21°C
Sleduje vás rodina v televizi?
„Oba moji rodiče, kteří říkají, že mě vidí víc v televizi než doma, ano, stejně tak tchyně. Ale děti a manželka moc ne.“
Váš tatínek je historik, maminka archivářka. Zdědil jste inteligenci po nich?
„Oba to jsou velmi inteligentní lidé. Každý den si vyhlašují sraz ročníku, protože jsou spolužáci z malého oboru. (směje se) Po tátovi jsem zdědil do jisté míry i profesní orientaci. Pracoval v Akademii věd jako já, a kdyby tam zůstal, asi by dělal to samé co já. Máme i podobné zájmy, táta je pro mne vzor. Krom toho jsme si hodně podobní i fyzicky. Nikdy jsem neměl takového toho životního kamaráda, vystačil jsem si s tátou. V padesáti se rozhodl, že si pořídí stan, ačkoliv v něm nikdy před tím nespal, a léta jsme spolu jezdili na vandry. Máme perfektní vztah. Teď bude tátovi osmdesát, tak už samozřejmě nejezdíme.“
Také jste udělal takový přemet kvůli dětem?
„Mám se svými dětmi výborný vztah, ale v trochu jiné rovině. Mají zkrátka jiné zájmy. “
Máte sourozence?
„Mladšího bratra. A nikdo nám nechce věřit, že jsme bratři. Jsme naprosto odlišní. Když se ale sejdeme v hospodě, celý večer se špičkujeme.“
V čem je bratr jiný?
„Vzhledem, zájmy, profesí i povahou. Dělá ajťáka, vystudoval gympl, kam ho vzali na odvolání jako prvního pod čarou, protože si říkali, že je to další Martínek, tak to bude to samé jako já. A on přišel živel a trochu rebel. (směje se) On má dcery, já mám syny a ještě to vypadá, že jsme si dvě děti prohodili. Jeden z mých synů je podobný typ jako brácha – auta, IT – zatímco rodinný Einstein s budoucí odbornou kariérou je neteř, která studuje ve Francii. Máme i odlišný vkus na ženy…“
Říká se, že když někomu bylo dopřáno hodně znalostí, bylo mu ubráno na manuální zručnosti. Platí to i u vás?
„Naprosto, manuálně jsem mimo. Jsem schopen si vyžehlit košili, byť to nevypadá moc krásně, nedávno jsem si dokonce zvládl uvázat kravatu. Můj vrchol byl, když jsem smontoval podle návodu skříň z Ikea, ale jinak by mě nenapadlo něco opravovat.“
Nestává se často, že by se vědci natolik orientovali v téměř všech oborech. třeba i ve sportu.
„Je pravda, že v práci jsem dostal krom jiného na starost i dějiny sportu, protože jsem tam byl jediný, kdo byl schopen poznat rozdíl mezi fotbalem a hokejem. Sport mě baví, sleduji ho jak v televizi, tak někdy zajdu i na stadion. Ví se, že fandím Dukle.“
Aktivně také sportujete?
„Odmalička mě baví turistika a chodím hrát fotbálek s kamarády. To je okopávaná, jejímž základem jsou ta tři piva po tom. Donutím se rozeběhnout, ale jsem si vědom, že jako hráč jsem špatný.“
Jako dítě jste se věnoval nějakému sportu?
„Závodně nikdy, na gymplu jsem asi dvakrát nastoupil za školní basketbalový tým. Dělal jsem tam hráče číslo devět, takže: Sedím na lavičce, dělám zápis – to mi šlo nejlépe – a asi dvakrát jsem vystřídal spoluhráče, když měl čtyři fauly a potřeboval ke konci polevit.“
Na lyžák jste jezdil?
„Tomu jsem se vyhnul kvůli onemocnění. Jako malému mi diagnostikovali Morbus Perthes, což je bolestivé onemocnění kyčelních kloubů, objevující se u dětí ve věku 3-7 let. Příčina vzniku není zcela jasná, takže jsem měl zdravotní omezení. A nelyžuji dodnes, dokážu si hubu rozbít jinak a levněji.“
Zdravotně jste už v pořádku?
