19°C
Bezmála 50 let před vznikem samostatného Československého státu se smíchovští měšťané rozhodli, že založí svůj vlastní pivovar, který by měl být čistě český. Aktivně tak reagovali na tehdejší nadřazenost všeho německého, která v Rakousko-Uhersku panovala. Na přelomu 60. a 70. let 19. století navíc panovala ideální atmosféra pro založení podobných podniků. Kromě pivovarů vznikaly v Praze cukrovary, lihovary, papírny atp.
Smíchov byl navíc velmi početné město (v době vzniku Smíchovského pivovaru ještě nebyl Smíchov ani součástí tzv. Velké Prahy, k tomu došlo až v roce 1922, pozn. red.). V roce 1869, tedy v roce, kdy pivovar vznikl, zde žilo více než 18,5 tisíce lidí. Mnoho Pražanů na Smíchov navíc jezdilo do továren, které zde v té době rostly jako houby po dešti. To logicky znamenalo i více zákazníků.
Kvalita a dostupnost
První várku piva uvařil 1. května 1871 sládek Petr Quaiser. Přesně za dvacet let, tedy v roce slavné Jubilejní výstavy, Smíchov mnohonásobně překročil původně plánovaný výstav piva a stal se jedním z největších pivovarů ve střední Evropě.
Úspěch pivovaru měl podle pamětníků ale i jiné příčiny. „Hlavní příčinou velikého úspěchu pivovaru Smíchovského byla hlavně péče a starost všech činitelů v závodě, aby podáván byl zdravý, neporušený, dobrý, svérázný a za podmínek co jen možno přístupných, kvalitní mok,“ píše ve svých pamětech ředitel pivovaru František Hejtmánek.
„Důchod“ pro výčepní
Díky popularitě smíchovského piva, rostla nejen po Praze jedna hospoda za druhou, jejich majitelům se ale nelíbilo, jak se k nim pivovar chová. Především jim vadilo, že obří zisky, které díky podnikům má, investoval zpět do podniků jen minimálně.
„Akciový pivovar smíchovský neukazuje se vděčným za pomoc, kterou mu poskytlo na cestě k rozkvětu hostinstvo. Pivovar je zkrátka mravně povinován z ohromných zisků věnovat vždy jistou část instituci, která by měla za úkol starat se o zestárlé, zchudlé nebo invalidní hostinské, kteří po náležitý počet roků čepovali smíchovské pivo,“ psal roku 1905 odborný časopis Hostimil, který se věnoval pohostinství a pivovarnictví.
Nový název a válečné těžkosti
Název Smíchovský pivovar vydržel až do roku 1913, kdy na valné hromadě a po řádně bouřlivé debatě byl odhlasován název Staropramen. Bohužel hned následující rok přišla první světová válka a s ní i velký úpadek. Ve válečných letech chyběli jak lidé, tak suroviny a pivovar tak z náhražek vařil sotva šestistupňové patoky. V meziválečném období se opět vydrápal na vrchol, v oblibě porazil většinu pražských pivovarů jako Bráník nebo holešovický pivovar a v oblibě za sebou nechal dokonce i pivovar z Plzně, plzeňské se tehdy v Praze čepovalo jen v několika vybraných pivnicích.
S druhou světovou válkou přišly opět těžké časy, investovat do pivovaru tehdy nikoho ani nenapadlo, navíc suroviny opět nebyly a dokonce se dostávaly na příděl. „V roce 1944 však v našem pivovaru došlo k hrdinskému činu, kdy okupanti chtěli zabavit novou měděnou varnu. Naši lidé ji ale jedné noci zazdili, a tak ji zachránili. Věřili totiž, že varna je srdcem pivovaru, které po válce musí začít znovu bít,“ píše se na webu pivovaru Staropramen.
Tak jednoduché to nebylo, po válce pivovar znárodnili komunisté. Nicméně pivovar fungoval nadále, a rostl i jeho export, tehdy především do východní Evropy. Sametová revoluce se dotkla i Staropramenu, který začal ve velkém modernizovat a v současné době se jedná o druhého největšího producenta piva v České republice.
Kde mají nejlevnější a nejdražší pivo? Videohub
