajiny. Neláká mě jen architektura a technika. Na živých objektech je nejlepší, že neuděláte dvě stejné fotky. Vždy je něco jinak. Světlo, opadne list, kruhy pod očima,“ uvedl mladík, jemuž se dostává výjimečné podpory od rodiny, ale i od kolegů.
„Mým cílem je dělat fotky, které nebudu muset vysvětlovat. Chci, aby se mé fotografie líbily. Chci, aby ukázaly nádhery světa všem, kteří by je bez fotky či videa nemohli nebo neuměli vidět. Když lidi uvidí, co vše jim svět nabízí, budou na sebe možná hodnější a začnou přírodu konečně skutečně chránit,“ dodal.
Fotografka Jana Mašterová: Je to talent!
Jedním z Michalových fanoušků poté, co jí Blesk jeho snímky představil, je i Jana Mašterová, vítězka kategorií Czech Nature Photo (2018) či Slovak Press Photo (2022).
„Má opravdu hezké snímky, nesporný talent a měl by ho rozvíjet,“ řekla Blesku. A jaká je její rada mladému kolegovi? „Doporučila bych mu sledovat fotografie přírody od Petra Bambouska a Michala Krauseho. Co se týče vzdělání, velmi doporučuji střední i vyšší grafickou školu v pražské Hellichově ulici. Je nejlepším vstupem na FAMU či VŠUP. Také by měl zkusit nějakou junior kategorii foto soutěže, třeba Czech Nature Photo. Tam si studentů považují,“ dodala.
Zakladatelka Czech Press Photo: Profesionální!
„Kdybych nevěděla, že jde o třináctiletého chlapce, považovala bych tyto snímky za práce prvotřídního profesionála s mimořádným citem pro vnímání živé i neživé přírody, dokonalou kompozici, tvar, a hlavně – nakládání s barvou, které je přímo geniální,“ řekla Blesku Daniela Mrázková, uznávaná česká teoretička a kritička umělecké fotografie i kurátorka fotografických výstav. Mimo jiné je zakladatelkou soutěže Czech Press Photo.
„Nepromarní-li tento hoch možnosti, zcela určitě ho čeká skvělá budoucnost. Doporučovala bych mu, aby neváhal a hned se zúčastnil soutěže Czech Photo Junior, ale i soutěže Czech Nature Photo 2023 – obě s uzávěrkou počátkem února.“
VIDEO: Lubomír (39) postupně slepne. Přesto báječně fotografuje.
Lubomír (39) postupně slepne. Přesto báječně fotografuje Karel Janeček, Blesk