„Ano, tato choroba se ve šťastnější verzi – jako u mne – okolo patnácti let úplně srovná.“
Když jste narazil na latinský název, vy máte z latiny maturitu, že?
„Ano, jsem takový ten naprostý šílenec. Mě škola na střední bavila. Začal jsem na latinu chodit jako na volitelný předmět a docela mi to šlo. Pak spolužák ze třídy říkal, že půjde studovat odbornou latinu, a přemluvil mě: Čeština, dějepis atd., to odmaturuješ v pohodě, ani se nemusíš učit. Nechceš se mnou jít ještě na latinu, aby nás tam bylo víc? Hodilo se mi to pak v prváku na vysoké, kdy jsem udělal v pohodě těžkou zkoušku, zatímco ostatní studenti se s tím dost trápili.“
Odmaturoval jste se samými?
„I s tou latinou pět jedniček, ale v naší třídě samé jedničky mělo asi 19 lidí, všichni jsme odmaturovali na první pokus. Byli jsme silný ročník a už výběr na gympl byl tvrdý. Dneska je mnohem menší výběr, dětí je málo, polovička proti našim ročníkům »Husákových dětí«. Je to vidět i ve sportu – kde bylo deset super talentů, je teď pět.“
Kolik jazyků umíte?
„V ruštině i angličtině dokážu přednášet na konferenci. Základy mám z němčiny latiny, a polštiny, kde jsem schopen se zorientovat v odborném textu. A v polštině jsem se po třech pivech i pohádal s babou na příjmu v polské nemocnici.“
Tipuji vás na klasického šprta. Mýlím se?
„Nebyl jsem úplně odstřižený od běžného života, ale nebyl jsem ani dítě se všemožnými průšvihy. Jenom některými. Neminula mě ředitelská důtka. Paní učitelka na ZŠ se nás snažila zlomit, že se bude dělat kázeňský sešit na zapisování zapomenutých úkolů a kecání v lavici. Za půl roku jsem těch černých puntíků 15 nadělal…“
Kecal jste moc v lavici?
„Občas. Taková lidová definice společenského vědce zní: Blbě vidí, blbě slyší a má blbé kecy. To u mě funguje naprosto přesně. Od dětství.“
A vám je navíc i hůře rozumět.
„Špatně slyším, vlastně nejsem schopen pořádně vnímat, jak mluvím. Prý je to z únavy… Sám vím, co říkám, ale nevím, jak to říkám, zvlášť v kombinaci s tím, že při tom musím i vymyslet nějaký ten komentář, a soustředím se víc na to, co chci říct, než jak to říkám.“
Chápu správně, že vám učení lezlo do hlavy samo?
„Mě to hlavně bavilo. Na tábor jsem si nevzal Vernerovku – byť jsem přečetl všechny, ale to bych měl na dva dny. Sbalil jsem si atlas světa či nějakou encyklopedii. A když už jsem to měl načtené, vzal jsem si to v jiném jazyce. Zároveň jsem ale žil normálním životem.“
Znáte seriál Teorie velkého třesku? Připomínáte mi postavu Sheldona.
„Sheldon ne, tak odříznutý od světa jsem nikdy nebyl. Spíš Leonard. Normální, byť trochu v jiném světě.“
Každé ráno čtete v MHD cestou do práce noviny, z nichž sbíráte informace. Podezírám vás, že máte fotografickou paměť.
„To ne, ale mám velmi silnou paměť na fakta, dokážu si spoustu věcí vybavit zpětně. A kvůli přednáškám mám vždy u sebe svůj šílený lísteček (vytahuje z kapsy u kalhot papírek s poznámkami a tužkami), a během toho čtení novin si na něj zapisuji různé informace. Například teď mám poznámku, že návštěva čínského prezidenta v Moskvě skončila nulou, nebo nová čísla o obyvatelstvu ČR, jak je vydal statistický úřad.“
Co s těmi poznámkami následně děláte?
