Před 70 lety pohřbili Stalina. Proč teď zase Rusové vykopali kult osobnosti?

Pátý březen byl i na ruské poměry nezvykle mrazivý den. A nejen počasím. Chvíli před desátou hodinou večer konstatovali lékaři smrt sovětského vůdce Josifa Stalina (†74). Ustanovila se speciální komise, nařídil se čtyřdenní státní smutek až do pohřbu 9. března. Lidé stáli dlouhé fronty, aby vzdali hold „Otci národů“, jak ho vzýval komunistický tisk. Byl to takový nával, že byly ušlapány stovky, ne-li tisíce truchlících.

Ještě tři roky sovětským špičkám trvalo, než se distancovaly od kultu osobnosti. „Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu - leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může udělat; ve svém jednání je neomylný. Taková představa o člověku, konkrétně řečeno o Stalinovi, se u nás pěstovala mnoho let,“ prohlásil nový vůdce Nikita Chruščov na 22. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu.

O Stalinově historické roli, paranoiích, osobním životě, ženách, dětství i smrti, charakterových vadách a dalších okamžicích života se dočtete v nové výpravné publikaci Blesk Extra Speciál pod názvem STALIN – RUDÁ ZRŮDA.

K dispozici u prodejců tisku i online na iKiosek.cz.

Pořiďte si novou publikaci Blesku o Stalinovi | Infografika Blesku

Leninova kritika Stalina

Připomněl mj., kterak byl dlouholetý vůdce nesnášenlivý, nepřipouštěl debaty a zavedl pojem nepřítel lidu. „Každého, kdo v něčem se Stalinem nesouhlasil, kdo byl v pouhém podezření z nepřátelských úmyslů, každého, kdo byl prostě pomluven, umožňoval vystavit těm nejtvrdším represím s porušením všech norem revoluční zákonnosti,“ uvedl Chruščov 25. února 1956 na uzavřeném jednání v projev Kult osobnosti a jeho důsledky.

„Tím, že se soudruh Stalin stal generálním tajemníkem, soustředil ve svých rukou nesmírnou moc, a já si nejsem jist, dokáže-li vždy dost obezřetně tuto moc uplatňovat,“ napsal už v prosinci 1922 V. I. Lenin komunistickým špičkám, v jakési politické závěti, připomněl Chruščov, jenž nechal soudruhům rozdat kopie.

Krvavý vládce Stalin sedm let ležel v mauzoleu: Jeho mumii se pokusili ukrást!

Další roky ovšem trvalo, než se taková slova dostala na veřejnost. Až se konečně začaly odstraňovat Stalinovy pomníky v Sovětském svazu i jeho satelitech - tavily, pálily, házely do řeky… Obří památník na Letné, dokončený až r. 1955 po vůdcově smrti, v listopadu 1962 začali odstřelovat.

Až v 60. letech se víc hovořilo o tom, kdo Stalin skutečně byl: masový vrah. Podle odhadů historiků se až 40 milionů lidí stalo obětí teroru tří dekád stalinismu - popravených, vyhladověných, zemřelých či přinejmenším zmrzačených. Sovětští občané umírali v gulazích, národnostní menšiny byly masově deportovány, přední intelektuálové a umělci dostali nálepku „nepřítel státu“ a čekalo je mučení, ba smrt.

Ukrajinský hladomor byl genocida

Jak připomněl server DW, ukrajinský parlament roku 2006 prohlásil Stalinovu politiku kolektivizace, jež v letech 1932-33 vyvolala hladomor („Holodomor“) na Ukrajině a dalších částech SSSR, za genocidu Ukrajinců. Stalin posílal policisty zabavovat obilí i dobytek z nově kolektivizovaných statků, včetně osiva; zemřely odhadem čtyři miliony (ne-li daleko víc) lidí. Za genocidu to prohlásily i Polsko, Gruzie a několik zámořských zemí; 2018 také USA.

Loni, po propuknutí ruské invaze na Ukrajinu, totéž označení najednou přijala řada dalších států. „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky prohlašuje před lidem Ukrajiny, zejména přeživšími hladomoru a rodinami i příbuznými miliónů obětí, že uznává uměle vyvolaný hladomor v letech 1932 - 1933 na Ukrajině za otřesný zločin genocidia proti ukrajinskému lidu a proti lidskosti,“ stojí v usnesení Sněmovny z 6. dubna 2022. Koncem roku se přidalo Německo, Evropský parlament a také papež František.

Rusko před lety uznalo, že hladomor byl důsledkem politických rozhodnutí v kombinaci s neúrodou, ale označení genocida kategoricky odmítá, neboť umírali i ruští kulaci, stejně jako Kazaši, Povolžští Němci a další národnosti.

