22°C
V ulici Milady Horákové mohou ode dneška lidé uctít památku Jaroslava Klabíka, který byl účastníkem třetího odboje a spolupracoval se zpravodajskou skupinou československého legionáře a vedoucího československé zpravodajské služby Františka Moravce. Klabík dodával informace o účasti sovětských inženýrů na průzkumu možnosti těžby uranové rudy v okolí jeho rodného města Mníšku pod Brdy a současně začal vyvíjet snahu o zkontaktování dalších možných spolupracovníků. Aktivně se tak zapojil do protikomunistického odboje. Státní bezpečnost ho zatkla v roce 1951. Zemřel ve vyšetřovací vazbě 21. dubna 1952.
Stavitel, který dal vzniknout Dobešce
Na budově v ulici Sdružení v pátek spolu se zástupci Poslední adresy připevnili plaketu pozůstalí příbuzní stavitele a politika Antonína Šindeláře. Na adrese, kde Šindelář naposledy žil, dnes stojí budova, v níž sídlí odbor vnitřní kontroly Policie ČR, původní dům byl zbourán.
Šindelář se podílel například na vzniku vilové osady Dobeška v pražském Braníku. V roce 1950 byl zatčen a umístěn do vazby, byl obžalován z podílu na ilegální činnosti Strany národně sociální a ze součinnosti se skupinou Milady Horákové. Odsouzen byl k 16 letům vězení, byl zbaven občanských práv a byl mu konfiskován veškerý majetek. Zemřel v roce 1955 ve valdické věznici.
„Lidi, kteří byli tehdejšímu režimu nepohodlní a svobodomyslní, tak se s nimi tehdejší režim vypořádal a ani nedovolil příbuzným, aby se s nimi důstojně rozloučili. I proto si myslím, že je důležité si takovéto osobnosti připomínat,“ řekl starosta Prahy 4 Ondřej Kubín (ODS), který se akce zúčastnil.
Poslední adresa
Projekt Poslední adresa vznikl v Česku v roce 2017, poté co byly první tabulky umístěny v roce 2014 v Moskvě a připomínají oběti sovětského Velkého teroru. V Česku projekt zaštiťuje Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, který se stal obětí komunistického režimu, a má stejnou podobu. Uvádí jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí. Organizátoři se tak snaží poukázat na osudy jednotlivců formou „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“, takže postupem času vzniká jeden rozsáhlý, neohraničený památník.