„Mám v počítači svou »databázi« – uspořádané texty k různým tématům, jak se jim profesně věnuji. Informace z lístečků si do ní přepíšu, a když přednáším na nějaké téma, využiji to jako přípravu.“
Vašimi hlavními obory jsou dějepis a zeměpis, ale slyšela jsem, že se příliš nevyznáte v technice?
„To je pravda. Neřídím ani auto. Mám řidičák, který byl naposledy použit před třemi lety – když jsem v zahraničí potřeboval druhý doklad. Dělal jsem řidičák ve dvaceti, když mámě hrozila operace a prognóza zněla: Bude běhat jako srnka, nebo bude celý život kulhat. V osmdesáti mamka běhá stále jako srnka. V autoškole mě učil budoucí tchán, už jsem tehdy chodil s jeho dcerou. Test bez problémů na první pokus – 55 bodů z 55. Ale jízdy napotřetí.“
Když vás bude chtít někdo nachytat, tak položit otázku na auta?
„Ve značkách se ještě docela vyznám, ale jak auto funguje? No, nevím. Podívám se na budíky a maximálně určím, co je tachometr. A jinou techniku jako mobil či PC ovládám uživatelsky. Dneska jsem hrdě vyplnil daňové přiznání do datové schránky, odeslal a odešlo správně.“
A co třeba zahradničení?
„Přes letité snahy mé maminky nic. Jsem spokojený Pražák v bytě. Vždycky říkám, že jsem ideální tvor pro Stranu zelených, byť ji nevolím. Člověk, který žije ve městě, nevyžaduje žádné složitosti a žije bez auta. Chodím pěšky, v době covidu jsem chodil třeba z domova až do centra k zubaři. Auto k ničemu nepotřebuju. Rodiče mám v Praze, takže u nich jsem rychleji metrem, chalupu nemáme, všichni jsme zdraví a na výlet jedu vždy jinam vlakem, autobusem nebo letadlem.“
Četla jsem, že jste procestoval Evropu a vaší srdeční záležitostí je Bulharsko. Které místo byste chtěl navštívit?
„Mám svých sedm divů světa. Už jsem viděl Čínskou zeď, díky tomu, že jsem kdysi v Riskuj! vyhrál poukaz od cestovky asi na 130 tisíc. Jel jsem za to do Číny, pak k moři s manželkou, podnikl ještě nějaké cesty po Evropě a nakonec zbylo i pár tisíc pro rodiče. Druhým od června 2018 splněným divem je stodvacetikilometrová pouť do Santiaga de Compostela. Mezi zbylých pět patří pyramidy v Egyptě, skalní město Petra v Jordánsku, karibský ostrov Svatá Lucie, NP Petrifi ed Forest v Arizoně a Austrálie. Letos mířím s kamarády do Skotska, ale snad vyjde čas a last minute třeba na ty pyramidy.“
Cestu do Santiaga de Compostela jste šel sám?
„Máme partu s kamarády z fakulty, s nimiž jezdíme každý rok na dovču. Jeden z nás je skvělý dispečer, ten zařídí letenky, ubytování i auta, a já dám dohromady trasu. A s nimi jsme šli i tuto pouť. Takže to nebylo tak, že bych si tam šel udělat duchovní očistu, i když nějakou nadstavbu to má.“
Potřeboval jste někdy nějakou duchovní očistu, potýkal jste se třeba s depresemi?
„V »depresích« jsem průběžně. Kdybych chtěl od doktorky potvrdit nějakou dlouhodobou únavu, tak tam mám »předplaceno«, že mi to napíše kdykoliv. Ale zkuste jít na nemocenskou s tím, že máte dvě děti, práce v ústavu stejně neubude a termín na odevzdání se neposune. Skutečnou psychiatrickou diagnózu, včetně těch reálných depresí, ale nemám.“
Mají z vás lidé respekt, když se s vámi mají bavit?
