Putinovská propaganda: Do Ruska se vracejí sochy Stalina, připomínat jeho oběti se nesluší

V druhém největším městě ruského Tatarstánu, v Naberežných Čelnech, stojí na pozemku soukromé školy neobvyklá socha sovětského diktátora Josifa Stalina. Postava ležérně usazená na lavičce se naklání k rozhovoru a vyzývá kolemjdoucí, aby si přisedli a dali se s ním do řeči. Tyran svým postojem a gesty zároveň působí, jako by zamyšleně naslouchal a trpělivě něco vysvětloval - což je v ostrém kontrastu s brutální realitou jeho vlády.

Po celém Rusku se dnes nachází více než 100 Stalinových pomníků, většina byla postavena za 24 let vlády prezidenta Vladimira Putina. Ten v Naberežných Čelnech však možná nejlépe vystihuje paradoxní a trvalou interakci země s mužem, který zemřel před 70 lety, ale jehož odkaz se stále dotýká a dokonce formuje životy mnoha jejích občanů. A Putinův Kreml s klíčovými částmi tohoto odkazu manipuluje, protože prosazuje nacionalistickou a militarizovanou vizi Ruska, která je podle mnoha analytiků fakticky, ne-li ideologicky, „neostalinistická“.

Putinismus chce být stalinismem

„V dnešním Rusku je ‚Lenin‘ jen postava v mauzoleu a v muzeích a nic víc,“ napsal v roce 2020 v eseji pro ruskou službu RFE/RL Leonid Nevzlin, podnikatel, který v roce 2003 uprchl z Ruska do Izraele v souvislosti s Putinovým převzetím ropného gigantu Jukos. „‚Stalin‘ je naše každodenní realita. Putinův režim má zcela vyhraněný vztah ke Stalinovi, ke stalinistům, ke stalinismu. Tento vztah je především spjat s kořeny režimu. KGB [a další sovětské bezpečnostní složky] nemohou být proti ‚Stalinovi‘ jako ideji a jako praxi. Stalin je jejich patron, jejich osud a jejich biografie.“

„‚Stalin‘ je speciální operace, v jejímž rámci je obyvatelstvo vtahováno do procesu stalinizace a rekrutováno, aby se z něj stali neostalinisté,“ napsal dále Nezvlin. „V kulturně-psychologickém smyslu zůstáváme stalinistickou společností.“

Tatarský aktivista a politický analytik Ruslan Ajsin nazval Stalina „velkým manipulátorem“; v srpnu v eseji pro server RFE/RL Idel.Realities napsal, že trvalým dědictvím Ruska po Stalinovi je podřízenost, konformita, individuální izolace a dislokace. „Putinismus se chce stát stalinismem, ale samozřejmě jen ve smyslu totální kontroly všeho a všech a války. Rusko se může stát spálenou pouští s mnoha bustami Stalinovi jako symbolem všeho, co se nyní děje. Stalinismus nyní zahnívá a putinismus je jeho posledním záchvěvem,“ psal Ajsin.

Podle pozorovatelů se manipulace Kremlu se Stalinovým obrazem a psychologickým dědictvím sovětské zkušenosti pro ruský lid vyvíjela od doby, kdy se Putin v poslední den roku 1999 poprvé stal prezidentem. V prvních letech byl Stalin propagován jako „efektivní manažer“, který dovedl Sovětský svaz k vítězství nad nacistickým Německem. Jeho obraz byl téměř vždy spojen s druhou světovou válkou a stále častěji se objevoval na transparentech a plakátech, které ilustrovaly Putinovu vládu oslavující sovětskou roli ve válce.

Postupem času se však těsné spojení Stalina s válkou uvolnilo a Stalin a stalinistické obrazy se objevovaly v mnohem širší škále kontextů - od reklamy až po umění. Výrazně a pozitivně figuruje v desítkách výstav nacionalistického Ruska Moje dějiny, které vláda uspořádala po celé zemi.

Kritika za Gorbačova

V éře glasnosti za posledního vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova se Stalin objevoval převážně jen v souvislosti s odsouzením jeho zločinů, když se objevovaly hrůzné detaily a stávaly se tématem rozhovorů v médiích po celé zemi. Nyní se podle analytiků diktátor zase plně normalizoval v každodenním životě Rusů.

„Stalin se neustále objevuje ve veřejném prostoru,“ řekl v rozhovoru pro RFE/RL ředitel sociologického centra Levada Denis Volkov v roce 2021. „Folklorista Alexandr Archipov napočítal téměř 150 pomníků. Zčásti se jedná o občanské iniciativy. Někdy pomáhá komunistická strana, ale v zásadě jde o stalinismus zdola. Nostalgie po náčelníkovi, po silné ruce.“

Za Putinovy vlády se Rusko dostalo do fáze, kterou lze označit za „zralé autoritářství“, říká biolog Ilja Kolmanovskij, který vytvořil řadu vědecko-vzdělávacích programů. „Společnost nežije svým každodenním životem, ale existuje ve stavu mobilizace,“ argumentuje. „Stát udržuje lidi ve stavu mobilizace pod hrozbou útoku, což zase ospravedlňuje autokracii a nutnost silné ruky.“

A potírá se naopak historie Stalinových zločinů. Například úřady v listopadu nařídily uzavřít malé muzeum disidenta Varlama Šalamova, který ve svých povídkách vylíčil život svůj i dalších politických vězňů v trestaneckých lágrech v nechvalně proslulém dálněvýchodním regionu Kolyma.

Nová kniha o nejkrvavějším vládci a sovětském diktátorovi: Stalin v zajetí okultistů

„Téma represí z dob Stalina se v těchto dnech aktivně zamlčuje, protože opět žijeme ve zločineckém státě,“ řekla profesorka Irina Žulanovová, která muzeum v Debinu roku 2005 spoluzakládala. „Putin je naprosto zlý. Jsem dost stará na to, abych žila za Stalina. Narodila jsem se v roce 1942 u Stalingradu. Když Stalin v roce 1953 zemřel, chodila jsem do čtvrté třídy. Teď vidím, že se lidé opět bojí a raději mlčí,“ uvedla

Od předloňského února, kdy Kreml spustil plnou invazi na Ukrajinu, byly v Rusku oficiálně odstraněny nebo vandalsky poničeny desítky památníků obětí stalinismu, jak psala Svobodná Evropa. Prakticky každý týden zmizí některá plaketa, uvedl projekt Poslední adresa, který označuje bydliště Stalinových obětí. Už v roce 2021 musela ukončit činnost nevládní organizace Memorial, zabývající se studiem politických represí v SSSR a v současném Rusku; v říjnu 2022 obdržela Nobelovu cenu míru.