Obecně ale Putinův režim Stalinovy zločiny přehlíží. Když pedagog Andrej Suslov roku 2015 napsal školní příručku pro výklad Stalinovy doby, narazil. „Je určena pro starší žáky. Pomůže učitelům a žákům získat lepší porozumění historie stalinismu a jeho důsledků,“ uvedl Suslov pro DW. Cenzurní úřad Roskomnadzor ji označil za „závadnou pro zdraví dětí“ a zakázal ji prodávat nezletilým.

Putinova propaganda

Dlouho se comeback Stalinova kultu zdál nemyslitelný. Anketu Největší Rus roku 2008 zvítězil mytický raně středověký panovník Alexandr Něvský, Stalin skončil třetí. Roku 2017 už jinou anketu vyhrál, s Putinem v závěsu.

„Trend tímto směrem začal kolem roku 2014, s anexí Krymu,“ soudí ruská novinářka a spisovatelka Irina Rastorgujevová, jež nyní žije v Berlíně. I v 90. letech či první dekádě nového století se objevovaly pokusy mu vztyčit nové památníky či aspoň busty, spíše na ruských periferiích a také v jeho gruzínském rodišti Gori. Začínalo to jednotlivci, kteří si diktátora připomínali na svých pozemcích, pokračovalo to k památníkům před sídly komunistické strany. Ale dnes je to docela jiná úroveň - dnes to dělá stát v centru velkých měst.

Volgograd je zase Stalingrad

Tak jako letos 1. února ve Volgogradu (ex Stalingradu) k 80. výročí konce slavné bitvy. „Některé země dnes chtějí mazat památku na velké vítězství sovětské armády,“ pronesl u té příležitosti primátor Vladimir Marčenko.

„Bitva u Stalingradu se stala mýtem. Armáda nacistického Německa, dlouho považovaná za nejsilnější armádu světa, utrpěla rozhodnou porážku,“ konstatovala DW. A přinesla zvrat ve druhé světové válce, nebo jak říkají Rusové, ve Velké vlastenecké válce. Dnes ruští představitelé prezentují tento mýtus zase - invazi na Ukrajinu ospravedlňují coby nový boj proti fašistům.

Historik o 70 letech od smrti masového vraha Stalina: Co mají společného s Putinem?

Muzeum Stalingradu také hraje roli v Putinově propagandě. Řadí se k nejnavštěvovanějším institucím Ruska, nyní se tam konají i vzpomínkové obřady pro rodiny vojáků, již padli ve „zvláštní vojenské operaci“ na Ukrajině. U volgogradských památníků se zase scházejí vojáci, než do ukrajinských bojů vyrazí. Velkou slávou je i přísaha nových příslušníků mládežnického hnutí Junarmija (jisté obdoby komunistického pionýra, pod ministerstvem obrany), kterou skládají deseti-, dvanáctileté děti v rudých baretech.

Město bylo založeno roku 1589 coby Caricyn - což není od slova car, nýbrž od tamní řeky Carica, z tatarského Sary-Su (žlutá voda). Od roku 1925 neslo Stalinovo jméno, až do roku 1961, kdy ho Chruščov nechal z úcty ke Stalinovým obětem přejmenovat na Volgograd. V rámci vlasteneckých svátků a válečných výročí se smí, osmkrát do roka, užívat „Město-hrdina Stalingrad“ (gorod-geroj), podobně jako se Petrohrad vracívá ke jménu Leningrad. Při letošních oslavách 80. výročí Volgograd vyměnil i dopravní značky.

„Rovnou ho mohli přejmenovat na Putingrad,“ konstatuje Rastorgujevová. Putin se podle ní snaží očistit diktátora coby vůdce, jenž odrazil nacisty a udělal ze Sovětského svazu světovou supervelmoc. „Vítězství ve druhé světové válce je poslední sjednocující prvek, poslední trumf ruské propagandy,“ dodává spisovatelka. Důraz na Stalinovo vedení má podsouvat lidem myšlenku, že to nyní bude Putin, kdo povede zemi k vítězství.

Druhá světová válka už se nepopisuje jako vítězství spojenců, Rudé armády ani „hrdinného sovětského lidu“, jak prohlašoval Chruščov ve svém projevu o kultu osobnosti. Dnes je to triumf Stalina. „To se objevilo až nedávno, za Putina,“ uvedla Irina Ščerbakovová z lidskoprávní organizace Memorial. Roku 1989 ji spoluzakládala s cílem studovat příkoří a zločiny stalinismu. Za Putina si ale všímal i současnosti, pročež byl Memorial pod stále přísnějším státním dohledem, v prosinci 2021 soud nařídil jeho zrušení. Nadále fungují jeho pobočky v zahraničí, včetně Prahy. Loni v říjnu dostal Memorial (a dvě další organizace) Nobelovu cenu míru.

Podle spoluzakladatelky Rusko destalinizaci nikdy nedokončilo. „Naše organizace odváděla skvělou práci, dokud nebyla zavřena, ale byli jsme jen neziskovka. Měla by to být povinnost státu se ke svým zločinům přiznat - a povinnost občanů uznat, že žili ve zločinném státě.“