„V běžném životě se se mnou baví normálně. Když jsou v soutěži a objevím se nahoře já, občas někomu spadne brada, i když už to kolikrát soutěžící řeší metodou: Když prohrát, tak aspoň s tím nejlepším. Byť ono je to úplně jedno, ostatní kolegové jsou bedny znalostí. Všichni se zlepšujeme.“
Kdo z kolegů je pro vás největší konkurencí?
„Tohle vůbec neřeším, jsme kamarádi. V Superlovu se samozřejmě špičkujeme s Kalkulátorem, kterého mají fanynky radši, on je to taky hezčí chlap. I když ano, je pár takových, kterým se líbím já. Ale Kuba je větší frajer. Ovšem oba máme rodiny. K dispozici je tu Lišák, ještě svobodný, pokud dámám nebude vadit, že má 165 cm. Ale taky bezvadný chlap. Stejně jako moc fajn jsou obě kolegyně-lovkyně, krásné a chytré dámy.“
Jak se z vás stal lovec?
„Jedna slečna z castingu mi napsala, zda se nechci podílet na nové soutěži. Byl jsem zrovna na dovolené a požádal ji, ať se mi ozvou za týden. Nevzdala to a ozvala se pak znovu. Snažil jsem se z ní vydolovat, jak na mě přišli, ale pořád mi tvrdí, že mne našla na internetu jako spoustu jiných kandidátů. Na počátku bylo osloveno asi tisíc potenciálních lovců, ale mnoho z nich odmítlo, takže na Barrandov šly desítky lidí. A stále ještě je vystavený inzerát na dalšího lovce.“
Proč si vybrali vás?
„Přišel jsem na Barrandov, tam jsem dostal stootázkový test, kde jsme měli napsat stručné odpovědi. Já jsem ke každé napsal ještě vždy něco navíc, jak je mým zvykem, což prý bylo v mém případě to, co je nadchlo, a říkali si: To bude náš člověk.“
Kolik z toho testu jste měl správně?
„76. 24 jsem nevěděl. Byly tam otázky ze všech oborů.“
Jak často natáčíte Na lovu?
„Natáčí se v takzvaných štacích. Jedna štace je pět dní za sebou jako cyklus a z toho jsem tam tři, maximálně čtyři dny. Vždy tam musíme být minimálně dva, kdyby se jednomu cokoli stalo, aby druhý zaskočil. Navíc nás pořád baví být ve studiu s fajn týmem okolo sebe.“
Když vidíte, že zbývá ve štvanici do konce třeba pět sekund, zpomalíte, abyste soutěžícím dopřál výhru?
„Nesmím, mám ve smlouvě výslovně napsáno, že mám hrát na maximum svých možností. Mám svou profesionální čest a neumím být svině, abych někomu nadržoval.“
Jste finančně motivováni porážet soutěžící?
„Ne, za každý díl dostáváme pevnou částku.“
Můžete říct kolik?
„Řeknu to tak: kdybych opustil práci v »civilu« a neměl rodinu, tak by mě to uživilo. Je to slušný přivýdělek. Smutné spíš je, jak mne platí Akademie věd. Člověku s dvěma doktoráty nezačíná měsíční plat ani trojkou… Samozřejmě mluvím v řádech desetitisíců. Teď se do protestů pustili učitelé na vysokých školách a držím jim palce, aby se jim ohodnocení zlepšilo. V Akademii jsou platy podobně mizerné. Holt daň za to, že svůj koníček – který mne moc baví – dělám jako povolání.“
Pamatujete si chybu, kterou jste udělal v soutěži, a leží vám v žaludku?
