9°C
„Pravdu jsem znal, už když jsme jezdili s manželkou za jejími příbuznými na Ukrajinu, Lvov mám moc rád, je to překrásné město. Majitelé Pravdy na Ukrajině mají síť asi 120 restaurací, každá je v jiném stylu a je něčím speciální,“ říká Jindřich Chejn. Jedna je udělaná jako bunkr, jiná zase jako důl na kávu, nejvíc ale Jindřicha Chejna uchvátila restaurace s názvem „Teater Piva“ neboli pivní divadlo, kde se Pravda vaří. S jeho majitelem se seznámil na ukrajinské pivní soutěži, kde společně s dalším českým sládkem soutěžili se svými pivy, a také rozhodovali jako porotci. Někdy kolem roku 2018 tak vzniklo pivní přátelství, které trvá až doposud.
Následovalo několik vzájemných návštěv, při kterých si oba sládci měli možnost vyměnit velmi cenné zkušenosti. Na Ukrajinu se Jindřich vypravil právě i koncem února minulého roku. Tehdy jel služebně do největšího ukrajinského pivovaru Oboloň, který je současně největším pivovarem Evropy. Před válkou ročně vařil 15 milionů hektolitrů piva. Takový objem představuje zhruba tři čtvrtiny celkového výstavu všech českých pivovarů dohromady.
Česká stopa
„Stydět se my Češi rozhodně nemusíme! V 80. letech tento pivovar kompletně dodaly české firmy, a místní personál zaučili ve vaření piva naši sládci. Dnes se pivovar Oboloň nachází v centru moderní kyjevské čtvrti, ale v době svého vzniku byl za městem na zelené louce. Na modernizaci svých receptur si znovu pozval sládky od nás z firmy s příhodným názvem Czech Brewmasters, neboli čeští sládci,“ vysvětluje sládek. Zajímavostí je, že první a zatím poslední český sládek, kteří pracovali na tomto gigantu, se navzájem znají, a i když je dělí 30 let profesního života, jsou zajedno v tom, že české pivo je zkrátka prvotřídní.
„Na cestu jsme se vydali 20. února, dojeli jsme do Bohumína, kde jsme ještě večer vypili několik piv, z radosti že jedeme na služební cestu. Když jsme si ráno u snídaně pustili televizi, zjistili jsme, že Putin poslal tanky na Donbas. Tehdy to ještě vypadalo, že za tři dny Ukrajina padne,“ vzpomíná Jindřich Chejn. Místo služební cesty tak s kolegy okamžitě začali vymýšlet způsob jak pro ukrajinské obránce vybrat nějaké peníze. Během pár dní se složili na více než milion korun, pak už je ale začaly předhánět větší sbírky.
Jejich ukrajinští kolegové si v situaci, kterou snad nikdo nechce zažít, ale dokázali velmi dobře poradit. Když na začátku války vyhlásila Ukrajina zákaz prodeje alkoholických nápojů, pivovar Pravda našel způsob, jak výrobu nepřerušit a zároveň podpořit ukrajinské obránce v jejich boji s okupanty. Pivovar vyhlásil, že receptury pěti jejich piv poskytnou každému pivovaru na světě, který recepturu dodrží a část ze zisku z prodeje pošle na pomoc Ukrajině. Mezitím sládci, ale i kancelářští zaměstnanci Pravdy na dvoře pivovaru plnili láhve acetonem, benzínem a polystyrenem. Jejich výrobky pak putovaly do Kyjeva a dalších míst, které se Rusové pokoušeli obsadit. Do benefičního vaření se zapojilo více než 800 pivovarů z celého světa, které celkem vybrali částku přesahující tři miliony dolarů.
Lvovský léžák z českého pivovaru
Jindřich Chejn byl shodou okolností začátkem letošního roku požádán, zda by pro benefiční akci Uka Ukrajinu v Holešovické tržnici neuvařil várku speciálního piva. Emeritní sládek Kunratického pivovaru pak velmi dobře věděl, na koho se má obrátit. Mezitím, co v Českých hospodách dominuje ležák plzeňského typu, Ukrajinci si libují v pivech silnějších, svrchně kvašených. „S ukrajinskými kolegy jsme se proto dohodli, že speciálně pro nás otevřou recept na jejich dvanáctistupňový lvovský ležák a my jsme se to snažili udělat, co nejpravdivěji to šlo. Vždyť jde přeci o Pravdu,“ vysvětluje s úsměvem na tváři Chejn.
Pražané a sovy: Nemají tu co dělat, není noc! Žena volala na ptáky strážníky, jiná si je spletla s …
Ačkoliv nelze cizí recepturu v jiném pivovaru do posledního puntíku napodobit, Jindřich Chejn věří, že se chutí originálu přiblížili, jak jen to šlo. „Samozřejmě rozdíl je v tom, že zde máme jinou vodu, jiné slady a používáme jiné chmely. Něco se nám podařilo sehnat a něco ne, ale věříme, že jsme lvovský ležák napodobili, co nejvěrněji to šlo. Řekl bych, že od originálu se lišíme jednotkami procent,“ říká sládek Chejn. Z každého prodaného půllitru, nebo prodané láhve pak pět korun putuje na pomoc Ukrajině.
V Kunratickém pivovaru uvařili jednu várku lvovského ležáku, což činí 45 hektolitrů piva, tedy 90 sudů. Na jeho výrobě se podílel i mladý pětadvacetiletý sládek Andrej, který ze Lvova pochází, a kde také studoval sladovnictví na místní polytechnice. Po začátku války byl ale povolán na frontu, kde působil devět dlouhých měsíců. Opustil jí, až když mu mina poškodila sluch. V Praze následně dostudoval obor na VŠCHT a odtud jeho cesta vedla do kunratického pivovárku. Jindřich Chejn si jeho schopnosti velmi pochvaluje.
Část várky lvovské dvanáctky se prodala na samotné akci, část šla do sudů, které zamíří do různých českých i ukrajinských restaurací v Praze. Část zase do láhví, které budou dostupné v různých pivotékách, ale i přímo v Kunratickém pivovaru až do vyprodání zásob.
