22°C
Míla Myslíková, představitelka energických žen z lidu, co jsou „krev a mlíko“, nikdy neměla o ctitele nouzi. Ovšem s láskou to už bylo horší. Když jí bylo třiadvacet, vdala se za hereckého kolegu z brněnského divadla Štěpána Zemánka (†61), ale moc dlouho jim to neklapalo. Navenek sice tvořili krásný, harmonický pár, ale Míla to s ním v soukromí neměla vůbec snadné. Herec známý z Kladiva na čarodějnice holdoval alkoholu, a když se napil, byl agresivní a prý ji i bil. Nikoho asi nepřekvapí, že se s ním Míla rozvedla.
„Osud tomu ale tak chtěl a dnes jsem ráda,“ řekla jednou ve svých vzpomínkách. Prý je lepší žít sama, než s někým, s kým si nerozumí. Po rozvodu měla ještě dva vážnější vztahy, ale ani ty neskončily manželstvím. Ten první ztroskotal kvůli tomu, že nemohla mít děti. „Slávek byl o několik let mladší a myslím, že zatoužil po rodině. Našel si dívku, a to Miluška dost těžce nesla,“ prozradila pak hereččina kamarádka Naďa Vicenová (83).
V roce 1962 se Myslíková potkala na filmovém festivalu v Karlových Varech s finským novinářem Heikkim. Byl z toho vztah na dálku a díky němu se Míla zamilovala i do Finska. O něm také napsala knihu V zemi Kalevově. A na sklonku svého života poznala pana Václava, se kterým chodila do restaurace nedaleko svého bytu. Prý jí připomínal básníka Nebeského, kterého milovala česká spisovatelka Božena Němcová. Můžeme jenom doufat, že se Myslíková alespoň na konci své pozemské pouti dočkala lásky a štěstí, jehož se jí celou dobu nedostávalo...
Po citové stránce totiž strádala i co se příbuzenských vztahů týkalo. Se svými jedinými příbuznými, tedy s neteří a synovcem, se nestýkala. Nechtěla. „Teta si to v posledních letech nepřála. Prý proto, že je stará a nemocná, a abychom si ji pamatovali jako dřív. Když zemřela, dozvěděli jsme se to z rádia,“ uváděla hereččina neteř, paní Alena Šimáčková, po jejím skonu. O pohřeb se postarala její kamarádka Myrna Skálová, která také vše zdědila -získala autorská práva na filmy, knížky a pohledávku asi osmdesát tisíc korun, které tetě dlužilo jedno nakladatelství.
Básníci 6 budou bez Štěpánovy maminky: Smutné svědectví o její smrti! FTV Prima
Psaní jako terapie
Právě literatura byla po herectví druhou velkou láskou Míly Myslíkové. Psala velice ráda a knížky jí přinášely především radost - i proto, že peněz z nich moc nikdy neviděla. Byla totiž velmi důvěřivá a mnohokrát se zklamala v lidech, kteří ji nějak zneužili. Například knížka Ta naše pohádka česká, kterou napsala, ji přišla hodně draho. Jednomu podnikateli půjčila sto tisíc korun, aby ji mohl vydat. Jenže zpátky už nedostala ani korunu...
Ani tyhle špatné zkušenosti však Mílu neodradily v rozhodnutí psát dál. Za svůj život napsala několik knížek pro děti, dvě o Finsku a jednu o betlémech. Na sklonku života se Myslíková věnovala už jenom psaní - a péči o pejska. Měla fenku Betynku, kterou velice milovala, a před spaním jí dokonce zpívala. Jezevčík jí patrně v životě nahrazoval obrovskou díru po dítěti, které nikdy neměla.
Smrt
Konec jejího života byl ještě smutnější. Onemocněla Parkinsonovou chorobou, měla cukrovku a přidala se také ke Hnutí Grálu. Údajně proto, že hledala víru, kterou v běžném životě nikde nenacházela. Bohužel, i to jí bylo osudným – téměř všechny peníze, které si vydělala, darovala sektě. Po její smrti v roce 2005 toho po ní moc nezůstalo – jenom pár desek a knížek, a autorská práva, která získala výše zmiňovaná Skálová, co o sobě tvrdila, že je Myslíkové vzdálenou příbuznou.
Vyhledávaná herečka dožila skromně, ve své garsonce ve dvanáctém patře paneláku na pražském Pankráci. Zemřela tři dny před svými dvaasedmdesátými narozeninami, které by oslavila 14. února. Na Geriatrické klinice v Praze podlehla druhé mrtvici. Místem jejího posledního odpočinku se stal hřbitov v Polné u Jihlavy.