„Ve které zemi byl premiérem Herbert Henry Asquith? To jsem si ve štvanici nevzpomněl, ale vím, že to byl britský předseda vlády na začátku I. světové války. To mě štve, protože je to z mého oboru a v tom bych chyby dělat neměl.“
Proč nechodíte běžně v těch brýlích, co máte v televizi?
„Patří Nově, jsou umístěny v ateliéru a opouštějí ho jen v případě mobilizace či živelné katastrofy. Nedávno jsem byl jako host v jiném pořadu a měl jsem je tam mít na sobě. Předávání připomínalo vojenskou akci.“
Slýcháte často, že vám sluší víc?
„Je pravda, že mi to říká hodně lidí, proto jsem si nechal teď udělat i na civilní nošení trochu výraznější brýle. Už mi lidé netipují 60 let, ale jen padesát.“ (směje se)
Superlov se natáčel v lednu v Bratislavě. Proč zrovna tam?
„Důvod je jednoduchý, zkuste sehnat v Česku v prosinci a lednu velkou halu, aby se mohla zabrat na celou dobu – natáčelo se tři víkendy plus příprava. Nic nebylo volné. Nadšení jsme z toho sice nebyli, a rozpočet asi také ne, protože nás tam všechny, a to myslím i soutěžící a publikum, vozili, ale na druhou stranu jsme to brali jako takový hezký školní výlet. Zatím je natočeno deset dílů.
Proč je Na lovu tak úspěšná soutěž?
„Přidanou hodnotou je Ondřej Sokol. Drží humor, přesto je to seriózní. A jako lovci jsme si také velmi sedli, a vůbec, Češi jsou kvízový národ."
KVÍZ PRO VŠEVĚDA
★ Jak se jmenuje nově narozené mládě luskouna v pražské zoologické zahradě? „Je to samička, luskounice a snad Šupinka?“
★ Je to Šiška. Další otázka je hudební. Jak se jmenuje bubeník skupiny Metallica? „Lars Ulrich. Je to asi jediný přínos Dánska moderní hudbě. Všechny severské země něco mají, ale v Dánsku nikde nic.“
★ Nedávno se uskutečnil Masters Tournament, jeden ze čtyř hlavních golfových turnajů mužského okruhu PGA Tour. Víte co dostává vítěz kromě peněz? „Zelené sako.“
★ Správně. A teď ještě něco z kinematografie. Jak se jmenuje prvotina Christophera Nolana a čím je tento film zvláštní? „To netuším. Filmy mi moc neříkají. Ne, že bych se na ně nekoukal, ale rozhodně nečekám napjatě na další díl nějakého seriálu nebo na novinku v kině.“
Je to Memento a zvláštností je, že je vyprávěn od konce.
CO TAKÉ ŘEKL...
O COVIDU
„Nehledám v tom žádnou konspiraci. V čínském zařízení podle mě něco nepořádně dělali a někde jim to uteklo. Pak se to různě zkoušelo zatloukat a bagatelizovat, protože někdo nepřizná chybu.“
O VÁLCE
„Ukrajina je napadená země a ten důvod je jednoduchý. Vladimir Putin asi na stará kolena zblbnul a řekl si: Vymlátím všechny okolo sebe, co mě budou ohrožovat, a nechám jen ty, kteří říkají, že jsem geniální, a jak všechno jde. Někdo mu pak zřejmě tvrdil: Máme na Ukrajině spoustu lidí, když tam vpadneme, tak je za tři dny porazíme. To se naštěstí nestalo… A podpora Ukrajiny je věc bezdiskuzní, tady prostě chráníme slabšího proti útočníkovi.“
O NOVÉM PREZIDENTOVI
„Nejsem z toho nadšený, ale z toho výběru to byla jednoznačná volba, a nemám pocit, že bych se měl za svůj hlas stydět. I když doufal jsem, že mezi kandidáty bude někdo takový, jako třeba šéf Evropské obranné agentury, Jiří Šedivý.“
Blesk Podcast: Doktor Vševěd odhalil tajemství svých vědomostí Jiří Marek, Lukáš Červený
