19°C
Zpěvákovo jméno je totiž spjato s kontroverzní písní Dopis Svobodné Evropě z roku 1976 věnované rozvědčíkovi Pavlu Minaříkovi (78), který údajně v 70. letech připravoval pumový útok proti rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově. Laufer ale tvrdil, že byl celý život antibolševikem a vše vzniklo z hecu. „A už se to nedalo bohužel odpárat. Pořád opakuju, že jsem byl debil. Odmítl jsem kvůli tomu i roli soudce ve filmu o Miladě Horákové,“ vzpomínal před časem v rozhovoru pro MF DNES.
Ujela mu loď
Laufer vyprávěl, že píseň tehdy natočil jen pro ucho obávané soudružky z Kavčích hor. „V televizi mi paní Balášová, bolševická diktátorka, zakazovala vstup na obrazovku. Nelíbila se jí na mně spousta věcí. Řekla, že mi ujela loď s angažovanou písní. A už mě prý proto nepotřebují. Rozhodl jsem se, že jí ukážu, jak má vypadat angažovaná píseň!“ popsal vznik songu Dopis Svobodné Evropě.
Vyžral si to
„Naneštěstí jsem tím urazil rádio, které jsem sám poslouchal. Komunisti se toho hned chytli a nahrávku pustili. Přišel jsem domů a chtěl se oběsit. Pak jsem si řekl, že si to musím vyžrat. Chápu, že mi to mnozí léta nemohli odpustit,“ dodal před časem zpěvák a herec.
Historici: Byl důvěrník StB! Krycí jméno Vostrý...
Historik Petr Blažek (50), který se zabývá dějinami komunistického režimu, po zpěvákově smrti připomněl, že Josef Laufer byl od 4. 9. 1969 registrován jako tajný spolupracovník (důvěrník) StB s krycím jménem Vostrý. Tohle ale zpěvák v roce 2019 pro Blesk zásadně odmítl. „Nikdy jsem nebyl v komunistické straně a nikdy estébákem. Krista pána! Já jsem byl zarputilý antibolševik, vždyť mě kvůli tomu málem vyhodili z DAMU, když jsem odmítl vstoupit do strany. Já mám čistý svědomí. Nikdy jsem nikomu neublížil, naopak pomáhal. Nedonášel jsem! Můj bratr emigroval,“ prohlásil tehdy. Stínu minulosti se ale do konce života nezbavil...
Kdo byl kapitán Minařík
Vyučený elektrikář a bývalý hlasatel Čs. rozhlasu Pavel Minařík se stal agentem Státní bezpečnosti. Ta ho v roce 1969 vyslala do Mnichova, kde až do roku 1976 pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Několikrát tam navrhoval akci, při níž by výbuchem nálože bylo vyřazeno z provozu pět vysílacích stanovišť. Akci nakonec neuskutečnil, ale v dubnu 1981 se o ni pokusila tajná služba Securitate Nicolae Ceaușesca, byli při ní výbuchem zraněni čtyři lidé. V roce 1992 byl Minařík obviněn z přípravy pumového atentátu, avšak žaloby byl zproštěn.
Refrén písně Dopis Svobodné Evropě
Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný, za vaši odvahu, rozum a sílu! Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční! Přidal jste blankytu do křídel míru...
Zemřel Josef Laufer: Mohl být českým Belmondem, pak na něj padl stín... Videohub
Na Kubě díky režimu?
Dodnes mnoho Lauferových kolegů spekuluje, zda se v roce 1961 dostal na Kubu už díky spolupráci s tehdejším komunistickým režimem. „Pracoval jsem tam půl roku jako tlumočník u natáčení filmu Komu tančí Havana. Překládal jsem ze španělštiny. Seznámil jsem se s jednou místní slečnou, která mě naučila kouřit doutníky. Strašně mi chutnaly, bylo to ode mě naprosto upřímné,“ vzpomínal kdysi v rozhovoru pro Právo.
Pavel Bobek tvrdil: Byl to kolaborant!
Jedním z těch, kdo mu do smrti píseň proti Svobodné Evropě neodpustili, byl zpěvák Pavel Bobek (†76). „Mluvil jsem na tohle téma s jeho ženou Irenou Greifovou a ta mi řekla: To víš, to je celý Pepa, on prostě rád šokuje, proto napsal slova k téhle písni – akorát to tentokrát trochu přehnal... Tak jsem ji zarazil, že tohle není žádná provokace, ale čistá kolaborace s komunistickým režimem!“ řekl Bobek pro časopis Reflex. K dobru rád dával historku, jak v Semaforu na večírek po premiéře v 80. letech nakráčel nikým nezván suverén Laufer. „Jen jsme na sebe všichni mrkli a začali broukat refrén téhle jeho nechvalně proslulé písně. A myslíte, že na to nějak zareagoval? Ani v nejmenším! Jednoduše dělal, že to neslyší! V tu chvíli jsme toho měli tak akorát dost, takže se k němu někdo otočil a povídá: ‚Poslyšte, chlapíku statečný, co kdybyste zase odešel?‘ Vůbec ho to nerozhodilo – on je naprosto splachovací,“ zakončil Bobek.
